Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VII - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VII

autor: Zdeněk Hrdlička24. 2. 2005Povídkykomentářů: 0přečteno: 25361 xfoto: 0známka: 1

Náš Velorex jsme zastihli na parkovišti tak, jak jsme ho tam nechali. Následovalo jednání s náčelníkem stanice, aby mě pustil do jejich dílny na noc. Podařilo se mi to až když jsem ho přesvědčil, že se mě nezbaví. Pustil jsme se do kuchání. Můj doprovod se zatím odebral do blízkého autokempu. Celá ta operace mi trvala do tří do rána. Když jsem převodovku otevřel, byla to jenom hrstka šrotu a špón. Praskla totiž jedna ze dvou osiček a to tak, že se kolečka o sebe mlela tak dlouho, až už nebylo nic k rozemílání. Naštěstí jsem měl s sebou celou jednu náhradní sadu převodovky. Oprava proběhla bez větších problémů. Byl už jsem taky ostřílený Velorex-expert, i když jsem nakonec ještě stačil přehodit kontakty na cívkách, a proto jsem nebyl schopen až do božího rána uvést oba válce v pravidelný chod. To mi ovšem ráno pomohl odstranit místní mechanik, když přišel do práce. Při opravě jsem přišel na to, že jsou mírně uvolněné ojnice, a že by brzo potřebovala celá klikovka vyměnit. Odtud jsme se již bez dalšího zpestření dostali do Prahy. Byla to jedna z největších odysseí mé automobilistické existence. Zhubnul jsem při ní o deset kilo za tři neděle. Ale i když bych ji nechtěl znovu absolvovat, dobře se na ni vzpomíná.
Nějakou dobu po návratu jsem také přišel na to, proč se tomu Velorexu tak sjíždělo zadní kolo. A tak jsem vyměnil zadní vidlici. Pak Velouš nějakou dobu sekal dobrotu. V prosinci toho roku mě kamarád pozval na trampské setkání do Roztání za Ještědem. I když už byla zima, ubezpečen relací "Zákruta", že silniční správa je letos více než jindy připravena sypat silnice a zajistit bezpečnou dopravu v zimních měsících, a že snad bude sypat silnice až lidem před dveře, jsem v klidu onen osudný pátek vyrazil.
Vyrazil jsem i přesto, že přes noc značně padal sníh a celá krajina byla hezky pocukrovaná. Až k Trutnovu to šlo. Až tam skutečně silniční správa nelhala. Ovšem jakmile jsem zahnul na libereckou, silnice se změnila rázem v jedno kluziště. Nikde ani kousek škváry nebo jiného podobného prostředku. Navíc ještě v tom ledu byly vyjety koleje, což dvoustopým vozidlům alespoň drží směr. Ale já s tím nešťastným třetím kolem jsem se smýkal na hladkém, kulatém středu. Tu kolo sjíždělo nalevo, tu napravo. Ujel jsem po té liberecké snad 500 metrů a nebyl jsem schopen ani po takřka úplné rovině jet dál. Tak jsem si řekl, že se na to musím podívat a svlékl jsem Velorex. Jenomže jakmile jsem se postavil na cestu, natáhl jsem se jak dlouhý, tak široký. Takhle se asi nikam nedostanu. Počasí bylo chmurné, ocelové mraky letěly těsně nad zemí a svištěl ledový vítr. Ale to přece bohdá nebude, abych tam nedojel! Přece ani Jan Lucemburský z boje neutíkal. Akce potřebovala změnu taktiky. Stáhl jsem se zpět na turnovskou silnici, zajel až do Turnova k nejbližšímu železářství. To mělo naštěstí otevřeno, nemělo žádnou inventuru ani přejímku zboží, jak by se dalo předpokládat. A jak se sluší, zakoupil jsem tam čtyři takové řetízky, co se používají jako obojek pro veliké psy. K tomu jsem zakoupil ještě čtyři visací zámky a tyto řetězy jsem omotal kolem zadního kola a k drátům zamknul visacím zámkem, aby pevně držely. Ha! Vyzrál jsem nad ledem. Železné řetězy se vesele zakusovaly do ledu a tak jsem mohl vyrazit směrem k Liberci.

Vezl jsem si, jako obvykle, svou choť Dášu. Měl jsem už ale nějakou tu dobu povolený převodový řetěz. A namáhání zadního kola řetězy vedlo k jeho dalšímu a rychlejšímu povolování. Po cestě mi několikrát spadl. Ale v té zimě, kdy mi mrzly konečky prstů kdykoliv jsem ho nasazoval, se mi nechtělo podstoupit onu proceduru s jeho napínáním. A tak jsem se ubezpečoval, že to vydrží až do toho Roztání.

Nevydrželo. Dojel jsem až do Liberce, naštěstí ke garážím hromadné městské dopravy, odkud zahýbala cesta přes Ještěd dozadu do Roztání. Tam totiž mi řetěz vypadl znovu a tentokrát tak, že se vzpříčil na malém ozubeném kolečku. Při té příležitosti utrhl celý spínací mechanismus spojky i s kusem hliníkových držáků na karteru. Bylo to neštěstí veliké. Jak to v tom sněhu opravit? Ale jak říkám, naštěstí se to stalo u těch garáží. A tak jsem se svou vrozenou výmluvností a s pomocí laskavosti několika řidičů propracoval až k nim do dílny, kde se mi podařilo za půldruhé hodiny udělat nové úchytky na spínač spojky. Když se nám to stalo, byli jsme již pět hodin na cestě z Prahy. Měl jsem skutečně dojem, že jsem dojel na konec světa, že Liberec je na severní točně.

Když jsem opravu skončil, byla už úplná tma. Začal padat nový sníh. Autobusáci nám říkali, ať dál nejezdím, že prý cesta do Roztání není protažená a že jsou i přerušené autobusové linky. Já si však říkal:"To by bylo, abych tam nedorazil." A vyrazili jsme dál. Skutečně - cesta byla zasypaná takovými dvaceti čísly čerstvého sněhu, ve kterých byly vyjeté dvě hluboké koleje těch několika vozů, které projely přede mnou. A před námi byly serpentiny. Ty dvě koleje by bývaly šly. Ale zase to třetí kolo, které se neustále zahrabávalo do závějí uprostřed cesty. Znamenalo to, do toho kopce se rozjet a vůbec nikde se nezastavit, ani na moment. Nedovolit ani jednou, aby si motor škytl. To se nám ovšem nepodařilo, neboť v takových zatáčkách jsme ztráceli tah. A tak se nedalo nic dělat. Má drahá choť, která tehdy ještě neuměla řídit, musela tlačit. Jenomže, když mě roztlačila, musela v tom hlubokém sněhu jedoucího Velorexa předběhnout, to ještě o dveře, protože ty dveře se otvírají dozadu, oběhnout je a za jízdy naskočit dovnitř. I když samozřejmě pro ni, která je menší a tudíž nemusí Velorex oblékat, ale může do něj nasedat, to nebylo tak obtížné, jako by to bývalo bylo pro mě. I přesto to byl husarský kousek. Myslím, že se ten večer hezky proběhla.

Pokud jsme totiž jeli do kopce, takovýto zákrok vyžadoval Velorex zhruba každých 500 metrů. A do toho Roztání to pár kilometrů je.
Na místo určení jsme dojeli jako jedna velká bílá sněhová koule. Trampové, kteří byli shromážděni v místní tělocvičně, když uslyšeli mohutné burácení našeho motoru, se i s půllitry v rukou vyřítili ven a s otevřenými ústy sledovali náš triumfální příjezd. Ovšem z vozu nás museli takřka vynášet. Mou choť kvůli únavě a mě, že jsem byl zmrzlý do polohy skrčence. Když mě konečně vyndali, museli mi kolena nahřívat letlampou, abych je mohl narovnat. Pak nás uložili v tělocvičně ke kamnům a začali nás křísit dobrými dávkami rumu.

Po několika štamprdlích nám už bylo docela dobře. Večerní program byl moc zajímavý, i když si z něho moc nepamatujeme. Hodně se tam zpívalo, říkalo mnoho vtipů, byly tam i některé komické scénky, ale my jsme to většinou proklimbali. Jednak díky cestě, jednak díky léčebné kůře. Ovšem cíle bylo dosaženo, příroda byla přemožena. Náš REX-VELO byl skutečně oslavován jako velký rek.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 3, Známka: 1


Související články:
Velorex a já IVelorex a já I
Velorex a já IIVelorex a já II
Velorex a já IIIVelorex a já III
Z Boží milosti Velorex II - Velorex a já IVZ Boží milosti Velorex II - Velorex a já IV
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já VCesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já V
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VICesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VI
Jak se stát specialistou - Velorex a já VIIIJak se stát specialistou - Velorex a já VIII

Komentáře

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře.

Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

139XII. Film Fest Velor...
134Jarní Boskovice č 26...
105MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
78Převodovky ve Velore...
67Maďarsko 2010 aneb s...
66Zapalování a seřizov...
59Vrchní, prchní! Velo...
56XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...
56III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama