Lipnice 2003 - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

I letos jsme se těšili na sraz Velorexů na hradě v Lipnici nad Sázavou. Vlasta pořádně sešteloval tachometr, aby se nám dařilo správně projíždět slepé křižovatky.

V pátek jsme vyrazili z Prahy po 16. hodině. Rozhodli jsme, že nepojedeme po dálnici a vezmeme to na Říčany – Kostelec nad Černými lesy – Zásmuky – Uhlířské Janovice – Zbraslavice – Ledeč nad Sázavou. Hned v Uhříněvsi jsme chytili kolonu, která se naštěstí brzo roztrhala a mohli jsme uhánět „o sto šest“ k cíli. Dorazili jsme něco málo po půl sedmé. Ani jsme si pořádně nepřečetli poznámky k soutěži s tím, že to necháme na sobotní ráno.

Sobota
Start byl opět utajený a tak jsme se s rodinkou Kotačkových a Jirkou Ježkem vypravili ho hledat. Našli jsme ho bez problémů, jen jsme dorazili v opačném směru než ostatní. Čekal nás první úkol – doplňování starých reklam. Všemi jsme si byli jisti, jen nad tím cigánem jsme chvilku váhali. Doplnit houslistu nebo cigána??? Nakonec i tuto reklamu jsme uhádli správně. Projížděli jsme bez problémů slepé křižovatky, až jsme dorazili na stanoviště „krmička“. Vlasta si ke konzumaci vybral puding čokoládový (to se dalo čekat) a já to do něj házela hlava nehlava. Sice jsem měla na začátku problém zjistit, kde má lžička dno a jestli ji mám správně natočenou, ale zvládli jsme to v čase 20 sekund, což byl do té doby nejlepší čas. Je fakt, že měl Vlasta i nějakou tu lžičku vyklopenou na rameni, ale jak bylo vidět, vůbec mu to nevadilo a já byla pochválena jako skvělá krmička. Vlasta byl rád, že nemusel pojídat jablko jako v Boskovicích. Puding byl pro něj hračka. A jelo se dál... Nás konvoj tří hadráků vedli Kotačkovi, malá Simonka vyčnívala z Velorexu a vesele jsme pokračovali v hledání indicií. Dojeli jsme ke „cvrnkačce“. Procvrnkat se okolo náhradních dílů do cíle byl oříšek. Ivanovi a Lence se skleněnka doslova splašila. Ono taky nic moc cvrnkat na takovém povrchu mezi kamínky na prašné cestě. Stačil jeden šutřík v cestě a kulička byla v ...... úplně někde jinde, než ji dotyčný chtěl mít. Nám se povedlo trefit do cíle na šestý cvrnk. Pokračovali jsme dál k poslednímu stanovišti před cílem - „čichačce“. 23. slepá křižovatka v pořadí nás pěkně potrápila. Ale jak vidno, nebyli jsme sami, kdo tápal. tím se nám rozhodily kilometry na tachometru a tak jsme zkoušeli, až jsme správnou malou silničku našli a dojeli na stanoviště, kde nás čekalo 5 lahviček s neznámou tekutinou. Vlasta se ukázal jako malý „čichavec“, poznal jen 2 tekutiny. Ale bylo vidět na co myslí, když v poslední lahvičce načmuchal místo limonády Fernet citrus :-) Těsně před cílem jsme zhodnotili situaci. Chyběla nám jen jedna indicie a to: „Věnuje čtenářsko-ochotnický spolek v ...“. Už na nás čekala jen cílová otázka: Kolik jsme to vlastně přejeli železničních přejezdů? Vlasta hádá tři, já pět. A zase si ženská prosadila svou a na kompromis jsme asi nepomysleli. Správně byly čtyři. Ještě odpoledne jsme se zajeli svlažit do lomu a večer následovalo opékání buřtů, pivo, koncertík. Hluboké stopy ve mě zanechala píseň o jedu na krysy vylitém do záchodové mísy a otráveném kotěti.

Neděle
S napětím jsme čekali na vyhlášení výsledků a bylo to tady.
1. místo vyhrává Pepa Synovec,
2. místo Tomáš Hanuš
3. místo Bláha, Urbanová
a bramborové 4. místo je naše.

Myslím, že Luděk zase ukázal, že sraz připravit umí a my se těšíme na příští ročník Lipnice. Tentokrát už ne jako soutěžící, ale jako členové pořadatelského týmu.

Velorexům zdar přeje partnerka mediálního partnera akce