CRAIGDARROCH CASTLE - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XX. | |
autor: 14. 7. 2003přečteno: 9488 xfoto: 6známka: - |
I dnesni dopoledne jsme meji v pacu stravit rozjimanim u more, ale
studeny a neprijemny vitr nas odradil - tak jsme se stavili v cajovne
pro neco na zahrati (no na caj samozrejme ! 8-D) a zasli si do
jakehosi podmorskeho akvaria. Byl jsem trosku zklaman, jen maly
vyhled okolo, morsti tvorove nebyly volne v mori, ale jen v
jakychsi "vybezich" - i kdyz asi v morske vode zalivu. Zajimavosti
bylo takove jakesi divadlo, kdy jsme si spolu s dalsimi navstevniky
sedli na lavecky a pred nami se objevil v mori potapec, ukazoval na
ruzne ryby, kraby, rostliny a povidal si s nami - anglicky
samozrejme ... Kdyz pak nekdo rekl, ze more ma dnes teplotu 5 stupnu,
bylo mi ho docela lito. I presto, ze mu nepodarilo nastvat pritomnou
pani chobotnici ...
Na obed jsme zasli do pateho patra zdejsiho obr-supr-maxi-marketu -
krome duchodcu jsme tam byli asi jen my dva. V prizemi jsme pak
nakoupili par zajimavych darku a vyrazili Fort Street na zdejsi
kopecek, kde stoji docela zajimavy hrado-zamecek. Cim vic se ovsem
zamecek priblizoval, tim vic mi tuhl usmev na rtu - potreboval jsem
si zajit na tu nejvetsi stranu. Zachranou mi byla zdejsi cerpaci
stanice - to uz jsem byl ale orosen jako dobre vychlazene pivo ...
Zamecek, respektive Craigdarroch Castle, uz byl nedaleko a tak o 3
kila lehci uz nebyl problem dorazit k jeho branam. Jeho zajimavosti
je, ze ho dal postavit jakysi skot, ktery se ani nedozil jeho
dokonceni. Dalsi majitel se dostal do dluhu a tak mu ho mesto
zabavilo. Uvazoval jsem taky o jeho koupeni, ale pri pohledu do
portmonky jsem se neodvazil vydat ani hlasku ...
Po kratke zastavce v hotelu (kde uz jsme meli veci jen v recepci,
neb dnes odjizdime) jsme se jeste vyrazili podivat na nami oblibeneho
plastermana a hlavne na nadrazicko - v 18:00 mel prijet nejaky vlak!
Nerozumnel jsem ztrapenym tvarim cekajicim na peronku - vzdyt vlak
mel jen 18 minut zpozdeni ... Prijel teda opravdu zavratnou
rychlosti - myslim ze i rodinka sneku by ho po dobre obede trumfla ...
A to uz jsme zamirili do hotelu, vzali veci a nechali se letistnim
autobusem zavest - jeste i s dalsimi - na airport. Letenky v pohode,
jen jsem si trosku utahoval z tamnich celniku - nemohl jsem se totiz
vejit do te brany, ktera upozornuje na kov. Byla docela legrace az na
to, ze jsem jim nerozumnel ...
Stejny sok utrpela letuska i letusak, kteri tvrdili, ze jim do
letadla nastupuje clovek bez hlavy. Nastesti je Boieng 737-700
uzpusoben tak, ze u nouzoveho vychodu absentuje jedno sedadlo - a ja
sedel prave za tim co chybelo, tudiz jsem si pohodlne natahl nohy!
Hodina a deset minut letu utekla rychle a po mensi turbulenci pri
pristani jsme dosedli. Svou zdarilou anglictinou jsem si zajistil
netypickou vec - fotografii pitotni kabiny (z bezpecnostnich duvodu
je to zakazane, ale kdyz clovek umi anglicky YES a NOU, neni
problem ... che, che ...). V letistni hale se ke me pridal jakysi asi
dvacetilety cech s kanadankou a tak jsme si v Calgary na letisti
pokecali i cesky. Z letiste nas vysvedl kamosuv tatka a zavezl nas
domu - takze jsme odemykali asi v 23:58 dvere domu ...
Perlicka opet z dopravy: na rozdil od evropskeho standartu (vyjma
Anglie) se tu jezdi u stredu vozovky - dosti neobvykle jsem pusobil
nejen kdyz jsem jezdil vic vpravo, ale i kdyz jsem blikal na
prekazku - byl jsem zde povazovan za hlupaka ...
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|