Původně jsem na sraz v Dobrém a odhalení pomníku nenašel čas v itineráři.Jako mnohokrát v životě člověk míní a osud (pro někoho bůh) to zařídí jinak.Je zajímavé,že jsem vůbec nepřemýšlel, jestli pojedu,ale jenom jak to udělat, abych jel.Tento jasný postoj má člověk u dobrého kamaráda nebo u rodiny.Byť jsem měl možnost s p.Stránským debatovat, na dobrého kamaráda bychom toho museli prožít víc.Co se týče konstrukční práce (sám jsem pracoval na zkušebně a vůbec vývoji obráběcích strojů), jsem toho názoru,že nejcennější z jeho práce je: využití naprostého minima vyráběných dílů a to ještě z nejobyčejnějších (přímo základních) profilů typu trubka,plech a jen o málo širších možností nakupovaných dílů (blinkry,světla,kola,motor,atd.), vytvořit něco funkčního a vzájemně sladěného, jako by jednotlivé díly byly dělány na zakázku pro tento stroj (a ne na traktor,motorku,jiné auto,atd.). Je to přímo ukázkové naplnění konstruktérského rčení "v jednoduchosti je krása". Takových konstruktérů,co to dokázali, a krerých si vážím, je víc a nejenom u nás.Ale aby se soudili v totalitním režimu se státem a po tolika prohrách se snažili stále něco vyvýjet vlastně pro stát, takového druhého neznám. Pokud takové lidi přímo nezavřeli, tak většina takových emigrovala nebo se přizpůsobila (asi chytřejší,ale určitě ne moc statečné). A o tyto "hloupější" jsem rozšířil skupinu lidí, u kterých nepřemýšlím, jestli se zůčastním, ale jak to udělat, abych se zůčastnil. Jsem rád, že se mi to povedlo a mohl jsem se zůčastnit a vzdát hold tomuto člověku.