Ne že bychom neměli o víkendu co dělat, ale tak nějak nás napadlo, že bychom mohli
provést průzkumnou akci a zajet se podívat do Kutné Hory na sraz hadráčků, kde
jsme ještě nikdy nebyli. Tentokrát jsme našeho krasavce nechali doma, protože
je rozebraný kvůli spojce, a vyrazili jsme autem. Cestou jsme ještě nabrali mamku,
aby si s námi taky trochu „zavýletila“. Počasí nebylo zrovna OK. Ráno trochu sprchlo,
ale doufali jsme, že se vyčasí.
Do Kutné Hory jsme dorazili okolo deváté, ale kde nic tu nic, žádný hadrák
na dohled. Museli jsme zavolat o radu příteli na telefonu :-). Honza632 nám řekl,
na kterém náměstí se sraz koná. Protože jsme tušili, že některé velorexy jsou
ještě v Chotusicích na burze, rozhodli jsme se trochu prozkoumat město. Podívali
jsme se do sv. Barbory, prošli uličkami a dorazili zpět na Palackého náměstí,
kde už parkovali první exponáty.
Zahlasovali jsme o Miss Velorex, Vlasta fotil
a fotil, až se z foťáku kouřilo a protože už se začal ozývat žaludek, zašli
jsme do pizzerie přímo na náměstí. Jídlo nás příliš nenadchlo. Ale ještě jsme
pak objevili jednu pizzerku v postranní ulici, která vede z náměstí. Ale tu
zkusíme třeba zase příští rok. Po jídle jsme vyrazili po trase, kterou měly
velorexy absolvovat.
První stanoviště bylo u „Kabrňáku“. Úkolem bylo projet slalom mezi pneumatikami,
zacouvat do pomyslné garáže a nasadit píst do válce. Velorexy to osolili, až
létaly kamínky, aby vše stihly v co nejkratším čase. Pravda…s Pavem se couvá
kapánek hůř, ale posádka to zvládla skvěle. Průběžným úkolem byla „klasická“
hledačka. Zaslechla jsem i něco o hledání erotického klubu :-). Dostali jsme mapku
s trasou závodu a vyrazili jsme na výlet do Kostnice v Sedlci. Tolik kostí ze
40ti tisíc lidí, tak to je teda věc. Z Kutné Hory vedla trasa přes vesnice Neškaredice
a Třebešice. V Močovici (nebo v Močovicích?) byl druhý soutěžní úkol, který
jsme však zdárně minuli. Asi jsme přejeli bludný kořen a někde špatně odbočili
a skončili v Čáslavi. Na původní trasu jsme se opět napojili v obci Žáky. Pokračovalo
se přes Tupadly, Potěhy a za obcí Horky byl za železniční tratí další úkol –
střílení ze vzduchovky na terč. Vše se obešlo bez zranění, nebyly zaznamenány
ani žádné újmy na zdejším zvířectvu a hadráky mohly pokračovat směrem ke Žlebům.
Tady jsme si udělali krátkou zastávku a pokochali se alespoň zvenčí zámkem.
Pak jsme projeli Vinaře a Vrdy a mířili do Zbyslavi, kde jsme málem minuli stanoviště,
na kterém měli posádky dokázat, že mají řidičák zcela zaslouženě – čekaly je
totiž zkušební testy. Následoval průjezd skrz Bíle Podolí, Semtěž a v Litošicích
čekal předposlední úkol – během dvou minut nachytat co nejvíc rybek.
Některé
byly dost přežrané, takže s nimi nešlo skoro hnout. Taky mají v Litošicích zajímavou
křižovatku.
Obloha se začala zase zatahovat mraky a za vesnicí Brambory se strhl
liják, že to stěrače auta nechtěly brát a což teprve stěrače velorexu.
Velorexy
raději zastavovaly a čekaly, až to nejhorší přejde, protože řidiči neviděli
na cestu. Dorazili jsme na poslední stanoviště u vesnice Žehušice. Na rybníku
už byla připravená dovezená loďka, na které měly posádky objet nedaleký ostrůvek
a vrátit se zpět. Už jsme byli promoklí na kost a tak jsme se pěkně rozloučili
a vyrazili k domovu. Úkoly byly perfektně připravené, jen škoda, že bylo takové
nepěkné počasí.
Velorexům Zdar |