Velorexem po Evropě - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Velorexem po Evropě

autor: J. Hirschfeld30. 5. 2003Expedicekomentářů: 0přečteno: 9910 xfoto: 0známka: -

Už jako malý kluk jsem měl jednu velkou touhu - vlastnit dobrý automobil. V tom jsem se ostatně nelišil od ostatních. Myslím, že ani teď se příliš neliším od většiny fandů automobilového sportu. Vlastním vozidlo, které ani zdaleka neodpovídá mým představám. Je to invalidní tříkolka Velorex 16/250, zvaná též "Montgomerák" nebo "Hadraplán".

K rozhodnutí koupit právě toto vozítko jsem dospěl po zralé úvaze; potřeboval jsem lepné s polehlivé vozidlo pro celoroční provoz. Jeho koupí jsem málem riskoval rozvod - ještě žádný z mých nápadů nenarazil na tak tvrdý odpor rodiny. Myslím, že kdybych se teď, po více než dvouletém vlastnictví rozhodl pro jeho prodej, aniž bych obstaral aspoň rovnocennou náhradu, riskoval bych totéž. Ukázalo se totiž, že tříkolka je velmi praktická a poskytně člověku daleko víc, než by kdy očekával. Předpokladem pro spolehlivou a celkem příjemnou jízdu však je odstranění různých nedostatků v závad v konstrukci a výrobě tohoto vozíku.

První dojmy z jízdy s Velorexem, který jsem koupil téměř nový od jednoho člena Svazu invalidů, byl otřesný. Uvnitř byl takový hlik, že mne po dvouhodinové jízdě bolela hlava. Musil jsem rovněž přivyknout tvrdému pérování, které obstojně plní svou funkci teprve při celkovém zatížení 180 - 200 kg. Jinak jsem byl příjemně překvapen nečekaně dobrými jízdními vlastnostmi.

Asi po týdnu práce se mi podařilo všechny vedlejší zvuky omezit na minimum. Zavazadlový prostor jsem vyložil plstí tloušťky asi 1 cm a tím se podařilo snížit hluk ve vozíku na přijatelnou mez.

Horší to bylo s ostatními konstrukčními závadami, zejména chlazením, které je u tohoto typu naprosto nedostatečné. Například žebra hlavy válce jsou kolmo na směr vzduchu od ventilátoru, příčné přepážky v přední a zadní části válce bránily přístupu chladícícho vzduchu k levé polovině válce. Aby bylo možno natočit hlavu válce o devadesát stupňů, vyvrtal jsem do ní jeden nový otvor (včetně zahloubení mezi žebry), a dva otvory jsem upravil. Přepážky mezi žebry válce jsem prořízl a začistil pilníkem. Původní řetěz jsem nahradil silnějším, poněvadž běžný druh, používaný u mtocyklů, jsem musil po každých několika stech ujetých kilometrech napínat a po třech až pěti tisících kilometrech vyměnit za nový. Údaje tachometru byly asi o 25 % vyšší než ve skutečnosti a osvětlení pro malý výkon dynama (asi 45 W) rovněž nevyhovující. Poněvadž se mi výkon motoru nezdál dostatečný, zvýšil jsem jej z 9 na 12 k, což si vyžádalo další úpravu chlazení rozšířením otvorů v boku vozíku a usměrňovači toku chladícího vzduchu z koženky. Vyšší výkon motoru umožnil zpřevodování vozíku více do rychla. Dále jsem upravil brzdy pro dosažení stejnosměrného brzdícího účinku na všechny tři kola, matice výruku jsem upevnil lanky a pružinami k rámu tak, aby se samočinně utahovaly a jiné části, zejména šrouby a matice bylo nutno různými způsoby důkladně zajistit proti uvolnění. Velmi se osvědčilo i samočinné přimazávání řetězu oddychem od převodovky.

S takto upraveným vozíkem už bylo možno na silnicích s normálním provozem dosáhnout průměrné rychlosti kolem 60 km/h. Maximální rychlost asi 80 km/h.

První těžké zkoušce jsme s manželkou podrobili Velorexa dva měsíce po jeho nabytí v roce 1965 při dovolené v Jugoslávii, kterou jsme projeli téměř celou, od Puly až po Kotor. Celkem jsem ujeli za 21 dnů 4600 kilometrů. Byla to pravdu těžká zkouška jak pro vozík, tak pro nás. Vezli jsme 80 kg zátěže - rezervní kolo, řetěz, ložiska, různé nářadí, stahováky, tábornické potřeby, potřeby pr potápění atd. Když jsme pak s tímto nákladem jeli po různých cestách a necestách, které se ještě tu a tam vyskytly a ke kterým jsem doposud ani u nás nenašel sronání (a to je co říci) vážně jsem pochyboval, že Velorex obstojí.

Jedinou závadou na této cestě byly utřesené úchyty tlumičů výfuku a vybitý akumulátor po jedné noční jízdě. Dále jsem asi třikrát napínal řetěz a jednou měnil svíčku. Jinak jsme s vozíkem neměli nejmenší starost. Zadní pneumatiku jsme za těch necelých 5000 km sjeli asi ze 70 % a předne pneu asi ze 40 %.

Ještě tentýž rok jsme zajeli na tři dny do Berlína, opět bez nejmenší závady a v zimě, když jsem opatřil pneumatiky hřeby ze slinutého karbidu, jsem pravidelně jezdili na hory. Drobnými úpravami jsem utěsnil vozík protoi přímému vnikání vzduchu do vnitřního prostoru, malými benzínovými kamínky jse podařilo vytopit vnitřek vozu natolik, že cestování bylo celkem příjemné.

Devítidenní dovolenou v toce 1966 jsme strávili v NDR. Ujeli jsme opět bez závady 2800 kilometrů.

Loni jsme s Velorexem během třech týdnů projeli NSR, Holansko, Belgii, Francii a opět přes NSR jsme se vrátili domů. Ujeli jsme 3800 kilometrů a měli cestou dvě závady; jednou došlo ke zkratu v indukční cívce, druhou závadou byla prasklá duše zadního kola. K tomu došlo ři rychlosti 80 km/h na dálnici před Mnichovem. Převrácení a asi 100 metrů klouzání po boku vozíku zůstalo naštěstí bez následků jak pro nás, tak pro Velorexa. Po sešití střechy a bočního plátna a výměně zadního kola za rezervní jsme po kračovali v jízdě.

Po návratu z dovolené jsem všechny důležité části vozíku podrobil důkladné revizi a připravil jej na zimní provoz. Věřte mi, ale že tu práci dělám rád a že mne vůbec nemrzí. Když si představím, jaké služby mi Velorex prokazuje za spotřebu 5 litrů benzínu na 100 kilometrů a necelých 500 Kčs, které činí veškeré roční poplatky včetně havrijní pojistky, nemohu být nespokojen. Pominu-li všechny ty pěkné dovolené a představím si jen ty ryze praktické služby - jednou je to odvezení pytlů cementru do chaty, jindy doprava prken, písku, ovoce, případně svazků briket anebo odvezení menších kusů nábytku na střešní zahrádce, dáel denní jízdy do zaměstnání, obstarávání nákupů atd. - musím Velorex hodnotit jako vizidlo vysoce rentabilní. Za těch 35 tisíc kilometrů, které jsme zatíms Velorexem ujeli, jsem spotřeboval pět pneumatik, několik ložisek, čtyři řetězy, jeden klikový hřídel, jedno relé a preventivně jsem vyměnil závěsy předních kol. Připočtu-li náklady na výbrus a drobné výdaje za pístní kroužky, svíčky atd. nepřesahuje celká částka 1500 Kčs. Další príjemná věc je servisní služba výrobního závodu v Solnici. Kdykoliv něco potřebuji, stačí napsat a do třech týdnů mi žádané díly dojdou poštou a za velmi přijatelnou cenu.

Roznodně nebylo mou snahou dělat reklamu vozíku, který je jen velmi nedokonalou náhradnou za automobil. Dlouhé jízdy při průměrných rychlostech běžných pro osobní automobil jsou velmi vyčerpávající a di jisté míry i riskantní, poněvadž člověk jede prakticky stále na hranici možností, které dává konstrukce a jízdní vlastnosti této tříkolky. V neposlední řadě jsem názoru, že by se takováto vozidla, stejně jako celá řada jiných vozů, které pro svůj věk, nebo špatný stav nestačí držet krok s vozidly moderními, neměla na silnicích vůbec objevit. Poněvadž jsem však doposud nepřišel na způsob jak sehnat v průběhu několika let 40 - 50 tis. Kčs na dobrý automobil, budu asi ještě dlouho cititelem Velorexa.

Příští dovolenou se chystáme do Řecka. Věříme, že nás Velorex ani tentokrát nezklame.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

nehodnoceno


Komentáře

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře.

Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

139XII. Film Fest Velor...
134Jarní Boskovice č 26...
105MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
78Převodovky ve Velore...
67Maďarsko 2010 aneb s...
66Zapalování a seřizov...
59Vrchní, prchní! Velo...
56XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...
56III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama