Lipnice 2006 od Zdeňka Říhy - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Není mi dáno konstatovat, že po sedmé jsem navštívil letošní 7. sraz velorexů na hradě v Lipnici, protože ten historicky první mi na věky utekl. Tudíž provždy budu ve svých příspěvcích na toto téma mírně pokulhávat. :o)))

Pátek

Tak tedy: můj šestý výjezd na sedmý sraz nezačal nejlépe. Poctěn možností stát se částí "cateringového teamu" srazu jsem se zavázal být nápomocen, včas přijet na hrad a pomáhat při přípravných pracích. Navezeného materiálu bylo požehnaně, takže team Zlatá Růže byl protentokrát co se týče tříkolové letky značně oslaben a velorexy nahradila dodávková a nákladní vozidla.

Jedni míní, druzí mění. A tak se i stalo, v Tišnově jsem cca v 10,00h pátečního času :)) sešlápl spojku a náhle bylo po lanku. Jelikož jsem z domova jel s přesvědčením, že lanko musí vydržet a na Lipnici koupím, snažil jsem se řešit situaci stylem "nějak bude", až zastavím budu řešit. Sláva, z první stopky byl nyní nově kruhový objezd, tudíž jsem projel. Takto jsem se se zpožděním a v pomalejším tempu dostal do Žďáru nad Sázavou, kde byl první problém kvůli objíždce.

Po malé okružní jízdě po městě jsem byl nucen zastavit a začít situaci řešit. No zastavit, zůstal jsem v křižovatce :))). Odfoukl jsem vztek, rozvinul klid a zacouval mimo hlavní silnici. Při podrobném prohledávání a úvahách o nouzovém řešení jsem objevil kompletní lanko s bovdenem, které předtím uniklo mé pozornosti. Opravil jsem spojku a vklidu pokračoval po objízdné trase směr hrad. Ani jsem se nezdržoval tím, že mi v každé zátočině pískaly podhuštěné gumy. Ty jsem dofoukl až v Havlbrodě, kde jsem jako tradičně dotankovával. Příjezd na hrad byl asi v půl třetí. Poté, co jsem vyčkal, než se pod branou vyfotila nevěsta, jsem byl vpuštěn do hradu. No, vpuštěn, vjel jsem se alespoň za bránu, ale aby to nebylo pomocníkům v bráně líto, zůstal jsem tam opět viset :)). Pořadatelské koně nezklamou nikdy a beztak na to čekali:o))) . ..... Že Klémo? :o))))

Kolegové již chystali krčmu a venkovní gril, dole již bylo nachlazené pivo a žízeň s hladem po vyčerpávající cestě taky!

Najíždění velorexů bylo protentokrát, asi díky velkým vedrům, dosti zpožděné a stroje přijížděly hluboko do noci. Sedělo se, pilo a jedlo více než do dvou v noci. Ve tři nad ránem jsem ulehal vedle stroje, za mírného vánku a na hvězdné obloze sledoval blesky z bouřek, jež zuřily v dáli. V polospánku jsem náhle ucítil dopadající kapky a po hvězdách nebyla ani památka. Byl jsem nucen se na ty asi 2 hodiny přesunout se do hradu mezi ostatní nocležníky.

Sobota

Před sedmou ranní již všude panoval čilý ruch a kolegové chystali snídaňový servis. Toho jsem byl ušetřen, neboť jsem se registroval a toužil zůčastnit se sobotního klání. Soutěže jsou každým rokem vypečené, zajímavé a pobaví. Kolegové se po ranní směně vypravili odpočívat a koupat. Vydal jsem se spolu s ještě dvěma zpřízněnými stroji po stopách tajného startu, jehož místo jsem od večera tušil, kde se nachází.

Hned první úkol - Baby club, který byl na startu připraven, mohl být odvozen od přistaveného kočárku, který byl obydlen přírůstkem v rodině a tak se pořadatelé zřejmě chtěli podělit o část radostí s ostatními. :o)) Úkolem bylo přebalit hrací mimino, a to se spolujezdcem, svázáným společně za ruce. Vypomolhl mi coby jednočlenné posádce kolega z druhého stroje, který jel taky sám. Čas 1,45 myslím není špatný, vzhledem k tomu, že mimino nespolupracovalo :))). Mohli jsme pokračovat dále, poté, co jsme si označili přesný sled obcí na trati a zafixovali alespoň část z výrazů, které se měly hledat v terénu po celé trase. Že to byla tentokrát fligna, to asi nikdo netušil :))). Speciální úkol - sběr vršků od PET lahví, jsem protentokrát přehlédl, takže to musím dohnat nějak jinak.

Druhým stanovištěm byl nedaleko startu Bruslobiatlon - běh v bruslích a střelba ze vzduchovky na policejní radar. Velmi vtipný úkol, při jehož plnění se pořadatelé dočkali od jedné ze soutěžících i "odhodu" vzduchovky doslova v "zápalu boje". Jak si dotčený velitel stanoviště večer v krčmě posteskl, byla nová, nepoužívaná od jeho 18-tin. Takže prošla náročným testem a možno ji čeká i invalidní důchod :o) :o( .

Na třetím stanovišti nás čekala Protahovačka – protahování svazku drátů bužírkou. Bylo zajímavé sledovat různé pokusy o vylepšení kroucením drátů a šouláním bužírky a pořadatelé rezolutně odmítali jakýkoliv tunning, např. přimazání olejem. :)) Jenže jeden drží, druhý zastrkuje a minuta utekla velmi rychle. Přibližných 38cm jsem bral za slušný výsledek.

Čtvrté stanoviště bylo zrovna v době oběda a hnedle v travnatém odechovém plácku u restaurace, kde se mnohdy již hladové posádky podrobily překážkovému běhu na koních - Stýplčejs a poté šly doplnit energii obědem. Soutěžilo se ve dvojci, jedním členem posádky a běhy to byly vyrovnané i okořeněné leckdy vtipnými momenty, když se mírně strkali či třebas vrávorali na překážkách :o). Z této soutěže si dovoluji nabídnout 3 ukázková videa.

Kuželovna, to byl název pátého stanoviště, které spočívalo opět ve vzájemné spolupráci posádek, nebo obou členů posádky. Jeden z hlídky dostal svářečské brýle, důkladně zaslepené a čekal s nůžkami u nataženého provázku, spojujícího konce závěsného zařízení zakončeného malou klikovkou. Smyslem soutěže bylo rozkývání klikovky a poté, co řidič obsluhující kyvadlo dá pokyn spolujezdci, ten přestřihne provázek a kyvadlo se dostane co nejblíže umístěnému terči-láhvi na podstavci. Láhev musela spadnout.

Poslední, šesté stanoviště - Zatloukaná - spočívala v zatloukání tří "stovkových" hřebíků na dva údery jedním ze tří kladiv, a to do hloubky 25, 50 a 75 mm. Výsledky byly opět zajímavé a leckdy vyšlo najevo, jak má kdo šikovné ruce. Já raději pomlčím :o))). Nasadil jsem střechu, zapl na chvíli a ten den poprvé stěrač a již se blížil k cíli pod hradem, kde jsem odevzdal propozice a celkem pohodlně vjel až na nádvoří hradu.

Hrad se brzy slušně zaplnil přijíždějícími hlídkami a já jsem se střídavě zapojil do práce v šenku a našel jsem si i chvíle na podebatování s kolegy a kamarády. Jako tradičně, jak říká Luděk "to by nebyla Lipnice bez deště", přišel. Protentokrát naštěstí ne po tmě jako loni, ale ještě před setměním, zato docela intenzivně, až to odnášelo stan nad kolegy, kteří venku připravovali maso a klobásy. Spát jsme šli opět kolem třetí ráno.

Neděle

Na nedělní vyhlášení výsledků a výstavu pro veřejnost si pořadatelé vymodlili krásné počasí, azurová obloha rychle vysušila vodu ze střech. Po snídaních došlo na vyhlášení výsledků, rozlučka a postupný a rychlý rozlet do všech krajů, vč. vzdálenějšího Maďarska. Nám začalo balení vybavení a úprk domů.

Ještě nějakou chvíli jsem dýchal lipnický vzduch, udělal pár fotek z okolí a kolem 13h jsem vyrazil také domů, stejně jako na sraz ne v houfu, ale sólo.

Pár peripetií jako bonus

Tady bych již mohl končit a pápá... Přidám ale pár peripetií jako bonus :o)

Málem se mi sólo jízda stala osudnou i ostudnou, protože po celkem dobře ubíhající zpáteční cestě, kdy jsem se dokonce po části objížďky u obce Světlá napojil zpět a jel po zbrusu nově otevřené silnici a poté, co jsem se po občerstvovací pauze "zavěsil" za dva pohodově jedoucí čopříky, opět sešlápl v Předkláštěří před Tišnovem spojkový pedál a ztuhl mi úsměv....... spojka přestala fungovat téměř úplně..... při řazení škrčení, při přidání plynu prokluz..... na jedné z křižovatek jsem opět zůstal. Kolem jedoucí řidička škodovky se tvářila dost nechápavě, proč tam tlačím :)). Poté, co jsem se nedovolal telefonem o pomoc, tak jsem stroj odtlačil do boční ulice, odkud jsem se na rovince snažil přes dynamák pohnout....

Podařilo se kvalty zaskučely a já se klouzal 1, 2, z kopce 3 na míň než lehký plyn posledních 12km směrem do kopců k domovu. Asi 5km před cílem mne napadla zpásná myšlenka, zavolal domů a nechal si otevřít a vyklidit garáž. Pod kopcem jsem tam narval 1. stupeň a dobelhal se do rozvalené garáže. Sláva!!!!. :o)))

Poté, co vychladl motor, hned jsem jej začal kuchat ven.... a výsledek? Zatuhlá a rozpeklá, zaštíplá a zapeklá tyčka ve spojce, tedy spojka byla stále mírně rozeplá a opálená, místy doštípaná ale nesjeté feroda.... příčina? kdoví...dělám novou spojku........

Můj dojem z mé 6. Lipnice? Rychle utekla, jako vždy, jako každý takový sraz, pro mne pokaždé vlastními zážitky jiná a pokaždé výborná. ...........I když........., ale to sem vůbec nepatří ;o)

....... a havně za ni pořadatelům děkuji a doufám, že tentokrát už nebude slyšet "možná poslední" :)))). Luďku ď.