Jak jsem objel Balaton - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Jak jsem objel Balaton

autor: Beton2. 9. 2009Expedicekomentářů: 4přečteno: 11628 xfoto: 18známka: 1

Pln dojmů a nezapomenutelných zážitků ze srazu, který proběhl u Maďarských kamarádů velorexářů mě inspirovalo napsat tento článek. Jak to vše začalo. V podstatě jsem si už delší dobu zahrával s otázkou, pojedu či nepojedu letos na sraz velorexů do Maďarska. Rozhodnutí padlo, když mě zavolal Pytlák (Martin Říha z Hradce Králové), že by potřeboval nějakou součástku na motorku a že si pro ní přijede. Po Pytlákovo příjezdu do liberce jsem se dozvěděl nějaké přibližné Inko jak co a kde by mohlo bejt a bylo rozhodnutu JEDEM do Maďarska na sraz.

Start z Liberce byl v pátek 10.7.2009 od čerpací stanice ETK v 8:00 (slovy v osum hodin ráno přesně!!). Tam jsem měl sraz s kamarádem Plavákem a jeho spolužačkou co nás po celou dobu doprovázeli na jeho motocyklu značky Jawa 639-02 Chopper. K Pytlákům se dorazilo okolo třičtvrtě na deset tentýž den. Prostě za hodinu a čtyřicet pět minut od startu z Liberce. Pytlákovic rodina už byla připravena na cestu. V deset a nějaká minuta se nastartovalo stroje a vyrazilo se směr Brno s tím, že jsme se předem domluvili na místě, kde dáme obídek. Cesta byla docela fajn. Mít v zádech doprovodný vůz řízený zkušenou pilotkou a to Pytlákovou ženou Irenou, za to jí děkuji, že nám obětavě kryla záda ať už na silnici různých tříd ale i dálnicích a silnicích pro motorová vozidla. Při projíždění okolo Boskovic nás překvapil pěknej chcanec až jsem s ohledem na motocykl Jawa chopper radši zastavil a počkal až se to přežene. Né, že by jsme ve velorexu zůstali celý suchy bez poskvrnky od vody, ale nebylo moc vidět na cestu i když stěrače stírají a klaxon troubí. O pár kilometrů dál jsme zastavili na oběd . Dobře jsme se najedli a po některých z nás tam zůstali jen kaluže vody. Cesta do Brna byla rychlá, ale dálnice Brno Bratislava teda jejií jeden úsek bylo jak na moři. Houpalo to tam s námi jelikož hrbouly vycházeli zrovna nějak divně na rozvor kol. Tak to jednu chvíli vypadalo že se podíváme na oběd znova. Bratislava byla pouze rychlý průjezd směr Dunajská Streda s odbočkou na Kalinkovo. Tam naše první etapa končila v místní nálevně, která byla součástí FC Kalinkovo. Místo opravdu luxusní na nocleh. Odpočinek byl opravdu zasloužený. Sice na betonovém pokladě, ale pod střechou a v klidném místě kde všichni z hospody kupodivu po zavíračce naskákali do aut a odfrčeli v nich domů. Po krátké debatě se slovenským kamarádem co tu a tam měl Pytlák, snězení a vypití toho všeho co nám donesli ( velice přátelští a pohostinní lidé )jsme se uložili do hajan.

Ráno bylo nádherné bez mráčků s vyhlídkou na krásný slunečný den. Dorazil i Soptík (Pepa Švejda) se svou dcerou. Po snídani se vyrazilo na vodní dílo Gabčíkovo. Osobně jsem tam nikdy nebyl tak jsem se na to dá se říct i těšil. Všude už na obchodech a různých zařízení byli dvojjazyčné nápisy (Slovenské a Maďarské). Z toho už bylo patrné že jazyková bariéra bude veliká. Po příjezdu na Gabčíkovo jsme měli štěstí na proplavání lodě. Koukání bylo zajímavé hlavně v porovnání , že druhá propust byla mimo provoz a probíhala v ní jaká si oprava. Ač v ní bylo sucho až na dno a já koukal ze shora dolu a porovnal si ten schod kolik vody drží jen taková hráz. Vedle se regulovaně napouštěla voda to propustě a netrvalo to ani deset minut . Co by se stalo, když by ta hráz propustila vodu s největší pravděpodobností by vyměnili všechny pracovníky za nové. Já osobně bych tam nevlezl , i když je to v podstate jen otázka peněz. Třeba ve stresu „co kdyby“ pracují opraváři propustě rychleji. Po zhlédnutí onoho velkolepého díla se pokračovalo do Gyeru (Ďéru). Zajímavé na tom slovu bylo to že v podstatě ze všech čtyřech písmen co obsahuje se jediné r četlo stejně z tohoto jsem usoudil že domluva s Maďrem bude velice náročná . S malým zastavením Gyeru na pobrání jídla a vyměnění peněz v místním intersparu to byl už jen kousek do kempu který si budu spíše pamatovat jako „Dobré ráno začíná repelentem“. Kemp byl fajn, až na to že na nás útočilo mraky komárů, kterým zřejmě antiszúnyog sprej značky OFF jim velice chutnal. Napajcován šesti druhy repelentů jsem měl trochu pokoj od komárů, ale stále jsem byl ve střehu. Postavilo se stany poklábosilo s přáteli z Maďarska popilo nějaké to víno a pivo se šlo spát. Celou noc mě tlačilo něco co jsem buď zapoměl z pozastanu vyndat nebo to prostě vylezlo přes noc ze země jinak to není možné že bych tolik šišek, kamení a větní přehlédl. Ráno tam samozřejmě nic nebylo. Z toho jsem usoudil že to byli pravděpodobně hadovějící komáři čekající před stanem podstrkávajíce klacíky a šišky pod stan s očekáváním dobré mňamky a hodokvasu na mém těle. Rychlá snídaně s příchutí repelentu a pak půldenní výlet po okolí Gyeru se zastávkou na koupání (voda na mě byla dosti studená tak jsem tam nevlezl) a obědem. Při objednáváni si jídla se teprve pořádně projevila jazyková bariéra. Číšník se zeptal co si dáme . Teda usoudil jsem to podle jeho gestikulace s tužkou a papírem. Já měl jasnou vizi že chci stejk mírně propečený s dvojtema hranolkama a oblohou bez tatarky ale s kečupem. Kupodivu to onen číšník nepobral tak jsem se nakonec spokojil s pizzou . Po krátkém odpočinku cesta zpět se zastávkou v intersparu pro nakoupení onoho zázračného spreje s názvem Protect a popiskou na co funguje ve znění „Szúnyog kullancs riasztó“ údajně s pětihodinovou účinností , který tam ovšem nebyl . Byl tam pouze onen Off ovšem v různých provedeni i českými popiskami jak je účinnej jsem pobral jiné repelenty jelikož jsem nechtěl platit Offu pouze reklamu a bejt okupován Szúnyogi (komáry). Nemohu říct že jsem nebyl připraven na zakoupení toho fungujícího repelentu, ale vybaven fotografii onoho balení předcházejíc jazykové bariéře jsem stejně neuspěl. Příjezd do kempu byl očekáván mnoha komáry ovšem byl jsem napajcován repelentem tak že by si mnoho lidí řeklo že používám „odér one tchoř“ komárům ovšem nechutnal a to bylo skvělé. Večerní debata vyvrcholila tím že jsem vyštrachal z velouše jednorázové montérky se slovy jsem vybaven antiszúnyog oblekem . V té době stejně šla většina komárů už spát, aby příští ráno byli ještě agresivnější . Přes to všecko se v neděli navečír sjelo 10 Maďarských strojů a 3 české značky Velorex plus motocykly značky Jawa v opravdu krásnem stavu.

V pondělní ráno jsem se už nemohl dočkat přesunu na Balaton jelikož hmyzu atakující převážně můj obličej neubejvalo sil ale já už toho měl plné brejle. Cesta k Balatonu byla vybraná dobře žádné rychlostní komunikace. Malá zastávka na posilněnou a několika kilometrech se před námi objevil Balaton. Zanedlouho se orazilo do kempu a postavil se stan a trochu se odpočívalo případně se udělal malej průzkum místních toalet. Pytlákovic rodina vybavena třemi dětmi spala v místním bydlíku pravděpodobně aby nevyšla z rytmu letošního léta a náhodou neokusila přepych pohodlné postele či nepohodlného stanu. Postupně se do kempu sjížděli další a další velorexaři z Maďarska. Připravilo se posezení a nanosilo pivo do lednice ta nám poskytla trochu chladivého osvěžení v následujících perných dnech. Nastal včer a po vypítí nějakáho litru Sangrie jsem se odebral spát a ne jen já.

Úterní ráno bylo jako z Ladova obrázku. Probudil jsem se v 8:06 a odebral jsem se na místní toaletu jinak by se mi snad už vyvalil bok. Snídaně a malej výlet po okolí také se potřebovalo doplnit nějaké ty zásoby převážně pití. Na večír připravili maďarští kamarádi rašelinovou šou. Nazval bych to hledání pokadu na dně černé břečky. Vše spočívalo že se naplnil dětský bazének vodou do ní se přidal rašelinovej substrát a vhodila se do něj mince a ta se vzápětí hledala. No rochnili se v tom krásně pravděpodobně to mnělo i léčivé účinky. Po večeři a nějaké té Sangrii jsem se za projíždějících hučeni vlaků šlo spát.

Ráno středeční bylo bez mráčků a po každodenní pravidelné rutině jsme se rozhodli že, skupinka třech velorexů a jednoho motocyklu Jawa objedeme Balaton alespoň jednou do kola s poznáním okolních krás blízkého pobřeží . První zastávka byl hrad jméno si nepamatuji kdo by si ho pamatoval když jazyková bariéra byla dosti veliká. Hrad byl jak ve slušné společnosti bejvá zvykem na kopci z kterého byl náležitej rozhled do okolí. Maďarsko je v podstatě placka která se dá projet pomalu celé se zařazeným čtvrtým rychlostním stupněm od severu k jihu. Výhled z hradu nám to potvrdil. Po shlídnutí místních krás jame se zkouleni z kopečka a vyrazili objevovat další zajímavá místa. Přiblížil se čas oběda tak se zastavilo na kus žvance a troch toho pitiva. Další zastávka byla kováníčko v balatonu na druhém břehu než jsme měli stan. Mělká voda která byla po kolena pomalu k protějšímu břehu byla nádherně teplá tak jsem si v ní poseděl přes hodinu a při tom se udělal takovej malej briefing o místním folklóru. Jelikož hodiny se nezastavitelně posouvali vpřed a noc se blížila musela naše skupinka strojů československé spíše České nežli Slovenské výroby vyrazit na závěrečnou etapu cesty okolo Maďarského „moře“ s malou Langošovou zastávkou už na našem břehu. Na to že jsme vyrazili pomalu za rozbřesku a kuropění dorazili jsme už pomalu za tmy. Doplnili jsme tekutiny a uložili se chrnět. Co se dělo ve čtvrtek si moc nepamatuju. Nemužu tu popisovat podrobně každej den ale čtvrtek byl také fajn. Návštěva u Pytlakovic rodiny v místním bydlíku koupání v Balatonu a nějaká ta opalovačka se záměrem splynutí s davem. Čtvrteční večer byl ovšem náramně vypečený plný bramboráků. Pytlakovic a ne jen oni v podstatě celá česká populace se zapojila do tvorby bramboráků přímo by se dalo říct „… ten dělal to a ten zas tohle a dohromady bylo jídla hodně….“. Maďarští přátelé zase pekly rybové z místního „moře“ tak že se s plným bříškem ukládalo ke spánku.

V pátek se mi ani za dunění lokomotiv nechtělo moc vstávat a nebyl jsem sám, komu se nechtělo tak den začínal asi tak po desáté hodině. Koupání v Balatonu bylo okolo poledního příjemné i přesto že voda měla teplotu pouhé 3 centimetry. Okolo 14 hodiny se nastartovalo stroje zaduněli motory a směrovalo se to na nedalekou rozhlednu. Čumět po okolí by nám šlo, ale nebyl to konečný cíl naši páteční výpravy ten byl poloostrov Tihany se záměrem utratit pár drobných.Tihany je takové malebné městečko plné krámků se suvenýry či v podstatě se vším možným které má kopečku kostelík. Po návratu do kempu jsme co si málo pojedli a domluvě jak a kdy provedeme sobotní přesun blíže k domovu jsme se rozloučili s přáteli a šlo se nabrat sil.

Sobota. Snídaně poklizení okolo stanů a naložení všeho potřebného proběho v tichosti aby se nebudilo okolí jelikož se vstávalo brzo. Před námi byla cesta dlouhá a do Gyeru společná. Silnice do Gyeru pod koly velorexů a jawy s doprovodným vozem v zádech ubíhala jako nic tak že kolem poledniho jsme tam dorazili. V intersparu se koupilo něco k jídlu to se převážně na parkovišti vše i snědlo. Rozloučil jsem se s Pytlakovic rodinou Soptikem a Plavákem (Jawa 639) jelikož jeli směr Bratislava a domov. Má cesta pokračovala směr Žilina. Čas kvapil a předemnou bylo ještě přibližně třistapadesát kilometrů čož poukazovalo na to že musím doplnit pohonné hmoty a pokračovat v cestě chtěje dorazit za světla. Ani nevím v podstatě kudy jsem jel ale zprvu byla rovinka a pak kopce. Nejhorší to bylo okolo pramene Nitry tam jsem musel skoro celé čtyři kilometry vydržet se zařazeným prvním rychlostním stupněm. Nebylo to ani tím že motor není až v tak dobré kondici jako za mlada ale tím že kopec byl strašnej a stoupání ještě horší. Překonání onoho kopce následovalo dlouhé klesání do údolí kde prameni minerálka Rajec. Záhy už byl jen očekávaný příjezd do Žiliny. Následovala telefonická domluva s Pertem Čuboněm a vyzvednutí nás u čerpací stanice. Po příjezdu jsem mu poladil velouše a s výhledem a hvozdy a úbočí jsme se uložili k spánku.

Nedělní ráno nás přivítalo deštivě. V podstatě celou noc vydatně pršelo jen jsem se děsil co mě čeká za katastrofu a povodeň ve veloušoj . Naštěstí jsem ho měl přikrytý plachtou tak že bylo sucho. Sjezd zpět do Žiliny proběhl s malou zastávkou na přepnuti benzinu na rezervu v pohodě. Následovalo tankování za eura a naplánování cesty k domovu . Malou Fatrou se prokličkovalo dá se říct v pohodě bez většího stoupání a klesání. Čechy krásné Čechy mé mi blesklo hlavou když po více jak týdnu jsem míjel hraniční přechod do Čech. Konečně jsem rozuměl nápisům a cedulím co byli okolo silnice v dohlednu. Následovali malé zastávky po přibližně stech kilometrech. Kousek před „Hradcem Králové u Pardubic“ můj velorex oslavil jubileum 100000 kilometrů dle tachometru. V „Hradci Králové u Pardubic“ jsme na noc zakotvili u Pytláků chtěje zkusit jak se spí v jejich bydlíku a ne jen to byl jsem i po té cestě docela unaven i když chybělo už jen sto kilometrů do Liberce bylo to skoro ještě hodina a třičtvrtě cesty.

Pondělní ráno s konstatováním Pytlákovic bydlík „DOBRÝ“ jsem odstartoval do Liberce asi tak v deset. U Pytláků se totiž dříve nevstává když se nemusí :-). Cestou do Liberce jsem už poslouchal zvuky co se kde ozívají abych podle toho určil co musím opravit a na co kouknout aby na další cesty byl velouš fit a připraven.

Závěrem bych chtěl jen říct že po absolvování bez mála 2500 kilometrů jsem rád že jsem jel do Maďarska na sraz tříkolových vozítek převážně potažených koženkou značky velorex.


Nocování v Kalinkovo
Nocování v Kalinkovo


Babčíkovo
Babčíkovo


Gyer
Gyer


Gyer kemp
Gyer kemp


Pytlák - k snídaní si dám 6 piv.
Pytlák - k snídaní si dám 6 piv.


Koupání v Dunaji
Koupání v Dunaji


Malé foto všech účastníků
Malé foto všech účastníků


Člověk by nevěřil kolik se tam může vejít kabelů
Člověk by nevěřil kolik se tam může vejít kabelů


Zastávka na žranec před Balatonem
Zastávka na žranec před Balatonem


Můj první pohled v životě na Balaton
Můj první pohled v životě na Balaton


Bahenní koupel
Bahenní koupel


Platka - co na to jiného říct
Platka - co na to jiného říct


Postav se sem já tě trefím
Postav se sem já tě trefím


Kostelík v Tihany
Kostelík v Tihany


Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 2, Známka: 1


Komentáře (4)

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

Betone díky, nasmál jsem se !!Betone díky, nasmál jsem se !!
AUTOR ČLÁNKŮBrťka343725581Osobní WWW stránkavelorexrudolf.webnode.cz/velorex-blog/pruziny-do-sedacek/
Čéče, od včera ráno se chystám "na dlažbu", krize je všude takže i my snižujeme stavy a o to víc díky za takový článek, ještě nemám dočteno a furt se "pecám". )

Posláno 3.09.2009 v 09:55

Re: Betone díky, nasmál jsem se !!Re: Betone díky, nasmál jsem se !!
AUTOR ČLÁNKŮBeton605820940
ono když by jsi tam byl s náma tak by jsi se také smál a porád jelikož tam bylo opravdu veselo

Posláno 3.09.2009 v 21:13

Re: Betone díky, nasmál jsem se !!Re: Betone díky, nasmál jsem se !!
AUTOR ČLÁNKŮBrťka343725581Osobní WWW stránkavelorexrudolf.webnode.cz/velorex-blog/pruziny-do-sedacek/
jó, třeba jindy se poštěstí.........

K tomu počtení .... teda, až místy na tu gramatiku, to bylo "supr".

Posláno 4.09.2009 v 14:57

Re: Betone díky, nasmál jsem se !!Re: Betone díky, nasmál jsem se !!
AUTOR ČLÁNKŮBeton605820940
Psát články střízliv tak by se to nedalo číst .
Jinak když jsem v pořádku dorazil domů jsem si říkal že urazit takovou relativně dálku s velorexem kterému jsem nikdy moc nedal a najezdil s ním už přes 30000 km bez větších oprav( a co měl naježdíno před tím nemam tušení dostal pouze plachty) že ještě další sezónu vydrží aníž bych musel něco vážného opravovat.

Posláno 4.09.2009 v 17:26


Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

139XII. Film Fest Velor...
134Jarní Boskovice č 26...
105MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
78Převodovky ve Velore...
67Maďarsko 2010 aneb s...
66Zapalování a seřizov...
59Vrchní, prchní! Velo...
56XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...
56III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama