autor: 25. 9. 2003přečteno: 13442 xfoto: 73známka: - |
Neděle 24.8.
Tak nám začíná Velorexčundr. Setkáváme se Šternberku v autokempu, protože některé
Velorexy byly na výstavě Flora Olomouc. Do kempu přijelo 9 Velorexů. Po ubytování
v chatkách jsme zašli na večeři a zároveň prodiskutovali kudy pojedeme následující
den. Z Blanska do Šternberka ujeto cca 130 km.
Pondělí 25.8.
V sedm byl budíček, snídaně v trávě a po menších opravách vyrážíme za dalším
dobrodružstvím. V 9 hodin odjíždíme po trati ECCE HOMO směr Moravský Beroun,
kde zastavujeme u Ondrášovského pramenu načepujeme léčivou vodu a pokračujeme
dále. Projíždíme městem Libavá, které leží ve vojenském prostoru. Další městečko
je Stará Voda, vlastně tu zbyl jen kostel. Zde nás zastavila vojenská policie,
a dozvěděli jsme se, že i když není žádná značka zákaz vjezdu, do vojenského
prostoru se nesmí vjíždět bez povolení. Hlídka nám pohlídala Velorexy a my jsme
se šli podívat na kostel, který zničilo sovětské vojsko. Až v roce 1991 začaly
opravy a skončily v roce1994. Dále jsme pokračovali v cestě přes Budišov nad
Budišovkou k přehradě Kružberk kde se natáčel seriál Velké Sedlo. Bohužel exkurze
nám nevyšla z důvodů natáčení televize. Na hrázi pár fotek a pokračujeme dále.
Zastavujeme ve vesničce Choltice u Litultovic na větrný mlýn, který byl postaven
1883 a má největší průměr kola u nás. Bohužel při květnových poryvech větru
se mu ulomily 2 lopatky. Dále navštěvujeme vojenskou pevnost československých
vojáků ve vesnici Milostovice. Už nastal čas oběda, i když pozdního, zastavili
jsme v motorestu Hekra u Opavy, ale žádná sláva. Dojezd na rozhlednu Strážistě
u Úvalna v 16hodin, zajištění ubytování a prohlídka rozhledny. Výhled na Polsko,
Jeseníky a díky pěknému počasí i na Praděd. Dnes jsme ujeli 109 kilometrů.
Úterý 26.8.
Ráno odjíždíme směr Zlaté Hory. Naše první zastávka byl Cvilín u Krnova, kde
jsme navštívili rozhlednu a kostel, ale ani tady jsme neuspěli oboje dvoje bylo
uzavřené. dále jsme navštívili muzeum v bývalém vodním mlýně v Karlovicíh. V
Karlovících jsme se zastavili na obědě v soukromém kempu jedné motorkářské rodiny,
spolumajitelka se svezla ve Velorexu a oplátkou byli někteří svezení na silničním
motocyklu (asi Honda 650??). Přijetí a jídlo bylo výborné, kdyby to tak bylo
všude. (To jsme netušili co nás čeká ve Zlatých Horách). Dále jsme pokračovali
do města Třemešná kde jsme nastoupili do úzkokolejky a jeli asi půl hodiny a
pozorovali okolí. Vystoupili jsme a šli pěšky na zbytky hradu Edelštejn. Po
menší procházce jsme nasedli opět na úzkokolejku a vraceli se zpět ke svým strojům
do Třemešné. Dále jsme si prohlédli zařízení depa úzkokolejky. Táhlými serpentýnami
jsme dále dojeli na Petrovu Boudu, která je 706m nad mořem, kde je také rozhledna.
Je však vzdálena asi 3 km chůze, tak se nikomu nechtělo ž na rozhlednu. K večeru
jsme dorazili do rekreačního střediska Bohéma ve Zlatých Horách, ubytování v
bungalovu, hrozná večeře bez výběru a drahá, kalný pivo a vzájemná diskuze.
V tomto rekreačním středisku se zastavil čas, vzpoměli jsme si na rekreace ROH,
jednotné jídlo pro všechny, technický stav ubytovacího zařízení atd. Ujeli jsme
78 kilometrů.
Středa 27.8.
Po ranní kávičce se pomalu chystají stroje na cestu. Kdo může tak odlehčuje,
protože máme dnes na plánu výjezd na Praděd. Takže stany, spacáky a zbytečné
věci se nechávají v bungalovech. Vyjíždíme směr Vrbno pod Pradědem a zastavujeme
se v lázeňském městečku Karlova studánka. Prohlídka městečka a vzhůru na vrchol
Pradědu. Bohužel jsme dostali jen tři povolenky na výjezd, ale to by nebyl Velorexář
aby si neporadil. Takže po jednotlivém vystřídání se všechny stroje dostaly
až k vrcholu a majitelé si vyfotit svoje miláčky přímo před rozhlednou. Dokonce
jsme zaslechli i větu: „Ty vole, hadrák na Pradědu no to je bomba.“ Bomba to
byla,jen Škoda,že jsme nemohli vyjet všichni zároveň,mohla to být bezva fotka.
Nedá se nic dělat snad někdy příště (třeba na Sněžku - z Polska tam vede silnice).
Dále jsme pokračovali do České Vsi, kde navštívili soukromé muzeum historických
automobilů a motocyklů. Po prohlídce jsme se rozdělili, jedni jeli nakupovat
druzí pro benzín, sraz byl na Křížovém vrchu. Ovšem nikdo netušil co nás čeká.
Na Křížový vrch vede skoro polňačka, to ani nevadilo,ale to stoupání bylo děsné.
Výjezd na Praděd byl proti tomu hračkou. Ale hadráci to vydrželi a vyjeli, akorát
jednomu museli pomoct živé síly (250-tka neměla šanci vyjet sama). Od té doby
se stala heslem Velorex čundru věta Ivoše Fajmana: „Kdo nevyjel na Křížový vrch
nebyl v Jeseníkách.“ Po vydatné večeři v malebné restauraci, odjíždíme do přírodní
rezervace Rejvíz. Po večerní procházce se vracíme nazpět do Zlatých Hor. Dnes
byl opravdu náročný den a to nejen pro Velorexy. Po příjezdu jsme zjistili,
že se k nám připojili další Velorexy. Večer bylo sledování filmu Černí baroni
a to z důvodu, že zámek Zelená hora byl cílem loňského čundru. Už nás bylo 13
strojů. Dnes jme ujeli 97 kilometrů.
Čtvrtek 28.8.
Vyjíždíme do Pomezí navštívit jeskyně. Po prohlídce jeskyní a malém občerstvením
odjíždíme. Opět serpentýnami se dostáváme na Červenohorské sedlo, kde se k nám
přidávají další tři Velorexy, takže je nás 16 Velorexů. Cesta na Červenohorské
sedlo byla náročnější než cesta na Praděd. Červenohorské sedlo je 1013m nad
mořem, necháváme chvíli stroje odpočinout. Po zastávce pokračujeme na Dlouhé
Stráně, kde proběhla exkurze největší přečerpávací elektrárny v Evropě. Na parkovišti
jsme zaparkovali a šli do hlavní budovy, kde nám řekli a zároveň promítli film
jak elektrárna pracuje. Po zhlédnutí filmu a návštěvě strojovny elektrárny nasedáme
do Velorexů a vyjíždíme na dolní a horní jezero elektrárny. Horní jezero leží
835m nad mořem, jelo se 12 km do prudkého kopce. Na parkovišti u horního jezera
jsme zaparkovali a po pár schodech vyšli až k jezeru. Hloubka jezera 42 metrů,
v zimě zamrzá v síle 5 metrů ledu a při čerpání vzniká pod ledem vzduchoprázdno.
Od jezera byl nádherný výhled jak na Jeseníky tak i na krásně sluncem osvícený
Praděd. Po obejití celého jezera a udělání pár snímků, pomalu sjíždíme dolů.
Bohužel na cestě se dozvídáme,že jeden z Velorexů umřel (zadřel motor), takže
přišlo ke slovu doprovodné auto - Felicie z 59- tého roku, které nás doprovázelo
po celou dobu Velorexčundru. Až do kempu jel tedy Velorex už pouze na laně.
Po cestě z elektrárny do kempu jsme se stavili v ZOO parku Šumperk – Rapotín.
Věci tam byly pěkný, ale majitel je hroznej. Pokud někdy navštívíte toto muzeum,
je to silný kafe. Do kempu ve Štítech (rodišti skokana Valenty) jsme přijeli
už po tmě, tak rychle ubytovat a hurá do hospůdky, kde byli ochotni nám udělat
večeři, i když bylo dost pozdě. Ujeli jsme 129 kilometrů.
Pátek 29.8.
Po ranní snídani odjíždíme směr Suchý vrch v Orlických horách. Bohužel pokračuje
jen 6 Velorexů, ostatní odjeli domů a nebo opravovali defekty. Po prohlídce
rozhledny na Suchém vrchu, kde jsme viděli Kralický Sněžník, Sněžku i jiná místa
odjíždíme směr Žamberk. vedle rozhledna na Suchém vrchu bývala pěkná restaurace
včetněubytování, bohužel cca 1 měsíc před naši návštěvou vyhořela, asi úmyslně.
Všude tam bylo cítit ještě spáleniště. V Žamberku jsme navštívili rozhlednu
zvanou Rozárka, která sloužila za doby husitům jako hláska. Dále jsme pokračovali
na pevnost Hanička. Velorexy měly povoleno vyjet až k pevnosti. Nejdříve jsme
se vyfotili před pevností, pak jsme vyjeli na střechu pevnosti a fotili velouše
na střeše pevnosti. Po zaparkování jsme šli na prohlídku. Pevnost Hanička se
budovala pouhé 2 roky. Za války zde mělo být až 300 vojáků. v 90-tých letech
20-tého století byla pevnost přestavěna na moderní kryt pro štáb naší socialistické
armády. Po revoluci v roce 1989 byla předána obci Hanička, která ji zpřístupnila
veřejnosti. Když jsme prošli různými chodbami a podívali do jejich místností,
kuchyně, ošetřovny tak některým běhal mráz po zádech. Po prohlídce odjíždíme
zpět do kempu, ale cestou nás zastihla pořádná dešťová přeháňka. Bylo by velmi
zajímavé, kdyby ten déšť přišel v době kdy jsme byli v podzemí, a všechny stroje
byly bez střech. I velké množství vody Velorexy vydržely, jen některé posádky
byla trochu navlhlé. Po dojezdu do kempu se trošku vyjasnilo, my opekli špekáčky
a šli oslavit zakončení Velorexvandru. Dnes jsme ujeli 123 km.
Sobota 30.8.
Pomalu všechno zabalili a odjížděli domů. Někteří odjížděli směr Jedovnice,
protože tam čekaly ostatní Velorexy, které mířily na podzimní sraz Velorexů
v Blansku. Takže z 15 Velorexů zbyly jen tři. Do Blanska ujeto cca 110 km.
A co na závěr: Projeli jsme několik desítek měst a vesniček, Ujeli jsme cca
1000 kilometrů (měřeno ve Felicii 450 Roadster z 1959). Měli jsme 2 defekty,
jeden zadřený motor a jednu rozsypanou převodovku (skoro celý čundr jezdil bez
dvojky). Vzhledem k tomu, že Velorexy najely tolik kilometrů, zdolávaly táhlá
a velká stoupání a různé překážky bych řekla, že by zasloužily pochvalu, Doufám
,že majitelé svých vozítek to udělali. Počasí nám také přálo a viděli jsme krásy
Jeseníků a Orlických hor.
Také bych chtěla poděkovat Ivošovi Fajmanovi za zorganizování bezva dovolené
.
A hlavně „Kázeň musí být“. |
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. | zadreni | |
| |
| A kdy se zadrel? Pri tom sjezdu? To se ptam proto, ze jawari casto diskutuji o tom, jak hodne ci malo je dvoutakt nachylny pri dlouhych sjezdech se zarazenou rychlosti k zadreni, nebot se zavrenym plynem se tim znacne omezi i mazani... Posláno 26.09.2003 v 15:02 |
|
|
| | Re: zadreni | |
| |
| Při sjezdu. Sjezd byl dlouhý 12 km, acca uprostřed to zadřel. Myslím že jel pouze na neutrál, bez zařazené rychlosti. Posláno 30.09.2003 v 12:04 |
|
|
| | Re: zadreni | |
| |
| že by na volnoběh zadřel? Posláno 6.10.2003 v 21:28 |
|
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
| Celkem článků: | 842 | Celkem fotografií: | 9451 |
|
| TOP články | |
| | Diskuse u článků | |
| | |
|