Jak tu již bylo řečeno, koná se v létě 14. Německý sraz tříkolových vozítek a já bych tam rád jel, po výměně pár mailů s organizátorem tam budou zajímavé stroje a nebudou tam tříkolky motorky (Triky- čti trajky :-D).
Zkusím tu napsat přibližnou cestu s km, jedná se asi o 600km dlouhý výlet ( počítáno z Prahy), vyjet chci ve čtvrtek 18.08.05 v poledne někdy kolem 11:00 hod směr Karlovy Vary a Cheb, budu počítat průměr 50 km/Hod. dle toho můžete cca. spočítat kdy se kde můžete napojit :-), dojedeme někam co nejblíž k hranicím za Chebem. Pro Varáky to bude jen malý výlet :-) Tak kdo budete chtít se přidejte. tel na mě je : 777864931
PRO VLASTNÍKY CB : Kanál č. 16 a urputně dlouho křičte veloreeeex
NĚMECKO 2005 - tady bude postupně vznikat trasa :-)
Čelákovice(mimo trasu)-----Praha-Bílá hora cca. 55km
Bílá Hora po E6 (vyhneme se dálnici)--- K. Vary cca. 135km
K.Vary(Aral nebo OMV) po E6 ----Cheb cca. 55km
Cheb po silnici č. 214---- Sv. Kříž---přechod cca. 8km
Sv. Kříž po silnici č.299--- Waldsassen cca. 5km
Waldsassen č. 299--------- Mitterteich cca. 16km
Mitterteich----Wiesau cca. 7km
Wiesau ------Frieden Fels cca. 8km
Frieden Fels--------------- Thumsenreuth cca. 5km
Thumsenreuth vpravo na na č. 299 cca. 3km
Po č. 299 cca. 5km na č. 22 cca. 5km
po č.22 na Kemnath,Speichersdorf do Bayereuthu cca. 40km
Bayereuth po č.22------- Hollfeld cca. 22km
Hollfeld po 3,5km vlevo na ---Drosendorf cca. 6km
Drosendorf--- Tiefenellern(jeskyně, serpentiny) cca. 12km
po téže silnici na Litzendorf cca. 8km
na Bamberg najít č.22 po cca.4-5 km cca. 5km
na Stegaurach, Burgebrach, Neuses cca. 47km
Neuses--------Würzburg cca. 25km
Před Würzburgem najedeme na dálnici č.3 E43 na nájezdu č.72 a pojedeme po ní cca. 40km
sjezd č. 66 na Wertheim nějakých 10km
pak podél Mohanu asi 30km na Miltenberg 30km
najít silnici č. 469 a na Weilbach 8km
po 2km č.47 doprava na Michelstadt 20km
průjezd po č.47 směr Rehbach na křižovatku mezi Fränkisch-Crumbach a Reichelsheim 16km
Z této křižovatky je to cca do každé obce 3km
a z těchto obcí cca místo srazu 5km
A máme 09.08. 2005 a já potvrdil účast Klausovi Listovi a on hned odpověděl, možná by nás mohlo jet něco okolo 10 strojů, ale víte jak to bývá:-) nic méně Klaus na sobotní den připravil pěknou okružní trasičku po jihu německa cca. 200 km :-D tak to bude docela záhul pro stroje našeho ražení cca. 1500km celkem když nebudeme moc bloudit, nebo blouznit?
Brzo vznikne i reportáž, nejdříve však fotečky:
14. Německý sraz tříkolek - výprava Me2dů
Vyrazili jsme ve čtvrtek 18.8.05 ve 12:30 z Čelákovic. Stejně jako na cestě do Maďarska v loňském roce, jsme byli „zastaveni“ již pár kilometrů od domova. Tentokrát měnil Meďoch svíčky na pumpě v Nehvizdech. Pozastavil tam u nás jeden „kamarád“ velorexák a zkoušel nás zdemoralizovat s vtipy o opravách – jakože když už to začíná za rohem od domova, nemá smysl pokračovat:o))) Ten byl ale bláhový, vrrrrr!!!
Zbytek plánovaného úseku cesty pro tento den proběhl víceméně bez problémů – jen jsme záhy pochopili, že veloušek bude mít s naší zátěží = 2 dospěláci ne zrovna nižší váhové kategorie, pes a narvaný Motex – docela dost práce, zvláště v těch úžasných kopcích, které se na silnici č. 6 směr Karlovy Vary vyskytují ve značném množství – ani jsem netušila, jak moc jich tam je:o) Za volantem auta se ty kopce překonávají tak nějak snáz:o)
Večer jsme strávili v příjemné společnosti u kamarádů v Chebu.
Vtip večera: známí si koupili čičavu. Po nějaké době se rozhodli, že odmrazí ledničku a nenapadlo je, ohlídat si svého „hlídače“. Ten v nestřežený okamžik vlezl do mrazáku a tam byl usmrcen právě se rozmrazující husou:o) Smutek za „miláčkem“ byl veliký, proto padlo rozhodnutí, pořídit si nové štěně – samozřejmě také čivavu. Dojeli si pro něj až na Moravu – cesta byla dlouhá, tak zastavili a nechali štěňátko pobíhat na volno po vedlejším poli. Bohužel si čičavu spletl dravý pták s myší – ulovil štěně a odletěl hodovat s právě ukořistěnou večeři – jistě mu za tu pořizovací cenu 8.000,-Kč chutnala. Poučení pro budoucnost – pořídíte-li si čičavu, je nutné být stále ve střehu:o)
V pátek 19.8. jsme jen dokoupili čerstvé pečivo – za naši dobrou českou měnu v sámošce v Chebu – dotankovali naposledy také za dobrou českou měnu na benzínce ve Svatém Kříži – a vyrazili směr státní hranice. Přiznám se, že jsem měla docela dost obavy z toho, jak se budou celníci tvářit na naši Hesuli – nevím, zda všichni vědí o tom, že figuruje na seznamu tzv. bojových psů a právě Bavorsko má pravidla ohledně těchto psů nejpřísnější ze všech spolkových zemí Německa. Dopadlo to naprosto nečekaně – celníci se jen rozřehtali při pohledu na velouše a Hesinčina vystrčená hlava je rozesmála ještě víc – jen si ji spletli s pitbulem:o)
Po hladkém průjezdu hranice jsme dostali hlad a na prvním parkovišti ve Waldsassenu jsme se nasnídali. A jelo se dál. Meďoch vypsal itinerář cesty opravdu velice podrobně, takže jsem ani moc nemusela sledovat mapu. První zádrhel nastal v Bayreuthu, kde jsme se díky „úžasnému“ značení motali do kolečka – naštěstí nám v obchodu s motorkami poradili a jelo se dál. I když díky několika objížďkám jsme najeli o trošku více kilometrů než bylo plánováno.
Ve 12:00 jsme zastavili na oběd – no, opětovný následek toho, že jsme oba nekuřáci – Meďoch vyndal konzervu, vyndal vařič a chystal se začít vařit – chyba – nebylo čím zapálit vařič:o)) Ještě že nás zachránili kolem funící cyklisti na dvojkole – měli u sebe zapalovač, páč byli kuřáci:o) Z toho vyplývá poučení pro nekuřáky – díky svým životním zásadám můžete také zůstat bez oběda:o)
Sirky jsme koupili v první Edece, kterou jsme míjeli – samozřejmě jsem hned musela doplnit zásoby o kalorickou bombu v podobě úžasných sušenek Koala – co kdyby naše cesta trvala déle, než jsme plánovali a hladina cukru v krvi by nám klesla na životohrožující hranici:o)
V Ebrachu před Würzburgem jsme byli nuceni krátce zastavit – motor se rozhodl zadřít se – takže nám jinou možnost ani nedal.
Opět jsme „trošku“ zmatkovali při nájezdu na dálnici u Würzburgu – a opět nám přispěchal na pomoc dobrý německý človíček a nasměroval nás námi požadovaným směrem.
Jízda po dálnici byla dooost zábavná – jeli jsme v pravém jízdním pruhu a vzhledem k páteční zácpě jsem se s některými vozy potkali aj 5x:o)
Důležitý poznatek – počasí do této chvíle spolupracovalo až na 1000% - bohužel po sjezdu z dálnice u Wertheimu tato idylka skončila a my se jen tak tak stačili schovat před průtrží mračen a bouřkou na benzínce. Skoro hodinové čekání nás přestalo bavit, tak jsme vyrazili dál.
Úsek cesty kolem Mohanu byl kouzelný – rovina, krásné přírodní scenérie, historická městečka. Pohodové chvíle kochání se skončily, když jsme se od mohanského údolí museli odklonit – tam začala cesta přes hory a doly a občas jsme přemýšleli o tom, proč není součástí povinné výbavy velorexe i výbava horolezecká. A to nemluvím o tom množství vody, které se na nás hrnulo zhůry a bohužel i do velouše. Nebo o těch hasičích, kteří nás z neznámého důvodu odklonili z plánované trasy – kdesi v horách a naprosto neznámým směrem.
Na místo určení jsme dorazili o 10min později než Kamil s Palyzou. Pořadatel se nám vrhnul kolem krku, rozdával hubany na všechny strany a bylo vidět, že nás opravdu rád vidí.
Ubytovali nás ve stodole a my jsme si skočili na pivko a vínko – no, zbytek osazenstva si nás jen okukoval a přesně splňoval představy o „studených čumácích“:o)
Naše večerka se bohužel dost posunula – řítil se k nám Blesk a my jsme s ním ztratili spojení díky nulovému signálu na mobily. Dojel někdy až v půl druhý ráno – a objel přitom určitě půlku Německa:o)
Sobotu 20.8. jsme zahájili přímo královskou snídaní – sice stála 7,5 EUR na osobu – ale byla opravdu, opravdu mooooc chutná (i hutná:o)
Do 10h – než se vyjíždělo na trasu dlouhou asi 200km – se kolem velorexů motalo hafo lidiček a dá se říci, že domnělé ledy opravdu tály přímo bleskovou rychlostí:o) Ze začátku jsem klukům tlumočila v Deutsch i Englisch, ale postupně se základní terminologii naučili sami, takže mě potom už ani nepotřebovali:o)
Vyjížděli jsme mezi posledními, protože jsme se rozhodli jet jen část trasy – a musím prásknout Meďocha, že málem připravil o život naše zlatíčko Hesuli!!! Řezal zatáčky tak příšerným způsobem, že Hesuli přivázanou na vodítko na kostru prostě jen tak vyklopil z koše – a ona nějakou chvíli musela „šlapat“ vedle velouše, než její drahý páníček pochopil, že můj jekot „péééééés“ neznamená aby nějakého nepřejel, ale aby zastavil a sebral z cesty toho svého:o) Naštěstí to přežila bez úhony – ani se neuškrtila na vodítku a ani si nepodpálila tlapky v té rychlosti:o)
Po odklonu z trasy jsme se zastavili v městečku Michelstadt – prošli jsme historické centrum, nakoupili dárky domů, aby nás nepomluvili, že jsme na ně v daleké cizině zapomněli:o), dali si pivo, dokoupili tekutiny a pečivo a vyrazili na sraz k Foresthaus Englishen Garten na odpolední „kávu“:o) Zde bohužel došlo k menšímu „incidentu“ s obsluhou – bylo nám vysvětleno, že není pravidlem, aby ten kdo přijde do restaurace první, byl také první obsloužen…stačili jsme si dát kafe (1,6 EUR), tvarohový dortík (2,1 EUR) – ale po té, co jsme půl hodiny čekali na zbytek objednávky, jsme to vzdali a odešli předčasně…
Na parkovišti si kluci čekání na ostatní krátili pózováním a focením veloušů s ostatníma tříkolkama.
Následovala společná prohlídka historické vodárny – určitě bylo úmyslem pořadatele, abychom si protáhli naše ztuhlé údy z trojkolek – já měla jako „tahouna“ Hesuli, ale ostatní to museli zvládnout vlastními silami:o)
Po návratu jsme si udělali večeři ála švédský stůl – vybalili jsme „domácí“ zásoby, kafe dodal majitel penzionu, Blesk borůvkový koláč od maminky – no, nemělo to chybu:o)
V té chvíli k nám na chvíli dorazili tříkolky na elekrický pohon – no, upřímně – měla jsem pocit, jako kdyby právě přistáli z měsíce:o) Byly velice potiché (ve srovnání s veloušem až neslyšné:o) – a dozvěděli jsme se, že na jedno „nabití“ dojedou pouhých 50km – s tím by nám ta cesta 600km tam a 600km zpět trvala do skonání světa.
Dobrou večeři je potřeba dobře „spláchnout“. Přemístili jsme se do hospůdky, kde jsme to doslova „rozsvítili“ – rozšoupli jsme se u vínka (láhev 14,6 EUR), piva (1,8 – 2,1 EUR), pálenky (cenu dodá Blesk) a jakési Mayersovi bylinné, která nám byla nabídnuta z osobních zásob v placatce a klukům moc nejela – ale já dorazila zbylá 2 štamprlata, mňam – miluji takovouto péči o své zdraví:o) A bylinky jsou přeci zdravé:o)))
Dominantním zážitkem ze sobotní noci je to, že mě Hesule odstěhovala z mé nafukovačky na holou zem!!! Snažila jsem se jí sice vystrnadit a přemístit alespoň o kus dál – ale jak znáte všicí Hesuli – není to nijak snadné – takže jsem se vyspala opravdu „dorůžova“!
Zabalili jsme, zopakovali si chutnou/hutnou snídani, vyměnili si adresy a v 9:30 jsme vyrazili směr česká státní hranice. Blesk jel sólo, páč tam byl s vlekem – a my s Kamilem a Palyzou po vlastní ose. Hned za Reichelsheimem jsme všichni dotankovali – důležitá info pro další story. V 10:20 se totiž Kamil v Michelstadtu málem převrátil s hadrákem při průjezdu křižovatkou – vyklepal si šroubky z karburátoru, benzín stříkal na všechny strany a Kamil udělal „jen“ dvojité hodiny naštěstí tam nebyl obrubník.
Ne přímo plánovaně jsme změnili za jízdy trasu a rozhodli se jet přes silnice č. 47, 22, 290 až na dálnici č. 6, která vedla přes Norimberk až k našim hranicím.
Ve 13:30 jsme si kdesi na německých vrchovinách před nájezdem na dálnici č. 6 dali oběd a pak jsme ji projeli téměř na jeden zátah – ale cca 40km před Amberkem si opět náš velouš svým zadřením motoru vyžádal „Rauchpauzu“ – chladili jsme a zároveň zjistili, že zadní tlumič netlumí. Dolili jsme poslední zásoby benzínu v kanystrech a huráááá směr Čechy. Bohužel jsme tak trošku zazmatkovali před státní hranicí – ale Rozvadov jsme nakonec našli:o)
Zastavili jsme, abychom si trošku oddychli a protáhli se – ale nakonec jsme tam byli „zastaveni“ bouřkou a průtrží mračen – celkem na 3 hodiny. Po značné chvíli jsme se alesopoň z hranice přemístili k nejbližší benzínce, kde jsme už za dobrou českou měnu „nakrmili“ velouše i sami sebe. Kamil s Palyzou se rozhodli přespat na protějším parkovišti u benzínky –ale já a Me2d jsme pokračovali v cestě domů. Veloušek jel zbývajících 200km jako ďas po dálnici přes Plzeň a Prahu až do Čelákovic. Zaparkovali jsme ho přesně ve 2:30 v pondělí 22.8.05 :o)
Střípky:
Německé dopravní značení mě dohánělo k šílenství a ani po 800km jsem se v něm nezorientovala:o(
Množství větrných elektráren po cestě jen dokazuje, že jsou v tomto ohledu Němci opravdu napřed před námi.
Me2d umí své okolí „šokovat“ téměř neustále – v hospůdce nešla kolegovi otevřít placatka – po chvíli oběhla celý stůl a všichni přítomní mužové vyzkoušeli – marně – svoji sílu. Placatka odolávala – padl tam návrh – hodily by se kleště. Ve chvíli, kdy Meďoch vytáhnul své „příruční“ kleštičky z opasku – v rámci skautského hesla „Vždy připraven“ – vyvolal u spolusedících nejen němý úžas, ale určitě i víru, že my Češi si umíme poradit opravdu se vším:o)
Potvrdilo se, že nadšenci „stejné krve“ si rozumějí i bez ohledu na národnosti a jazykové bariéry – Němci nás překvapili co do vztahu k velorexům i k psům jako je Hesule.
Kamkoliv jsme přijeli, vzbuzovali jsme nadšení kolemjdoucích a kluci museli dokolečka vysvětlovat, že se opravdu jedná o motorky, s motorem Jawa, dvouválec, jedno- a dvoucilindrové, jakou to má rychlost, jestli si to vyráběli sami atd.
Navázali jsme kontakty s lidičkama z různých koutů Německa – a doufáme, že se nám podaří je udržet.
tak můžu ti říct, že stroj který vlastní pořadatel, je dosti luxusní a vidím ho poprvé, docela mě to nadchlo i to že ani nemají problém s chlazením, pokud vše půjde podle mých představ tak se mnou můžeš na tuto výpravu počítat
Nazdárek Bundo, nechci ti do toho kecat, ale bylo by pro tebe možná lepší jet na chomutov a Vary a přidat se ve Varech. Tam podle mých propočtů bude me2dd tak v 9.30 a máš to do Varů jen o kousek dál než do Prahy a dýl se vyspíš No a kdyby se někde kolona z prahy zasekla, tak by jsme na ně počkaly někde na kafíčku