|
Návrat - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XXVIII | |
 autor:  29. 7. 2003přečteno: 10783 xfoto: 0známka: - |
| Letadlo bylo přistaveno včas a tak jsem se tentokrát bez problémů dostal na palubu (teda kromě toho, že jsem se musel při vstupu do stroje pořádně uklonit). Ovšem s místem to nebylo jednoduché - na mém už seděla jakási slečna! Pomocí letušáka jsme udělali před odletem menší rošádu a tak jsem - díky bohu - nemusel celým devět hodin letu zpět stát … 8-)
Noční let Airbusem A-330 se proměnil velky rychle v denní (letěli jsme proti času) a je pravdou, že sedět takovou dobu bez zhnutí je pro opravdové charaktery. Ta holka, co seděla na mém místě to dokázala - neusmála se, nepohla se po celou dobu. Tak jsem uvažoval, jestli to nebylo náhodou strachem ze mě … 8-)
Přístání ve Frankfurtu proběhlo bez problémů (i když mám vždy pocit, že se letadlo rozpadne) a hned po celní kontrole (která se omezila na "Guten tag" a "Viedersehn") jsem musel po těch výtečných poživatinách z letadla upalovat na letištní toaletu. Co jsem dělal zatímco ostatní čekali na kufry z letadla nebudu zde příliš rozpitvávat, nicméně když jsem se z té místnůstky po chvíli vypotácel, šokoval jsem přítomné tím, že jsem chytl první dva kufry které se tam objevili a šel jako jeden z prvních pryč. Klid - byly to mé kufry … 8-)
Čekání na vlak jsem si krátil na již známém místě spánkem na letišti, potom chvilku u internetu a málem jsem zmeškal přípoj na hlavní nádraží. Nicméně na nádraží ve Frankfurtu jsem si uvědomil, že jsem měsíc necítil kouř z cigarety - a tak jsem to holt musel dohánět …
Ať si říká o německých drahách kdo chce co chce, přistavit výchozí vlak o 50 minut později to se nevidí ani u nás. V celkem plném vlaku jsem si udržel až skoro do odjezdu prázdné kupé, ale sotva se dal hodinu zpožděný rychlík do pohybu, uviděl jsem v chodbičce JI. Asymetrická osoba asi ženského pohlaví, funící jak sentinel dorazila až k mému kupé a vecpala se (to je nejpřesnější výraz) dovnitř. Než jsem se na chodbičce otočil, zjistil jsem že sedí na mém místě (měl jsem místenku)!! Sotva jsem ji vyhodil, sedla si naproti a já si neměl kam dát nohy. Z mého výrazu pochopila, že si v tom již přeplněném kupé sedla na druhé nejhloupější místo a tak se rozhodla - i v botech - lehnout na sedačku. Upozornil jsem ji šťouchancem ať se vyzuje - to jsem neměl dělat! S funěním to udělala a já zalapal po dechu. Navíc, když si lehla, vystrčila na mne své pozadí a …. To bylo silné kafé i na mě. Otevřel jsem okno a i za jízdy větral a větral … Když v nějaké ještě německé stanici přistoupil Woody Alan (nebo němec, který tak vypadal), z jeho výrazu bylo jasné, že tentokrát s volbou kupé neměl šťastnou ruku …
Naštěstí naše cestovatelka ještě v Německu vystoupila a tak už proběhl zbytek cesty celkem v pohodě. V Praze pár hodin čekání (s hrůzou jsem zjistil, že na hlavním nádraží je víc cizinců než čechů - když jsem potřeboval pohlídat batohy, abych si koupil něco na zub) a návrat domů …
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. |  Knižka | |
| |
| Je to počteničko dej to Ivo do knižky ja si ji koupim Vojtahttp:
//www.velorexy.cz/images/smajlici/smajlik_30.gifPosláno 7.01.2012 v 20:28 |
|
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
|
| | Celkem článků: | 842 | | Celkem fotografií: | 9451 |
|
|
TOP články |  |
| |
Diskuse u článků | |
| |
|
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail
Garage sale - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XIV.
