|
Horský sraz očima Mojmíra Stránského | |
 autor:  29. 6. 2005přečteno: 10634 xfoto: 0známka: 1 |
Pozvánka na sraz a celé dění po vršcích Krušných hor se ukázal jiným než jsme zvyklí. Počasí perfektně slunečné a hory se vděčně projevily. Jízdy byly klidné a úkoly na plnění nechávaly tolik času, že každý se mohl nechat krajinou potěšit a podívat se navíc kam ho srdce táhlo. Na kontrolních stanovištích nemusel nikdo spěchat a dojezd byl volný. Po cestě jsme viděli i koupání v Ohři, téměř na hoře u pramene. Výškoměr ukazoval 1.150 m.n.m.
Vše probíhalo v klidu a večer se dlouho besedovalo u ohně zrovna tak jako minulý večer po příjezdu. Hlavní ubytování stany - přístřešky - kalimatky. Bylo veselo a zbylo něco času na popovídání se mnou a s přáteli co nového a nadějného nás čeká, když Velorex srazy udrží své image i v roli mezinárodní akcí.
Po vyspání na neděli jsme sjeli z kopců coby spanilá jízda s cílem v Karlových Varech. Tam konvoj Velorexů důstojně reprezentoval a ukázal, že se má k světu. Jelo se nejdelším možným průjezdem oklikou městem lázní i tam kde se již nejezdí a cítili jsme se jako lázeňští hosté, že jedeme přímo na kolonádu. Vzato památně, jsme také s bráchou Františkem sjeli tuto trasu městem v roce 1946. Tehdy bylo tak málo vozidel, že tam mohl každý, kdo si troufl. Štěstí nad touto událostí se průjezd města naplňoval s cílem u Pošty, kde bylo možné cestu památnou ukončit zaparkováním a kde nastalo hemžení hlavně mladých lidí ve městě. Bylo vidět mnoho překvapivých tváří a údiv nečekaný. Také tam stála bedna charakterizovaná pro vítěze a ředitel Miroslav Mondri (Blesk) bystře vyhlašoval celou řadu zasloužených výkonů v soutěžení. Byli tam i Kostíkovi z Boskovic a hodně nadějných nově se prezentujících velorexářů. Tím rozšířila se řada lidí opět v Čechách, což jsem kvitoval kladně (Čechy se dobře prezentovali v Plzni). Vzniklo mnoho nových přátel a nových živností, kteří svým umem přispívají, že již skoro všechny veterány mají jako nové. Dík všem za toto pochopení. Hlásili se i noví co již pracují a těší se, že příště již také přijedou. Proto jim patří pochvala za to, že „ošumělí elegáni“ jsou znovicírovaní elegáni a dělají svým majitelům dobrou a originální vizáž.
Od zrození sjezdů jsem všechny navštěvoval a jak lidi kolem Velorexů poznávám tak vidím, že se mezi vámi začínají osvědčovat machři, kteří mě seznamují se svými poznatky a vylepšeními, které nevybočují od klasiky originálu. Jsem jimi velmi potěšen a věřte že vám fandím, jen tak dále a více, nebojte se. Mě při výrobě leccos mrzelo, ale běh života a v podniku nebylo možno všechno schytat a změnit. Nejvíc mě mrzela zadní kývačka, že jsem dovolil opustit tu starou, protože kinetika u ní se při propérování mění. Je to pravda, ale prvě všechny motocykly světa měli jako my tu starou a jde to! Nová je 2x dražší a musela prodělat mnoho vyztužení, aby vůbec obstála. Zato se mě tam velmi líbilo zadní kolo s trabantovou pneumatikou. To chválím, má se zesíleným řetězem pohonu všechny atributy k lepšímu sezení zadku tříkolky na silnici a směrovou stabilitu k tomu. Je prospěšné tyto dobré počiny pochválit a pojmenovat je. Fakt je, že tento machr si pro sebe svůj stroj vylepšil, ale ten kdo takovéto kolo nemá, nemusí se bát, když kolo udržuje v originál v péči, to plně obstojí. Tehdy při tvorbě kolo nebylo silnější nikde ve výrobě a vozidlo by se nenarodilo. Mluvíme-li však o tom dnes, je to nutnost že do nového typu tuto skutečnost musíme s citem převzít. Doba nám nahrává, protože dnes již jsou běžně kola disková, tak se na ně těším.
Protože se budeme na srazech ještě dále potkávat, rád s vámi pohovořím co je nového a spíš vás budu iniciovat, abyste se nebáli založit i Živnost pro opravy strojní, aby ten kdo má jiné povolání se na vás mohl obrátit. Potěšilo mě také, že vznikají další místa šití potahů a to by bylo dobré, aby bylo „draků“ víc a víc. Nutností je také GO motoru nebo GO dynamospouštěče - ten asi bude do budoucna trápit. Říkám si, proč ty DKV v Německu v roce 1938 od tohoto dobrého vynálezu ustoupila. Auta si nemohla dovolit vznikající choulostivé poruchy a kvalita uhlíků tehdy byla špatná. Víte, jezdil jsem životně motor Jawa 350, světlo bylo sice špatné, ale startování nebyl problém - snad jen kladívka byl problém. Řešení bez dynamostartéru byl motor ostřejší a když jsem uhlídal kladívka, tak to byl nezmar, nebyl důvod k poruše a vozidlo bylo v takové pohotovosti, že když mě někdo v noci zbudil, abych jel do Popradu, vstanu, zatáhnu a jedu jako za humna a vždy to dopadlo dobře. To musí být chlouba šoféra. Dnešní nová auta to dokážou, ale za jakou cenu. To pozná každý kdo tuto cestu nastoupí a nebude mít ten zážitek, který máte vy s Velorexem. Pan z Holandska (znáte ho ze sjezdu) mě jednou říkal: mám několik aut, ale když přijde neděle, vždy sedám do Velorexu a cválám na pivo a přemýšlím proč. Ti Češi co to vytvořili museli mít něco s letadlama, ten pocit při ulevení vždy mám když vyjedu. Musel jsem mu říct pravdu že opravdu jsem za rajchu s letadlama i na vojně měl hodně kolem dělat a s kamarádama jsem cit letecký do toho karosářský zasadil.
Potvrdila to zkušenost; na tomto srazu byla rozhledna, z té jsem nejdřív koukal dolů na to mraveniště Velorexů což mě zaujalo a pak teprve to okolí přírody. Byl to můj první vnímavý řemeslný kritický pohled na vozítko z té výšky do dneška. Uvědomil jsem si, že vidím dokonalý kokpit osobního dvousedadlového letadélka. Srdce nebo oči mě povídali: to koukáš jaký jsem „elegán“ co? Tak jsem se díval a díval. Co říct dál? Je to originál, vynucený událostmi tří režimů mezi samými omezujícími mantinely v ČSR v letech kterého zplodily za pomocí bří Stránských. Teď musíme a máme šanci nové vozidlo zplodit pro další generaci a i pro vás, abyste v důchodu mohli jezdit a bez řidičáku (co?).
Zdraví vás všechny Mojmír Stránský a synovec František
Malý dovětek pro Eiffela, který si ovšem nemá cenu nechávat v soukromí:
P.S.: Na konec se vrátím ke „Kovářské“, kde bylo zastavení do muzea. To se mnou hnulo. Uznáš, že 50 letadel v boji umrtveno je světodějná událost, prospekt ji tam popisuje. Představ si, že jsem poznal sesbírané seškvařené součástky, hladil jsem je a říkal si, že tyto součástky jsem montoval do německých motorů BMW 14-ti válce a drak FOKE WULF na prezenční službě, opět jsem pracoval na SPITFIREch; díly byly roztrhané neuvěřitelnou bitvou, jak se tam při jednom náletu na Říši nechtěně střetli a stříleli až se vystříleli. To mě tak vzalo, že mě oči tekly a musel jsem něco napsat, nutili mě do kroniky, rychle jsem raději bez rozloučení zmizel. Pořadatel na tento celý závod dal taxík a jeli jsme pryč. Celý noci to na mě šlo. Velorex se má stát nositelem, nezapomenout na tuto válku. Srazy by tam mohly sehrát dobro. Tam se i cizinci schází a podávají si ruce ...
|
Oznámkujte článek jako ve škole: Hlasů: 1, Známka: 1
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. |  Reportáž konstruktéra | |
| |
| | Děkuji panu Stránskému za výstižné procítěné, které jsem si právě mohl přečíst. Pevně věřím, že ještě dlouho bude s láskou navštěvovat naše srazy a akce. Posláno 29.06.2005 v 07:44 |
|
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
|
| | Celkem článků: | 842 | | Celkem fotografií: | 9451 |
|
|
TOP články |  |
| |
Diskuse u článků | |
| |
|
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail
Krušnohorské vršky 2005
www.velorex.tym.cz, www.velorexr66.tym.cz
