Úterý
Nám nějak nejde to spaní, takže jako vždy už v sedm ráno se venku vaří káva a klábosí se :-). I ti, co se do té doby neprobrali, byli probuzeni celkem slušnou šlupkou, protože na nad kempem vedoucí hlavní silnici k Luhačovicím se srazila nějaká vozidla. Pobalili se fidlátka, část zvlhlých věcí se usušilo na vycházejícím slunci, jako k zlosti se schovávajícímu za stromy a tradičně po deváté se jelo dál. Luhačovice ještě jako by pospávaly, ale místo na parkování nebylo, profrčeli jsme tedy k benzince, kde část konvoje doplnila zásoby, pojedla něco ke snídani a zbytek pokukoval po holkách :-), něco by se našlo. Další naše cesta, směrem k Břeclavi, netrvala dlouho, neb něco po desáté jsem z vrchu dostal přímý zásah vosou, prolítla mi pod brejlema a nezůstalo jen u toho. Ohlásil jsem to koloně vysílačkou (už vím proč ji mám :-) ) a dělal záchraná opatření, neb jsem čekal nejhorší. Naštěstí jsem měl od rána v sobě nějakou tabletku, vzal jsem ještě jednu a snad i díky tomu se otok příliš nedostavil. Vosa se svíjela na podlaze, tak jsem jí dal poslední ránu z milosti a vydal se za čekající kolonou. To bylo fotografů a kameramanů :-). Dostal jsem gel po bodnutí a úkol hlídat otok. Zaznělo i že do dvou hodin na to oko nemusím vidět. Jelo se dál, směr Velehrad. Po prohlídce Podzemí chrámu a nakouknutí dovnitř (taky jsem zde sehnal metr očekávajíc večer seřízení sbíhavosti :-)) jsme jeli k "osadě havranů", replice starověkého sídliště, kterou si menší část výpravy dokonce prohlédla zevnitř, zbytek se tam alespoň nadlábl pokrmy z udírny. A jelo se ........... moment....... musím se podívat do článku k Ivošovii, ta paměť neslouží :-(............ jelo se na Břeclav. Projeli jsme Strážnicí, kde proběhlo občerstvení zmrzlinou a focení na náměstíčku no a i nějací malí kluci se dožádali malé projížďky. Byli nadšení a my jeli dál. Před Břeclaví jsme ještě zahnuli k větrnému mlýnu do Nového Poddvorova, resp. mlýn byl ukryt v kukuřici nad vsí. Po vymotání v místním areálu JZD jsme zaparkovali u cesty nebo se vymotali na odbočku a dojeli přímo k mlýnu. Okoukli jsme jej v rychlosti a pak už se rovnou jelo stanovat do Břeclavi, kam nás doprovodili další dva stroje - Pavel s tříkolkou z Blanska a Tomáš s čtyřkolkou z Břeclavi. Po lehké motanici části skupiny, ve které jsem samozřejmě nechyběl, jsme vjeli do kempu za velmi čerstvého větru se buď stavěly stany, nebo zavěšovaly celty mezi hadráky, za současného sledování haluzí stromů, které se podivně kymácely ze strany na stranu. Tomášovo sdělení, že zde 2 měsíce nefoukalo a nepršelo mě moc neuklidnilo. O štípanci jsem věděl už skoro jen z vyprávění, lehké bolesti a modráku, jak jsem to místo mačkal, tak mi otrnulo. Přišel tedy čas na řešení problému se sjížděním pláštů. Vybaven rezervními, neb pro mne je každkých 500 km ujetých na nich dobrých, chtěl jsem původně stihnout i pneuservis. Neuspěl jsem, bylo pozdě a tak se přezouvání mých "slajků" na předních kolech velmi ochotně ujal me2dd a než by řekl "švec", bylo hotovo. Pak jsem odstrojil přední spodní díl a Roman mi seřídil sbíhavost. Přátelé "pochlubím se", měl jsem sbíhavost 2cm. S tím se na gumách asi 10 tis. km najet nedá. Dostali jsme se na cca 2mm, trvalo mu to chviličku, a již teď vidím, že je to mnohem lepší. Hoši oběma moc díky.
Tentokráte, ne že bych si ji zasloužil, jsem si dal večeři. Taky nějaké vínko a celkem brzy se opět šlo spát.
Středa
Je po večerním dešti, vydáváme se směrem k Valticím, na zdejší památnou "Rajznu". Většina posádek jela přes Rakousko, 4 stroje vč. Rudolfa frčely po naší straně. Na příjezdu nikdo, minuli jsme zákaz a jeli hore. Tam Policie, neb se blížíme k hranicím. Po našem vysvětlení, že stroje jsou a) vzácné, b) ještě nás bude víc - byli jsme ponecháni v místě zákazu. To však nelibě nesla místní průvodkyně, která na nás hlasitě upozorňovala, ještě než ztichly motory a na protest že neuspěla, rozhodla se vzít si dovolenou. Naštěstí se se strážci zákona pozdržela, takže stihl dorazit zbytek a nedovolila si odjet. Byl jsem nachystán jet si stěžovat. Po výkladu, kterýžto nám přednesl Ivoš, 
vedoucí podává výklad :-)
a prohlídce, jsme pokračovali dále, do Lednice. Stihli jsme zajet k Janovu hradu a pěšky k Minaretu, vyšlápnout si na něj 
.....ahóój......
a pohlédnout na tu naši krásnou zem / bylo pod mrakem :-( / a hrnuli jsme do Mikulova. Zde jsme zvládli oběd (a jak píše Ivoš, neměli solvinu) a prohlídku jeskyně Turold.
Tomáš se v Mikulově se čtyřkolkou odpojil a hrnul domů za dvojčaty a mamčou a my jsme jeli přímo do Lesné, do muzea kam jsme se snad všichni těšili. Přes domluvu s majitelem předem zde prý bylo nevrlé uvítání, což jsem neviděl, ale brzy se problémy dostavily. Objeli jsme muzeum a po polní cestě dojeli na soukromý pozemek majitele muzea - stanovou plochu a šli dovnitř. Po chvíli čekání v restauraci jsme byli vpuštěni za 30Kč/os - sleva - a prohlídli si sami zdejší exponáty. Pak jsme po ne příliš vydařené konverzaci s personálem šli zakotvit stroje a stany a někteří si již dali večeři. Jelikož jsme přijeli dosti pozdě a jen na noc, zkusili jsme s majitelem, po vzoru obchodníků z dálného východu vyjednávat. Dostalo se nám dotazu zda nejsme sociálky, tak jsme se zakrátko sebrali a jeli do vysondovaného kempu o pár km dále. Kemp byl nižší kategorie, ale velmi nízké ceny a hlavně milé uvítání nás nenechalo na pochybách, že jsme udělali správně. F...... off LESNÁ.
Večeře zde byla dobrá, pivo taky. Dobře se spalo, zvláště díky vzduchu, který osvěžil vydatný deštík.
Čtvrtek
Ráno bylo trochu na déšť, měl jsem zvenku mokrý spacák a deku, která nasála snad
veškerou vodu z nočního deště. Ani nemělo cenu sušit to venku. Narval jsem vše
do koše nad motor. Spacák naštěstí oschl během jízdy. Proběhlo foto v kempu, papá
a razíme směr Jedovnice. Navštívili jsme pivovar Dalešice /Postřižiny/, projeli
kolem Dukovan - škoda že jsme minuli tamní infocentrum. Rovnou jsme jeli přes
dalešickou vodní elektrárnu, kde proběhly neplánované opravy strojů, k rozhledně
nad Kramolínem /Babylon/. Odsud jsme jeli na hrad Veveří, což je jistě pro některé
z nás námět na další výlet, protože je to velký hrad, ještě nedávno odsouzený
k zániku, nyní památka, na které se teď konečně našly nějaké peníze, prý díky
šikovnému kastelánu, který tento hrad doufejme přivede zase zpět do jeho lepších
časů. Oběd proběhl ve Veverské Bytýšce, až na mne a Kamila v restauraci, neb nás
zlákaly místní potraviny a jelikož pak začalo pršet, pojedli jsme za zájmu místních
obyvatel ve strojích. Ještě se nám dostalo pohoštění, neb jsme byli pozváni na
kafe, a sedět tam déle, možná byla i nějaká smažená vejce se šunkou či nějaké
jiné občerstvení. S díky jsme to dmítli, zejména proto, že první hadrák kolony
už zase nedočkavě houkal k odjezdu :-). V Kuřimi jsem se trhl nechal zbytek pokračovat
do Adamovského údolí a zpět do Jedovnic. Domov mne nezadržitelně táhl zpět, byť
jen na jednu noc ......................
PS1: ještě jsem cestou domů zahnul do Sentic, .... hde vařijó dobré domácí nefiltrované
škopek s medem, habech tém chlapóm z čech, co ňa na té raizně helfli s gumama,
donésl neco na památko na choť, habe věďáli, jaké sa tu ho nás vaří betálné škopek.
:-)
PS2: díky pořadateli za pro mne již 3. skvělý čundr a také díky webmasterovi, který zde umístil velké množství autenticky pořízených
fotografií.
PS3: .... a další fotky a zajímavosti hledejte mj. u Me2dda
v sekci Garáž!! :-)
|
Zaregistrovat
11. 10. 2004
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Velorexčundr 2004, aneb "křížem krážem" Moravou 1/2
Pro účastníky - fotky z čundru.
velorexrudolf.webnode.cz/velorex-blog/pruziny-do-sedacek/
.
