Reportáž z Loun 12.6. 2004 - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Oběšený Netopejr mezi Mílovým 4kolákem a Bundovým strojem.

Na Mírové náměstí jsme vjeli již za nádherného slunečného dopoledne, zaparkovali do řady a jali se prohlížet přítomné stroje. Podle 3 párů reflektorů jsme identifikovali Bundu. Nutno uznat, že jeho renovace, jakkoli rychlá, je precizní a Velorex vypadá skvěle. Dále rozpoznáváme technikou nabitý stroj Pepy Suka. To už však přijíždí esenbácká Jawa, aby nám soudruh příslušník zkontoloval legitimace. Naštěstí se píše rok 2004 a s pobavením si prohlížíme žlutobílou relikvii. Vzápětí připrdlává další motorka, tentokráte je to můj spolujedoucí do Boskovic Mirek s krásně renovovanou 250 panelkou, sajdou a pavem. To už se však náměstím ozývá tvrdší burácení a vracíme se časem ještě dále do minulosti. V helmě wehrmachtu, ovšem na Uralu přijíždí - kdo tedy? Fritz, nebo Ivan? Milý pán naštěstí hovoří plyně česky.

Parkoviště se mezitím docela zaplnilo dorazivšími Velorexy a přiblížila se hodina startu. Dostáváme mapky s trasou a po 2 minutách jsme vypouštěni do provozu. První konrtolní stanoviště se nachází v obci Cítoliby, hnedle za městem. Úkolem je odemknout šestici visacích zámků pomíchanými klíčky, a to na čas. Přes snahu odhadnout příslušnost klíče k zámku velikostí mi štěstí moc nepřeje - můj čas je až příliš průměrný. Naději vkládám do následujícího stanoviště v obci Úlovice. Je zde start časovky do vrchu a jelikož nejsem obtěžkán navigátorem, jsem kapku zvýhodněn. Alláh, či kdo, asi pamatoval na spravedlnost a seslal přede mně pomalu jedoucí Hondu CRV, která nereagovala na moje troubení a nedovolila mi jet rychleji, než 65. Pacholek jeden!

Zpestření startovního pole - Jawa 350/634 Veřejné Bezpečnosti a Mirkova Paleka 250 se sajdou a pavem.

Přesouváme se do Konětop, kde dostáváme k vyplnění test. Něčím jsem si jist, něčím ne, Míla však neváhá použít "přítele na telefonu" a přes protesty pořadatele konzultuje sporné otázky. Díky tomu jsme dostali jednu trestnou otázku navíc. A teď už hurá do Tuchořic. Na návsi je tu připravena jízda zručnosti. Z jednoho prkna však sjíždím vedle - no samozřejmě vinou špatné gumy! Následuje slalom mezi stromy v zahradě v mokré trávě. Zde poprvé uvádím svůj Velorex do smyku. Poté asi hodinu a půl čekáme a čekáme a čekáme, až dorazí všechny posádky a splní dosavadní úkoly. Jakmile se tak stane, kolona projede Tuchořicemi, zatroubí a zasmrdí a zamíří na fotbalové hřiště. Protože místní "áčko" má hřiště zbrusu nové, dali nám starou plochu k volnému použití. Zde si zdlouhavé polední čekání vynahradíme divokou jízdou na mokré trávě. Parkujeme do řady a již samotné najíždění svádí mnohé k nenápadným smykům.

Po obědě se koná poslední disciplína - extrémní slalom na travnaté ploše umocněný právě proběhlou bouřkou. Opět na čas. Samotný rozjezd vyžaduje maximální cit na spojce, dnes vyhrává drapák vzadu! Je prakticky na hranici rejdu projet brankami, a tak kdo to dovede, pomáhá si řízeným smykem. Berouňáci hrabou takovým stylem, že leckdo má trávu v kabině. Po skončení slalomu přichází další bouřka a to asi většinu z nás odradí od dalšího "blbnutí" na place. Přesouváme se ke kantýně a čekáme na vyhlášení výsledlků.

První místo, stejně jako v Boskovicích, obsazují Berouňáci. Druhé patří 4kolce z Ostrova n.Ohří, třetí je Jindra Kyncl. Mezi 2. a 3. místem nakonec rozhoduje pro stejný počet bodů stáří lékárničky. Počasí se opět vybírá a protože se blíží 19. hodina vyrážím na cestu zpět. Míjím rušnou Karlovarskou a na kabrio v zapadajícím slunci se poklidnými křivoklátskými hvozdy ploužím k domovu.

To byly Louny, od Honzy632.