Opět je tu květen a s ním spojený „zahajovací“ sraz letošního roku – Boskovice.
Pátek 30.4.2004
Jelikož náš hadráček měl už od podzimu propadlou technickou, bylo nutné to napravit.
Vlasta se dopoledne sebral, sednul do Velouše a hurá na TP. Plánovaný výjezd
„boskovické kolony“, kterou jsme měli tvořit my a Velorex tým Střední Čechy,
byl ve 12.00 z Kamenice. Technická se však trochu protáhla, takže jsme z domova
vyrazili až po půl jedné. V Jesenici jsme narazili na Mílu s Honzou. Míla měl
nějaké problémy se strojem, nechtělo mu to jet, tak Vlasta přidal ruce k dílu.
Během oprav jsme dostali vynadáno od jedné ošklivé přestárlé „dámy“, proč parkujeme
před její garáží, když na kopci je místa dost. Těžko jí vysvětlovat, že když
to nejede, tak to ani na ten kopec nevyjede. Baba jedna, asi jsme ji vyrušili
při její přípravě na večerní slet čarodějnic, nebo ji naštvalo, že kluci štelujou
čtyřkoláka víc, než ona své koště na noc. Zastavily u nás další posádky. Asi
po dvou hodinách se dílo zdařilo a Míla byl opět pojízdný. Jeden Velorex byl
opraven a už jsme jako servisní vozidlo letěli k dalšímu (ostatní vyrazili vpřed
na Boskovice). Me2dd stál v Modleticích a hadrák odmítal poslouchat. Já se honila
s hafanem na louce a kluci bádali, co s tím je. Skončilo to konstatováním, že
to nechce dobíjet. Scénář byl jasný. Kluci jeli koupit novou baterku a Hesinka
hlídala mě a hadráka s Motexem :-). Asi v půl šesté jsme mohli vyrazit, hadráci
v pohodě. Těsně před Humpolcem nám došel benzín, tak jsme si ucucli trochu od
Me2dda, v Humpolci jsme natankovali a pokračovali v cestě. Protože jsme původně
plánovali, že do Boskovic dorazíme okolo čtvrté a Vlasta měl domluvené nějaké
„pohovory“ s Velorexáři, kteří nezůstávali v Boskovicích celý víkend, trhli
jsme se od Me2dda a letěli do Boskovic, co to šlo. Dorazili jsme ve třičtvrtě
na deset. Vlasta došel přihlásit Velouška do závodu, odevzdal naši 5 veloeurovku,
dostal pěkný přívěšek na klíče, já mezitím relaxovala v hospodě. Dozvěděli jsme
se, že Míla nakonec u Benešova obrátil zpátky na Prahu, protože se to příliš
hřálo a nechtěl riskovat, že by musel zapřáhnout své psí mimino. Nakonec do
Boskovic dorazil autem a navíc s Me2ddem na laně. To naše ucucnutí benzínu bylo
Me2ddovi osudným. Ajajaj.
Me2dův hadrák a Hesinka.
Sobota 1.5.2004
Tak jsme se probudili do prvního EU rána. Asi v půl desáté jsme vyrazili z našeho
nocležiště, z Lysic, do Boskovic. Já s Lenkou jsme pro dnešek dámská posádka,
Lenka pilotuje stroj, já s mapou dělám navigátora. Vlasta tvoří posádku s Renčou,
Jirka jede sám. Na parkovišti nás čekal první soutěžní úkol nazvaný „Princ Charles“.
Úkolem bylo dostat palicí kanystr do branky. Už se rozjíždíme, nápřah a bum,
kanystr letí poměrně daleko, zastavuje se, ale co to, on se dává do pohybu a
začíná se koulet zpět. Než jsme dostaly kanystr do branky, skončil párkrát i
pod Velorexem. Snažila jsem se ho vyšťourat palicí, ale na to byla hrozně těžká,
takže Lenka raději najela znovu, aby se kanystr dostal z pod Velouše. Měly jsme
si holt najet do řady, kde se čutalo s kanystrem hranatým, který neměl šanci
odkoulet se. Naším časem bych se raději nechlubila, ale byli i horší :-). Vlasta
s Renčou jsou nesrovnatelně rychlejší, ale u nás v hadráku zase vládne veselá
nálada. A přichází překvapení… v Boskovicích se objevuje moje mamka, která si
v sobotu udělala výlet z Prahy a přijela se na nás podívat. Přichází změna složení
posádek. Mamku si vzal na starost Vlasta, Renča přesedá k Jirkovi. Rozhodli
jsme se, že jako další stanoviště zvolíme jedničku, abychom se následně dostali
na tajné stanoviště 4 a 5 a projeli je ve správném pořadí. Stanoviště dvě si
necháme jako bonbonek na konec. Z několika nabízených vesnic, které byly psány
v itineráři, existovaly jen Babolky, tak jsme se vydali na další úkol s názvem
„Šach-mat“. Už jsme na řadě a štracháme v kulichu, abychom uhádli šachovou figurku,
ještě než ji vyndáme. S Lenkou jsme uhádly obě figurky, ale barvy nám moc nešly,
naše ruce jsou „barvonehmatné“. Ať jsme hmataly, jak jsme hmataly, barvy jsme
nenahmataly. Vlasta taky uhádl, co si nahmatal, ale s barvami je to u něj taky
na štíru. Dostáváme papír s fotografiemi, na kterých máme doplnit nápisy, než
dojedeme na tajné stanoviště číslo 4. Našli jsme toho cestou hodně, ale ne všechno.
Na stanovišti 4 „Prasečí tulení“ odevzdáváme naše papíry s úlovky a jdeme házet
koule na prase. Prase není skoro vidět, je to spíš takové pidiprasátečko, které
jsme nakonec netrefili, tak raději jedeme honem dál. Čeká nás jízda podle slepých
křižovatek, takže seřídit tacháč na nulu teď a můžeme vyrazit a hlavně najít
stanoviště č. 5 „Šup míčku do dolíčku“. Jedeme cestou necestou, lesem nelesem,
přes hory a doliny, až vyjíždíme na kopec, kde se nachází další úkol. Jak nejlépe
dostat míček do „golfové“ kyblíčkové jamky? Jak vidno, oblepené plastové hole
toho mají už hodně za sebou. Předešlí golfisté do toho šli, zdá se, naplno.
Jen ten vítr, mrcha, kdyby tolik nefoukal. Pálíme do míčku co to dá, jen došťouch
se moc nedaří. Nakonec zmoženi výkony a hladoví odjíždíme do obce Vranová, kde
nás čeká poslední úkol „Ski cross“. Nabalit se do prvotřídního lyžařského oblečení,
nazout lyže a šupky dupky kolečko po zatím ještě zeleném trávníku. Po této disciplíně
budou mít Vranováci před hospodou posekáno. Už máme docela hlad, proto se na
zpáteční cestě do Boskovic zastavujeme v motorestu. Pojedli jsme, popili a jedeme
odevzdat do Boskovic papíry s našimi výsledky. Mamka se loučí a vyráží na cestu
do Prahy. A večer se blíží a hurááááá… sdružené velorex týmy (Praha-Lysice a
Orlík) se chystají na masožrádu. Pěkně ugrilovat kuřecí maso, kotletku nebo
krkovičku, každý podle libosti. A pak už jen „vyčistit zuby, vyčůrat a spát“.
Denisa masíčko ráda.
Náš gril.
Neděle 2.5.2004
Probouzíme se do slunečného rána, bohatě snídáme a pak to přichází. V koloně,
kterou vede Tomáš s upravenou čtyřkolkou, se přesouváme do Boskovic, abychom se
tradičně projeli v koloně městem a dozvěděli se, že jsme letos opět nic nevyhráli.
Ale hlavně, že přálo počasí.
Neděle ráno v Lysicích. Vyrážíme do Boskovic.
Počet strojů se letos zastavil na čísle 171 (zaregistrovaných).
Velorexům zdar
|