 autor:  26. 8. 2003přečteno: 10079 xfoto: 7známka: - |
Do Boskovic jsem jel již podruhé a byl jsem zvědav, zda se sejde víc Velorexů
než minulý rok, kdy jich bylo přesně 100. Můj spolujezdec Honza Čadek vzal s sebou
kameru a já foťák. Jelikož jsme neměli zamluvený nocleh, vzali jsem si spacáky
i stan. Původně měl na sraz jet i Vítek Švácha, ale nakonec nejel. Velorex byl
pořádně zatížen. Já vážím sto kilo, Honza pětaosmdesát a k tomu ještě dvě tašky,
dva spacáky, stan, deky, kamera a nářadí. Přesto Velouš překvapoval a uháněl jako
o závod kopec nekopec. V programu srazu, který jsem si přečetl na internetu byl
avizován Závod do vrchu. Na něj jsem se těšil nejvíc. Vyrazili jsme v pátek kolem
půl desáté dopoledne a v jedenáct už jsme byli v Boskovicích. Vyzvedli jsme si
startovní číslo 51 a začali si prohlížet konkurenční stroje. Večer jsem dostali
hlad a hledali jsme místa, kde by bylo možno opéct si špekáčky. Jelikož bylo právě
30. dubna a pálily se čarodejnice, tak s tím nebyl problém. V dálce jsme viděli
hořet oheň, tak jsme k němu zamířili. Jaká smůla, že jsme zvolili sice nejkratší
cestu, která vedla přes pole. Chudák Velorex - celého jsem ho zablátil. Po vydatné
večeři jsme se vydali k penzionu Athéna. Tam jsme vybalili stan a lehli si přímo
na něj pod širák. V noci byla pěkná zima, ale mít možnost spát mezi samými Velorexy
bohatě tuto nevýhodu vyváží. A byla tu sobota - den konání Závodu do vrchu. Ještě
pro jistotu šteluji zapalování, i když jsem to udělal těsně před cestou do Boskovic.
Ráno jsme nakoupili něco k snědku a odjeli na start závodu, který byl asi tři
kilometry za Boskovicemi. Trať byla samá serpentýna s prudkým stoupáním. Na start
jsme přijeli asi jako padesátí. Startovalo se po dvou minutách. Sledoval jsem
stroje na trati a ti nejlepší jeli do kopce, který byl hned u startu, na trojku.
Konečně jsme asi po necelých dvou hodinách přišli na řadu. Hlavně nepustit spojku
příliš rychle, jako to udělali přede mnou již dva piloti. Jednomu to utrhlo rozetu,
druhý musel shánět novou převodovku. Start se vydařil. Řadím dvojku, po chvíli
trojku, ale ta nebrala. Myšlenky na dobré umístění se začaly rozplývat. Jel jsem
celou trať na dvojku, jenom v krátkých úsecích jsem dal trojku. Ještě ke všemu
mi třikrát vypadl bošák ze spínací skříňky, kvůli tomu drncání. Po závodu jsme
jeli zpátky do Boskovic na parkoviště k penzionu Zlatá Růže a opět prohlíželi
ostatní Velorexy. Je to činnost, kterou jsem schopen dělat celý den. Bylo tam
spousta zajímavých strojů. Večer opět nocujeme u penzionu Athéna, opět pod širákem.
Ve dvě ráno ale začalo hustě pršet. Byli jsme nuceni postavit stan, do kterého
nám stejně zatékalo, takže ráno jsme byli zcela promočení. Je neděle, před námi
je jízda městem a vyhlášení výsledků Závodu do vrchu a Miss Velorex. Předávání
cen jsem natáčel kamerou. Dočkali jsme se příjemného překvapení. Skončili jsme
na třetím místě v Závodu do vrchu. Až teď mi došlo, že mi nebrala trojka, protože
nemám originální převodovku, ale z Jawy 250, která má dvojku výrazně rychlejší
než je klasika. Po vyhlášení výsledků se velorexáři pomalu začali rozjíždět do
svých domovů. Pohár jsem si obalil do svetru, dal ho nad motor a vydal se na dvěstěkilometrovou
cestu domů. Srazu se zúčastnilo 129 Velorexů.
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
Boskovice 2003
