Velorexčundr měl letos celkově již osmé pokračování a již tedy "tradiční hadrácké putování" naší vlastí nás tentokráte zavedlo do zemí moravských a slezských (soráč - zeměpis není má silná stránka).
Bez PaVa, zato s tazzmánským hlídačem, :-) 
putovali jsme spolu s dalšími velorexy z Jedovnic, zejm. přes Olšany, Vyškov, Hranice n. Moravě, Kopřivnici, Vizovice, Rožnov pod Radhoštěm, Luhačovice, Břeclav, Lesnou u Znojma, zpět do Jedovnic.
Čundr zahájil páteční slet účastníků v Jedovnicích, kde se v místním kempu ladila nálada na sobotní start. Této akce jsme se nezúčastnili, neb jako vždy času je málo a technická příprava je mou slabou stránkou.
Sobota
Kolonu jsme dohnali poté, co na mne počkali nějakou půlhodinku "stíhači" z Kolína, něco po poledni v Olšanech, kde již měli po obědě a jen tak tak jsme "alespoň" stihli společné focení s Valašským králem u jeho farmy. 
Můj Hadraplán?!?! :-)
Ještě že tak :-). Potom už jsme, po krátkém dešti, který nám taky utnul toto focení a rozhovor s jeho veličenstvem, pokračovali do zejm. leteckého muzea ve Vyškově.
Vojenské muzeum ve Vyškově
Zde jsme vyslechli zajímavé informace o vystavených exponátech, mj. i o pátrání po troskách letadel, které bývá mnohdy dosti dobrodružné a napínavé, neb ani velký vyhloubený kráter nakonec nemusí skrývat to, co se hledá. Další naše cesta vedla na hrad Helfštýn. 
Zde jsme absolvovali prohlídku a pak již hurá do Hranic n. Moravě, kde byl nocleh v místním kempu. Cestou jsme ještě "zabloudili" k unikátnímu kamennému železničnímu mostu a podjezdem pod silnicí - pro pěší, jsme již pak hrnuli směr tábořiště, stavět stany a celty. Taky hlad a žízeň již po 160-ti km cestě dávali o sobě znát. Bratři od kolína si k tomu museli přičíst určitě ještě aspoň dalších 160 km, které od ranních 6-ti hodin zvládli ke mě urazit.
večeře, doplnění tekutin
............... Imperialisté by se nestačili divit, co stroje z východu zvládnou :-)
Neděle
Ospalé ráno, start v devět hodin, a rovnou na Štramberské uši a rozhlednu Trůba.
Štramberské chalópky, rozhledna ..... a hlavně uši
Pěkné náměstíčko zde mají a pěkné staré chaloupky. Já jsem ještě zvládl cestou zpět i návštěvu místní akvarijní a terarijní výstavy, od tlamovců přes pyraně, ještěry až po malé opičky akorát do ruky. Další cesta vedla do Kopřivnice, do muzea Tatry, kam jsem se velmi těšil. Původně plánované Aragonitové jeskyně u Hranic jsme vynechali, neb bylo zavřeno. Zdolali jsme i Pustevny, zcela zahalené do vlezlé mlhy a chladu
a přistáli jsme na silnici u skanzenu v Rožnově.
Rožnovský "městský" skanzen
Cca v 18 hodin jsme se vrátili k večeři a noclehu zpět do Hranic. Zde proběhlo pro velorexy tradiční ladění strojů a vychytávání drobných much, např. výměna řetězu Ivoš, ladění předstihu(já), výměna svíček a poslech motoru několika expertními teamy (Honza) :-). Me2dd ladil duši na Motexu.
Pondělí
Houkání vlaků nás vzbudilo do celkem pěkného dne. Pobalili jsme fidlátka, nahodili motory, ať už nuceně-tlačmo, např. já a Honza (naštěstí pomocníků je vždy dost), nebo ostatní spolehlivé stroje dobrovolně /páka, startér/ a hurá na další cestu. Směr Hostýn. Na toto poutní místo jsme dorazili po zdolání většího táhlého kopce s nějakou tou serpentinkou ( hory :-) ) Cestou jsme míjeli nějaké ty cyklisty, kteří nám asi nebyli dosti vděčni. Jako obvykle se při nedostatečném odstupu pod kopcem stávalo, že se tvořily nucené kolony, protože ne každý stroj má stejnou váhu zavazadel a výkon motoru. Je zde chrám s křížovou cestou k vrcholu hory, nad níž se tyčí rozhledna a v její těsné blízkosti i menší větrná elektrárna.
Pokus o zkrášlení poutního a výletního místa "krásou" moderní techniky
Dosti podivné a bizardní spojení přírody, památek a dnešní techniky. Další naše cesta vedla přes odbočku k náhodně objevenému větrnému mlýnu do Slušovic, k tamnímu dostihovému závodišti. Část konvoje zde zakotvila v restauraci na oběd (trochu jsme si naběhli), ale většina odjela do Zlína, na privátní prohlídku soukromé sbírky vozidel. Po spojení obou skupin na smluveném místě jsme pokračovali do Vizovic, na jídlo do restaurace. Na večer jsme navštívili památník "Ploština" - což byla obec vypálená za války němci
a pak již rovnou do kempu u Luhačovic, kam jsme dorazili po sedmé hodině večer. Popíjeli jsme Černou Horu (konečně na cestě dobrý pivo) a místy sledovali naše olympijské naděje. Obsluha byla mladá, pěkná, ale nedala se. Tvrdošíjně odmítala i nabídky k projížďkám a v 22,00 zavřela stavidla. Pak se nám ještě podařilo zásluhou Romana vymámit jednu rundu a šmitec. Stejně jsme již byli ospalí. Ale baterky do telefonů a foťáků nám zde dobít nechali :-) |
Zaregistrovat
8. 10. 2004
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Jak viděl Velorex čundr jeho organizátor
