Letošní Boskovice jsem se rozhodl poprvé účastnit závodu.Jiné ročníky jsme dělali rodinné sólo výlety po okolí.Děti to zvládaly líp, než jsem čekal a vůbec jim nevadilo hrabat mezi červama nebo střílet na taťku.Sice jsme od začátku nejeli na body,ale zvládli jsme všechny nástrahy pro dospělé posádky.A ještě jsme stihli objevit nová místa.Dokonce jsme navštívili zámeček ve Křetíně a prošli přilehlou zahradu.Večer jsme opekli klobásky a na kutě.Ráno jsem brzo vstával,abych nastrojil alegorický velorex.Byl to velice zvláštní pocit.Na jednu stranu jsem si přál,kdyby to tak mohli vidět ti co mě vyhazovali z učiliště za organizování demonstrací a stávek.Na druhou stranu jsem se bál, co by řekli ti, co mě kryli,když jsem s kamarádem na večer po průvodu sundal na hlavní ulici ve Zlíně Sovětské vlajky a nechal jenom československé.A teď je dávám na svůj stroj.Nicméně recesi jsme milovali už tehdá, když jsme nepovinně museli.A není větší odměna recesisty,když ten, ze kterého si utahujete, neví,jestli to nemyslíte vážně.A pár pohledů cestou domů nás odměnilo.A děti na rozdíl od svých vrstevníků ví,co je to mávátko a co se s ním dělá.Ikdyž prvomájové průvody i alegorické vozy mávátkama hecovali ve Zlíně už za Baťi.