|
 autor:  21. 2. 2008přečteno: 13493 xfoto: 99známka: 1.5 |
V létě mi velorexáci z Mladé Boleslavi pověděli o bláznivé cestě, zúčastnit se v německé Solle zimního motorkářského srazu. Na nápad jsem kývnul, proč ne a úspěšně naň zapomněl. S blížícími se vánocemi přicházela i přáníčka a v jednom takovém mi bylo německo připomenuto. Ač jsem na podzim Velouška zadřel, vše už bylo v cajku a nic nebránilo vyjet.
Motor zajíždím při cestě do Mladé Boleslavi, musíme se domluvit co si vzít s sebou. Vše mám vysvětluje Radek - motorkář, který už sraz absolvoval 2x a nějaké zkušenosti má. Vypravuje spousty zážitků, ale jmenuje i věci co si nesmíme zapomenout, určitě nemáme doma nechat hrníčkem, dřevo na oheň (dá se koupit, ale otýpka stojí 5€), křesílko, baterku – nejlépe čelovku, lopatku, stan, teplé oblečení, jídlo a pití.
Na přípravy mám celý týden. Dekami zatepluji prostor pro osádku, dozadu umísťuji bufík z trabanta, balím vše potřebné a ve čtvrtek 24.1. vyrážím do Mladé Boleslavi. Topeníčko příjemně hřeje, cesta krásně ubíhá a tak bezproblémů dorážím do Kosmonos. Zdeněk je v garáži. Včera velorex podaroval elektronickým zapalování a nechce mu jet, nakonec boj vzdává a vrací osvědčená kladívka. Ještě večeříme, Zdenda dobaluje a jde se spát.
V sedm se sjíždíme s Lukášem, taky jede velorexem. Spolu s ním cestuje Čápa coby navigátor. Posledním motocyklem je Dněpr, který řídí Standa. Kolonu uzavírá dodávka (Ondra s Katkou) - jedou jako doprovod pro všechny případy a zároveň vezou dřevo na oheň.
Pomaličku se blížíme do Prahy. Obavy z průjezdu jižní spojky naštěstí nejsou oprávněné a v klidu za Baranďákem odbočujeme na strakonickou. V Chuchli na benzínce se v devět máme setkat s motorkáři, bohužel nevíme na které, zastavujeme na dvou, nikde nikdo a tak pokračujeme dál. Ukazuje se, že už jiná stanice nebude. Asi po 15km zastavujeme na odpočívadle a čekáme až se objeví. Jen co nás dojedou zařazujeme se za ně.
Cesta klidně utíká, až z ničeho nic Lukáš zastavuje, velorex mu nejede. Chvilku se v tom šťouráme, na nic nepřicházíme, ale hardák naskakuje. Ve Vimperku se opět potkáváme s motorkáři, je čas na oběd. Jídlo je výborné, platíme a o chvilku později už jedeme na hraniční přechod Strážné. Cestou míjíme Octavii v příkopě.
Kousek za čárou koukáme, jednostopí nikde, asi jsme jim ujeli. Jelikož nevíme kde to v Německu je, musíme na ně počkat. Už pod jejich vedením dorážíme na místo. Projíždíme skrz spousty lidí a všichni koukají co to jede. U kasy platíme vlezné 20€. Lukáš se ujímá vedení a neohroženě nás vede na samé dno kotle. Se Zdeňkem máme obavy jestli vyjedeme. Doufáme, že nezačne pršet nebo sněžit, jinak nemáme šanci. Nakonec tyto myšlenky zapuzujeme, výjezd budeme řešit až v neděli.
Teď je prioritou sehnat vhodné místo pro tábor. Ač je celkem pozdě, nacházíme úplně luxusní plac se skvělým výhledem přímo na ovál. Tady se určitě budou dít věci. Standa s Dněprem postupně naváží věci z dodávky, až přijede i se zprávou: dole je cedule ZÁKAZ STANOVÁNÍ. Už je nám jasné proč tu nikdo nebyl před námi.Zatím nás nevyhání, tak zákaz neřešíme. Rozděláváme oheň, vytahujeme pivko, později i slivovičku a je nám dobře. Najednou šramot za stany - ze tmy se vynořuje Mamut, Němec co už něco malinko vypil. Nabízíme mu slivovici. Neváhá a chutná, trochu koukáme, pije ji jako vodu. Než má dost, je v něm dobrá pětina lahve. Chvíli nás baví, ale v jeho společnosti dost řídnou zásoby. Nakonec ho Standa nakládá do Dněpru a odváží. Když se vrátí jdeme spát.
Budíček je trochu netradiční. Štípání dříví, Čápa roztápí. Ustlal si před stany a už je mu zima ;-) Po snídani vyrážíme na obchůzku „kempu“. Cestou potkáváme spoustu rozličných strojů, motorky a sidecary. Ale i jiné skvosty jsou k vidění. Dojeli dva Pionýři, BMW z roku 1938, vrchovatě naplněná velorex sajda, skůtr Vespa - tomu to jezdí, jak stroj tak jezdec mají obdivuhodnou výdrž.
Většina strojů má různá udělátka proti zimě, převážně chrániče rukou. Je toho k vidění hodně, počínaje originál kryty, přes různé džbery, vaničky a plechovky po rozříznuté boty až docela pěkné návleky.
Prošli jsme celý kemp rozprostírající se na třech loukách, rozdělených remízky a shodujeme se, že tu je přibližně 4000 bláznů ;-)
Po procházce máme hlad jako vlci a začínáme chystat gril. Vyndáváme doma připravené steiky. Pří přípravách se dno kotle začíná probouzet, zuřivě se jezdí okruhové závody, střídají se různé motorky od terénních až po silniční, opět se objevuje skůtřík Vespa ukazujíc co umí. Mnohokrát přijede partička Rusů na Dněpru. Ti si nejvíc libují v jediné louži co tu je. S každým příjezdem musí kaluž několikrát projet. Při jednom takovém průjezdu Dněpr opouští jeden z pěti členů posádky - kde jinde než uprostřed bláta.
Při takovéto podívaní masíčko rychle ubývá a ani se nanedějem a sluníčko se začíná schovávat za kopec. To je znamení pro odpalovače ohňostrojů. A tak se na nebi objevují první rachejtle, čím je tma hustší, tím je jich více, až je z toho podívaná lepší něž na Nový rok. Krásný večer, dobré jídlo, zvláště když k masíčku přidáváme nějaké to pivečko. Kolem desáté už cítíme únavu, jdeme spát.
Ráno není příjemné, budí nás tiché klapání na stan. Začalo sněžit. Nemáme moc času. Kvapně balíme. Čím dřív vyrazíme tím míň sněhu a větší naděje vyjet z kotle. V devět jsme připraveni. První sedá do hadráčka Zdeněk, stoupám si na závěs pro páva a vyrážíme, úspěšně. Další adept je Lukáš, má trochu potíže - motor stále chcípe, ale kopec zdárně zdolává. Tak, obě 350 jsou nahoře, řada je na mně, Zdeněk stoupá na tyčky vypínající zadní plachty a vyrážíme, rozjezd se daří, zhruba v půli kopce mi několikrát přeskočí řetěz, ale jedu. V nejprudším místě se už pohybuji pomaleji než krokem, ale vyjíždím.
Chceme ještě spáchat foto u vjezdu, ale pořadatelé nás rychle vykazují, aby nevznikla zácpa. Standa se nahoře loučí. Jede rovnou do Boleslavi. Sněžení houstne, silnici pokrývají taková 4 čísla, proto se také nezdržujeme. Zdeněk se ujímá vedení, já jedu těsně za ním, ale Lukášovi a dodávce se ztrácíme. Než se opět potkáváme máme o 20km víc než oni. Čekají mezi dvěmi zatáčkami, trochu nevhodně, ale čekají, aspoň si to myslíme. Skutečnost je jiná, Lukáš opět nejede, zlobí elektronické zapalování. Mění se za kladívka a motor naskakuje.
Cesta stále stoupá a silnice čím dál víc zapadá sněhem, Zdeněk s drapákem bez potíží jede. Lukáš když nejede, vyšle Čápu jako zátěž. Já úspěšně hrabu a plavu po celé silnici. To se mi nelíbí a vytahuji z domu připravené řetězy.
Necelé 3km před přechodem dojíždíme Dněpr, nejede, podfouklo těsnění pod hlavou. Bláhově si myslíme, že se vejde do dodávky, nevejde! Nakonec vážeme na lano a dodávkou se dopravuje na přechod.
My se Zdeňkem taky vyrážíme, ale nemůžu se vyhrabat. Po 100m už mi to nedá a jdu okouknout řetězy a ejhle nejsou tam. Dávám záložní, vydrží sotva 50m a jsou v tahu. Zdeněk mě roztlačí a vždy chvíli jedu. Takto to praktikujeme snad ½ km a pak se vedle nás zastavuje německý Nissan-Navara a nabízí pomoc. Doslova nám, hlavně mně, vytrhává trn z paty. Jsem zachráněn. Vyrážíme vstříc pro mě nezdolatelnému kopci. Po 2km nás míjí pluh, hurá! Silnice se tím zpevní a tak můžu pokračovat bez pomoci silného kamaráda.
S ostatními se potkávám až ve Vimperku, zastavujeme na oběd. Po obědě cesta utíká jedna báseň, silnice je už v podstatě suchá, jen místy mokro, po sněhu ani památky. Mezi Strakonicemi a Prahou Lukáš opět opravuje, nechce mu to jet. Půlhodinka badání a různých pokusů až se ukazuje problém v křižáku, překlemujeme a jede se dál. Příčina všech Lukášových peripetií je nalezena.
Do Prahy jedeme po dálnici. Ve Zbraslavi se loučím. Dál pokračuji na Říčany, Kutnou Horou, Přelouč až do Starých Čívic. Tam musím zastavit, bohužel mi to chcípe a nedaří se nastartovat. Musím ven, tam hrozně prší, naštěstí kolem projíždí auto - dokonce zastavuje. Osoba ve voze se ptá, není-li Veloušek na prodej. „Není“ zní má odpověď a prosím o pomoc při roztlačením. Odpověď je hbitá, prý prší a nechce se mu, nakonec jde, nadšen ale není a po deseti metrech to vzdává a odjíždí. Velký pomocník a to chtěl Velouška koupit!!!!! Už nevím co by s tím mohlo být, musím se mrknout na motor. Hned mám jasno, vibracemi se vytočili šroubky z plovákové komory a motor se přechlastal. Provizorně opravuji drátem a pokračuji. V Pardubicích musím znovu zastavit, opět chcípá. Drát není to pravé ořechové, snažím se ho více utáhnout. V tom v mističce pod karburátorem zahlídnu jeden vykloktanej šroubek, dokonce je tam i druhý, vrácím je tam kam patří a je to. Ještě 3km a jsem před domem. Mám za sebou 330km a tak vyndávám jen foťáky a jdu domů.
Parádní výlet, stroj při zpáteční cestě jel jako o život. Po dálnici v klidu stačil 350 a to se jelo něco kolem 85km/h v tahu. Počasí hodně přálo, sníh byl jen v Německu a při zpáteční cestě. S pořádnou zimou by cesta by byla daleko náročnější ;-)
Nezapomenutelný zážitek, elefanty musíme zopakovat.
|
Oznámkujte článek jako ve škole: Hlasů: 2, Známka: 1.5
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
|
| | Celkem článků: | 842 | | Celkem fotografií: | 9451 |
|
|
TOP články |  |
| |
Diskuse u článků | |
| |
|
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Elefanti na ČT
velorexrudolf.webnode.cz/velorex-blog/pruziny-do-sedacek/
). Při pěkném počasí bych příště vyrazil taky 
Re: Zasněžený Velorex
do slané lázně. Leda mít cestovní stroj, na toto určený. Ale každopádně - máte obdiv!
