Po zkušenostech z odjezdu do Boskovic, jsme se rozhodli na tento sraz vyrazit hodně brzy i když byl vzdálen jenom 50 km. Těsně před odjezdem jsem ještě stihl namontovat přední kapsu pod kapotu, abychom měli kam dát naše věci.
Sraz s týmovým kolegou Honzou jsme měli u něj v garáži, protože jsem ještě před odjezdem potřeboval svařit několik prasklých střešních trubek, a také protože Honza má garáž přímo na jedné z výpadovek směrem na Týnec.
Vyrazili jsem okolo 15:30 podél Vltavy směrem na Štěchovice, cesta probíhala velmi dobře, provoz byl na tuto dobu nezvykle malý, na rovinkách jsme bez problémů dosahovali trvalé cestovní rychlosti 80 km/hod.
Honzu jsem předem upozornil, že budu asi potřebovat cestou občas chladit, protože mám ještě motor v záběhu, a tak Honza poslušně zastavil v polovině cesty po absolvování největšího kopce, ale hadrák šlapal velmi dobře a zastávka byla z tohoto důvodu zbytečná, pouze jsme si upřesnili trasu.
Do Týnce jsme dorazili něco málo po čtvrté mezi prvními, přivítal nás Tomáš Jaroň jakožto pořadatel.
Kdo přijel později přišel o nádhernou duhu, kterou si můžete prohlédnout jak ji zachytil náš fotoaparát. 
Postupně přijelo asi 25 strojů, které jsme ještě stihli počítat , potom už se setmělo. První zahřívací disciplína, která měla být ještě v pátek večer byla přesunuta až na sobotní ráno přímo na start závodu.
V sobotu ráno proběhl naplánovaný breefing. Všechny posádky byly seznámeny s časovým plánem celé soutěže a upozorněny, že závod se jede v běžném provozu a je nutné dodržovat všechny platné předpisy o silničním provozu, jak se později ukázalo asi zbytečně, protože některé posádky porušovaly předpisy vědomě a trvale.
Trasa závodu byla stejně jako loni napsaná pouze jako seznam obcí, kterými se má projet, navíc letos byly názvy obcí „zakódované“, byly napsané pozpátku. Start byl přímo v tábořišti v Týnci nad Sázavou, cíl byl v Poříčí nad Sázavou. Po sestavení celé trasy jsme si ještě obkreslili tři obrázky staveb které jsme měli hledat cestou mezi startem a prvním soutěžním úkolem na trase a vyrazili jsme na start kde nás čekala již zmíněná večerní disciplína: v časovém limitu 1 minuty napsat co nejvíce děl Juliese Vernea. Něco jsme sesmolili, a vyrazili na trať.
Dojeli jsem až na první kontrolní stanoviště se soutěžním úkolem, které bylo umístěné na hlavním parkovišti u zámku Konopiště. Disciplína se jmenovala Dvacet tisíc mil pod mořem a spočívala ve vylovení co nejvíce bodově hodnocené součástky Velorexe ze dna oceánu- vaničky naplněné slanou vodou a současně co nejdéle vydržet pod hladinou. Vylovil jsem hřídel předlohy, která byla za 30 bodů, ale ten čas pod hladinou nic moc. Poté jsme vyrazili dál na trasu, pouze jsme byli upozorněni, abychom si všímali zajímavých a nezvyklých objektů po cestě.
Po průjezdu Benešovem a dalších cca 10 km jsme narazili na další kontrolní stanoviště se soutěžním úkolem pojmenovaným Patnáctiletý kapitán. Když jsme uviděli stejnou vaničku jako na prvním stanovišti trochu v nás hrklo, nakonec ale byla disciplína méně fyzicky náročná, spočívala v sestavení lodičky z kousku papíru a projetí vytyčené trasy ve vaničce za pomoci větru produkovaného pumpičkou. Vše jsme stihli ve stanoveném limitu a zdárně dopluli do cíle. Dále jsme si prohlédli tři fotografie a měli jsme napsat kde jsme uvedené objekty viděli mezi prvním a druhým stanovištěm a současně jsem si měli obkreslit další tři obrázky, abychom měli cestou co dělat a jen tak se nevozili. Protože už se blížil čas oběda domluvili jsem se, že se zastavíme někde na oběd. Pan Kadeřábek, který jel s námi doporučil motorest „U rybiček“, ke kterému jsme za obcí Šternov odbočili, byl to motorest na dálničním odpočívadle, my jsme parkovali pod ním. Po dobrém obědě jsme vyrazili dál směrem na Český Šternberk kde jsem pořídil několik nádherných fotografií hradu a pak dál směrem na Rataje nad Sázavou.
Před Ratajemi na nás číhal v lese další úkol, pojmenovaný Ocelové město, za 2 minuty sestavit ze součástek Velorexe co nejvyšší věž tak, aby vydržela stát minimálně 15 s. Podařilo se nám atakovat hranici 130 cm. Odevzdali jsem nakreslené fotografie z předchozího úkolu i s popisem kde se co nacházelo a vyfasovali jsme seznam nápisů a úkol cestou napsat kde který nápis je. Takže klasická hledačka.
Teď přišla na řadu asi nejtěžší část trasy, odbočka do chatové oblasti okolo Sázavy nebyla nikde značená, ale byla to jediná cesta jak projet trasu bez průjezdu jinou obcí, která nebyla v seznamu. Několik posádek tuto odbočku minulo a s tím i další soutěžní úkol, který byl na konci chatové osady. K poslední disciplině jsme tedy dorazili jako první i když před námi jelo již několik posádek.
Poslední disciplína na trase měla název Okolo hadroleta za osmdesát sekund. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak posádka vytvořila trakař, trakař dostal na ruce ploutve a na oči zalepené potápěcí brýle a už se běhalo, kdo udělá více kol za 80 vteřin. Po absolvování disciplíny a odevzdání první Hledačky jsme dostali další která se měla hledat mezi tímto úkolem a cílem.
Byl v Poříčí hned na začátku ale nebyl nijak výrazněji označený a kdyby v něm nestálo několik Velorexu a modrá T603 tak bychom ho asi přejeli. Místo nebylo vybráno náhodně, hned vedle byl totiž hřbitov. Na hřbitově byl i poslední cílový úkol, najít hroby dětí kapitána Granta a napsat křestní jména dětí. Hroby jsme nalezli snadno, s těmi jmény to bylo horší knihu jsme totiž nečetli a naše příprava byla nulová. Ještě cílová otázka Kolik si myslíte že vyrazilo na trať strojů? Tipli jsme o 2 víc.
A pak hurá zpět do Týnce, koukli jsme do mapy a nejkratší cestou ….ale ta nejkratší byla ta nejhorší 3 km po cestě kde byla jedna díra za druhou jelo se celou dobu za 1 jenom krokem. Po dojezdu do tábora proběhla malá kontrola stroje, zjistil jsem že se nám povolují kolena výfuků takže jsem je dotáhl šroubovákem a kladivem, chlaďák se mi sundávat nechtělo. Celá trasa závodu měřila 92 km. Jelikož jsme byli po cestě unavení tak jsem po večeři hned zalehli.
V neděli se všichni zabalili a začalo vyhlášení vítězů. Protože naše umístění nám žádnou cenu nepřineslo, potěšilo nás když naše číslo vylosovali při tombole a dostali jsme katalog ložisek.
Potom následovala slavnostní kolona a cesta do muzea na Konopiště, my jsme se zúčastnili jenom výjezdu z Týnce a pak jsme pokračovali zpět k domovu. Čekalo nás totiž ještě přemístění hadráka do jeho zimoviště za Prahou.
Soutěžní disciplíny se ním letos hodně líbili a děkujeme celému týmu Velorex Praha-Lysice za uspořádání tohoto srazu.
PS: Tomáši příště bude stačit trasa 60 km. |
Zaregistrovat
1. 10. 2004
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Týnecké srazy
