 autor:  30. 4. 2003přečteno: 31782 xfoto: 58známka: - |
PÁTEK 10.8.
Náš odjezd je nejistý, jelikož nám nechce dobíjet Velouš. Dopoledne jedu
s Vlastovou maminkou nakupovat do Jindřichova Hradce a zároveň uzavírám cestovní
pojištění, i když ještě není jasné, jestli to nebude zbytečné a jestli se závadu
podaří odstranit. Odpoledne dorazili ostatní účastníci expedice kromě Jindry
a Vlaďky, ti teprve večer vyráželi z Prahy. Kluci se snaží najít, kde je „bolavá
pata“ našeho stroje. Pořád se nedaří. Jsem nervózní, abychom vůbec odjeli, když
jsme se s Vlastou na výlet tak těšili. Vlasta už vyzkoušel všechno možné a Velouš
jeden ne a ne dobíjet. Pak kluci odpojili jeden drátek a hle, Velouš dobíjel.
Holky šly „na kutě” a piloti expedičních strojů šli ještě okolo půlnoci do hospody,
aby zapili, že se podařilo najít a odstranit problém. Bůh ví, kdy se z hospody
vrátili.
SOBOTA 11.8.
Z Jižné jsme vyrazili okolo půl jedné. Obsazení jednotlivých Velorexů je následující:
1. Tomáš s Klárou
2. Petr s Denisou
3. Erda s Romanou
4. Jindra s Vlaďkou
5. Vlasta a já
Cestou do Budějovic Vlasta zadřel, protože to zbytečně hnal. První zastávka
nás čekala právě v Českých Budějovicích v Intersparu, kam si všichni došli nakoupit
potřebné zásoby na cestu. Pak už nám nic nebránilo vydat se k hraničnímu přechodu
ve Studánkách. Ještě jsme natankovali v Rožmberku. Velorex měl samozápaly, motor
občas střílel, ale jinak bylo všechno v pohodě. Okolo šesté překračujeme hranice.
Jedeme přes Eferding, Wels, Lambach, Gmunden. První noc strávíme u Traumsee.
Utábořili jsme se na parkovišti přímo u jezera. Někteří se jdou koupat, ale
voda není zrovna dvakrát teplá. Stavíme stan, večeříme a pak jdeme spát.
Ujeto: 271 km
NEDĚLE 12.8.
Budíček je v 9,00. Někteří se koupou, kluci seřizují předstih. Na cestu se
ale vydáváme až v 11,15. V Abtenau bereme benzín. Zastavujeme na chvíli u řeky
Lammer. Po procházce okolo řeky jedeme dál. Erda má závadu na stroji. Stojíme
na náměstí jakéhosi alpského střediska. Za námi v kopci cinkají krávy (nemají
to „holky” lehký s těma těžkejma zvoncema na krku) a sem tam se prochází nějakej
ten bejk. Přichází se podívat i jejich pasáček v holinách. Skoro za tmy opět
vyrážíme, máme hlad. Stavíme na chvíli, abychom se navečeřeli a sjíždíme níže,
protože v 1700 m.n.m není žádné velké teplo. Přijíždíme na parkoviště, kde budeme
nocovat. Máme áčkový stan, který se přece jen staví o něco déle a musíme hledat
místo, abychom mohli zatlouct umělohmotné kolíky. Sice jsme sjeli o něco níž,
ale i tak byla v noci zima. S Vlastou se dělím o poslední kusy oblečení, protože
vyrazil na expedici jen s batůžkem, ve kterém neměl moc teplých věcí
s tím, že přece jedeme k moři.
Ujeto: 182 km
PONDĚLÍ 13.8.
V noci byla pěkná kosa, což pocítil hlavně Vlasta, kterému jsem obětovala svou
mikinu. Kde se vzal, tu se vzal, ráno se na parkovišti objevil chlapík s fotkou
Velorexe... a že s ním přijede. A taky že jo. Když klukům sdělil, že má spotřebu
skoro 9 l, trochu mu to seštelovali a jelo se dál. Zastavil nás kopec s 15-ti
stupňovým stoupáním (Katschberg paß). Erda to nevyjel, Jindrouvi povolilo lanko
od spojky, takže se nechali vytáhnout za rakouským automobilem. Další úsek kluci
vyjeli, zatímco holky šlapaly pěšky napřed. Poté nás čekal sešup dolů. Stavíme
kvůli vychladnutí brzd a pak na oběd. Jedeme okolo Millstattsee, je horko, lidí
je ve vodě plno. Míříme na hraniční přechod se Slovinskem, projíždíme Villachem
a čeká nás 18% stoupání (Würzen paß, ve slovisku zvaný Koren). Stoupání je hned
za vracečkou, což není dobré. Jedeme na jedničku, ale po chvíli začínáme nebezpečně
zpomalovat. Takový krpál nemůžeme vyjet. Co teď?
V kopci postupně končí i ostatní stroje. Jako jediný to vyjel Jindra, který
ještě pod kopcem vyměnil rozetu za větší. Piloti vykládají spolujezdkyně a scouvávají
zpět pod kopec. Když se rozjedou z vedlejší silnice a nebudou muset projíždět
vracečku, tak to snad vyjedou. Šlapeme pěšky a kluci si to „šinou“ okolo nás.
Erdovi se ale nedaří. Vlasta s Jidrou mu nesou rozetu z Jindrova hadráka. S
tou to Erda vyjel. Před hranicemi nás čeká ještě jedna osmnáctka. Chtěla jsem
si vystoupit, aby ji Vlasta vyjel, ale vyjeli jsme ji bez problémů a vystupovat
jsem nemusela. Některé holky šlapaly pro jistotu pěšky. Ve čtvrt na devět přejíždíme
hranice se Slovinskem a razíme na Lublaň. Zdoláváme 51 zatáček na hoře Vršič.
Ještě štěstí, že je večer a nejezdí moc aut a žádné autobusy. Ve dne je tu prý
pěkný provoz, ale vracečky bychom asi za plného provozu tak dobře nezvládali.
Cestou dolů jsme už za tmy povečeřeli. Dojeli jsme až ke Korytnici, kde nocujeme.
Protože nebyl terén na postavení stanu, spala jsem poprvé ve Velouškovi, což
se ukázalo jako docela pohodlné.
Ujeto: 167 km
ÚTERÝ 14.8.
Ráno přejíždíme do kempu v Bovci, Velouškové budou mít odpočinkový den. Jdeme
se projít k řece Soča a vracíme se podél Korytnice zpět do kempu. Večer jdeme
společně do pizzerie Letni Vrt. Pizza je skvělá a tak velká, že máme problémy
ji sníst.
Ujeto: 4 km
STŘEDA 15.8.
Ostatní jdou na výšlap do hor (na Rombon), já s Vlastou jsme si ještě přispali,
balíme věci a platíme za kemp. Ostatní Velorexy už jsou zaparkované před kempem,
což se nelíbí místní hospodské, protože prý nemají zákazníci kde parkovat. Všechny
Velorexy jsme proto odstrkali o kus dál na trávník, aby byla paní spokojená.
Dva Velorexy byly spojené lankem, což nám přemísťování trošku zkomplikovalo.
Poté vyrážíme na výlet okolo ledové Soči. Odpoledne sháníme po Bovci vařič,
ale ve Slovinsku je akorát nějaký svátek, většina obchodů má zavřeno. Odpoledne
vyrážíme směrem k Itálii k moři. Cestou vidíme malé vodopádky. Večeříme v Kobaridu.
Už se setmělo, jedeme na Novou Goricu, kde ještě stavíme u benzínky a tankujeme.
Kolem půl jedenácté překračujeme hranice s Itálií. Tomáš s Petrem bez problémů
projíždějí, ostatní takové štěstí nemají. Staví nás celníci, chtějí ukázat,
že máme dostatek financí a zajímají se, proč do Itálie jedeme. Nakonec jsme
vpušteni a můžeme jet dál. Směřujeme do Grada, kam přijíždíme ve čtvrt na jednu
v noci (tedy ve čtvrtek). Jeden Velorex zastavili místní policajti. Všichni
ostatní popojeli kousek dál a není nám jasný důvod. Pak jsme se dozvěděli, že
páni policajti jen chtěli vědět a prohlédnout si, co to jede, protože to v životě
neviděli. Místních se ptáme, jak se dostat na pláž. Někteří se chtějí ještě
v noci vykoupat, ale moře nikde, protože je odliv. Chceme se někde usadit na
noc. Jedeme kus za Grado, kde Petr našel vhodné místo na stanování. Bylo to
mezi poli a než jsme stačili postavit stan, slítlo se na nás hejno komárů a
štípali a štípali, až se hory zelenaly a kůže červenala. Komáři byli jako pětikoruny.
Ujeto: 143 km
ČTVRTEK 16.8.
Vstáváme okolo deváté a vydáváme se na pláž. Konečně jsme našli moře, ale je
tu plno řas, tak jsme se rozhodli, že pojedeme na nějakou veřejnou pláž, kde
se budeme zároveň moci osprchovat od slané vody. Velorexy necháváme zaparkované
okolo kruhového objezdu a jdeme se koupat na etapy. Mně se do té slané vody
moc nechtělo, tak jsem si dala párkrát spršku a bylo mi fajn. Velorexy jsou
centrem zájmu. Odpoledne pokračujeme v cestě směr Udine, přes Gemona, Tricesimo
nebo Tolmezzo. Jedeme přes Plöckenpaß k rakouským hranicím, tankujeme a klesáme
serpentýnami. Pod nimi (v Oberdrauburgu) nám Veloušek přestavá z ničeho nic
řadit. Bylo povolené kolečko, které Vlasta dotáhl. Zároveň ale zjistil, že máme
prasklý kryt chlazení. Chtělo by to svařit. Nocujeme v Lienzu u řeky Drávy.
Ujeto: 236 km
PÁTEK 17.8.
Ráno snídáme a přijíždí na kole „naše spása“. Odjíždíme to nechat svařit. Náš
zachránce má doma 25 let starou Alfu Romeo. Plech byl svařený, dostali jsme
půl tašky jablek a šťávu z bezinek. Můžeme pokračovat v cestě na Grossglocknerhochalpenstraße).
Jak tak stoupáme, praskla nám vrtulka chlazení
a Vlasta si všiml, že kryt chlazení je už úplně prasklý. Při vyšších otáčkách
to chrastí, až z toho běhá mráz po zádech, jak Velouš trpí. Na vyhlídce nás
chytil slejvák. Asi ve tři čtvrtě na pět pokračujeme. Stavíme na nejvyšším místě
naší cesty, kterým je Hochtortunnel – 2 504 m.n.m. Začalo se opět zatahovat,
občas nějaký ten blesk, začalo poprchávat, chvíli padaly kroupy, místy byla
pěkná mlha. Tomášovi přestal Velorex řadit. Do 22,00 musíme opustit park, proto
sjíždíme do městečka Fusch. Kluci se domluvili s čerpadlářkou, že nechají svítit
zářivku, aby kluci mohli spravovat. Nocujeme u benzínky, Tomáš půlí motor.
Ujeto: 106 km
SOBOTA 18.8.
Ráno kluci dokončují opravy. Jedeme na Pasov, Erda má nějaké problémy s řazením.
Rozhodlo se, že pojedeme pomaleji a Erda s tím dojede až domů. Přejíždíme české
hranice ve Strážném. Loučíme se s ostatními, kteří jedou do kempu u Soumarského
mostu. Já s Vlastou jsme se rozhodli, že už to domu dojedeme. Těšíme se na postel
a pořádné jídlo. Asi 9 km od cíle se kryt chlazení úplně rozsypat. Štěstí, že
se to stalo až v Čechách. Stavíme po každém kilometru, chladíme čím se dá...
zbytkem limonády, vodou z rybníka, prostě vším, co je po ruce. Okolo dvanácté
jsme v cíli s chudákem Velorexem. Jak se ukázalo, musíme koupit cestovní vařič
a nebyly by marné ani nové spacáky (hlavně pro Vlastu)
a karimatky.
Ujeto: 307 km + nějaký ten km do Jižné
Průměrná spotřeba během expedice činila 4,2 l/100 km.
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
