| Ve velorexu jsem jezdil již jako pasažér v raném dětství. Vlastnil ho můj dědeček
a další dva vlastnili moji strýcové.
Vzhledem k tomu že jsem měl vždy kladný vztah k veteránům, jsem si v roce 1991
pořídil vrak Felicie. Renovace tohoto vozu zabrala 2,5 roku. Po jejím dokončení
jsem říkal, co bude dál? Náhoda mě přivedla k Ivošovi (Eiffelovi), se kterým jsme
se znali již od dětství. V té době měl Eiffel již super vozítko značky Velorex.
Rozhodl jsem se tedy také k nákupu tohoto pekelného stroje, i když mě rodina odrazovala.
Po krátkém shánění (v té době jich bylo ještě dostatek) jsem koupil ve vedlejším
městečku od jednoho invalidního občana kompletní Velorex i s invalidní úpravou.
Jeho cena 3 tis. Kč, byla příjemná, vzhledem k tomu, že stroj měl najeto cca 24
tis. km, plachty byly potrhané, vše zarezlé, pneu zteřelé. Celou dobu své několikaleté
nefunkčnosti však stál v suchu na mlatě pod střechou. Byla to 350 hydraulika z
roku 1969. To se psal rok 1994.
Velorexe jsem odvezl na laně ke známým na zahradu, pečlivě přikryl plachtou a
tam stál další 2 roky. V těchto letech jsem stavěl nový domov pro svou Felicii
a Velorexe. V roce 1996 jsem garáž zkolaudoval a Velorexe převezl do jeho nového
domova. Jízda byla velmi zajímavá, protože Velorex neustále přibrzďoval, ale zabrzdit
nechtěl. 4 km jízdy z kopce a na konci kopce jsem lehce pošramotil zadní nárazník
na kamarádově Mazdě. „Velorex neodírá, ten leští“.
Ihned jsem ho rozebral, kyvky se nekývaly, a to ani přední, ani zadní, lanka nešly
ani vytáhnou z bowdenů, podlaha částečně sežraná atd. Veškeré drobné součástky
jsem dal pozinkovat, kostru opískovat a nastříkat základem. Počátkem roku 1997
jsem rozebral motor, vyměnil ložisko na výstupní hřídeli, nechal opískovat válce
a hlavy, válce nastříkal černou barvou a motor opět složil. Ve stejném roce jsem
zgenerálkoval kola – nový výplet, ložiska, ráfky, pneumatik, obložení. V roce
1998 jsem si nechal vyrobit podlahu, na burze koupil nové pneumatiky, světla,
lanka a další věci potřebné k montáži. V roce 1998 jsem náhodně přečetl inzerát,
že v Nové Pace prodává borec kompletního velorexe vytopeného po povodních z roku
1997 za 5 tis. Kč. Ihned jsem se tam rozjel a koupil ho. Byla to mechanická 350
z roku 1968. Aby se mě vešel do garáže, opět jsem ho hned rozebral, nechal opískovat
a nastříkat základem kostru a uložil do beden k několikaletému spánku. V roce
1998 jsem také nakoupil plachty ze Solnice.
Každý rok na srazech si ze mě někteří kamarádi dělali srandu, kdy už přijedu se
svým strojem. Předsevzetí bylo vždy, ale času se nedostávalo. Od roku 1999 až
do roku 2001 jsem na svůj Velorex ani nešáhl. Nastaly vánoce roku 2002 a já se
pustil přes svátky k natírání kostry, Robertovi do Prahy jsem zaslal na lisování
přední kyvky a vše se začínalo rýsovat. Předsevzetí bylo stihnout jarní sraz v
Boskovicích v roce 2003. Jak se sraz blížil, bylo jasné, že opět přijedu na sraz
Felicií a tím i opadal elán, se kterým jsem o vánocích začal. Velorex tedy znovu
stál v koutě, a renovace nepokračovala.
Na srazu jsem se domluvil, že mě ho Láďa Kostík obleče. Hned po srazu jsem ho
zpojízdnil, lakýrník nalakoval chlazení a další části kladívkovým lakem a začátkem
srpna 2003 odvezl do Boskovic. Velorex už vrčel, ale chyběli mu výfuky. Z Boskovic
byl zpět dovezen začátkem září, a od té doby se nic nedělo až zase do vánoc. To
už opět začal převládal strach, že na jarní sraz do Boskovic zase pojedu bez Velouše.
Klempíř tedy rychle udělal blatníky, jeden přední je vyvařenej původní, druhý
kývačkový, vyřezané prolisy na kyvky a navařené části jiného, zadní je zcela nový
originál, náhodně zakoupený na inzerát za 200,- Kč – nikdy nenamontovaný. Lakýrníkovi
jsem odnesl začátkem března 2004 nalakovat všechny větší viditelné části (blatníky,
světla, obaly tlumičů, zrcátko atd.).
No a pak následoval finiš, abych před srazem ujel ještě nějakej kilometr, kdyby
začal Velouš stávkovat. No stihl jsem to taktak. 14 dní před srazem jsem byl na
první vyjížďce cca 50 km do Boskovic ke Kostíkům a zpět. Láďa ještě sešteloval
karburátor, takže po cestě zpět už jel podstatně lépe než cestou do Boskovic.
Od složení mě potkali pouze dvě závady, prasklé koleno u příruby do válce. Kolena
jsou původní, našopovaná hliníkem. A pak jsem se trápil se závadou, kdy pokaždé,
když jsem nasadil kryt dynamostartéru, jel Velorex pouze na jeden válec. Konektor
u spodního kladívka se vždy přitlačil k zapalovací destičce. Jinak najeto cca
500 km a bez závad.
Možná se Vám zdá renovace dlouhá, ale moji snahou byla renovace co nejvíc do originálního
stavu a to např. včetně zachování matic a šroubů s hlavami na 14-ku klíč apod.
Ještě chybí pár drobností a jedna větší investice do nových laufů. No a už se
těším na letošní velorexčundr, kterého se chci zúčastnit již s Veloušem a ne jako
záchranné vozidlo sloužící k odtahu nemocných strojů. |
Zaregistrovat
24. 6. 2004
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Dobrá práce !
