Pořadatelé tradičního boskovického srazu Velorexů již dopředu avizovali případným účastníkům, že letošní soutěžení nebude vůbec jednoduché, a že soutěžící budou muset překonat řadu zažitých tabu, aby mohli získat hodnotné ceny a pěkné kreslené diplomy.
Nakonec se však ukázalo, že to byli právě soutěžící, kteří vše zvládli bez problémů a neváhali vstupovat do kádě s kazícím se syrovým masem, vkládat si do úst žížaly, polykat červy, projíždět bahnem či se nechat ostřelovat paintballovými kuličkami. Zato pořadatelé museli překonat faktor strachu v neděli, kdy se v celospolečenské atmosféře všeobecné hysterie odvážili byť z recese spolu s místním dýdžejem pustit k oslavě svátku práce budovatelské písničky z doby, kdy jsme za plnou nádrž benzinu do Velorexu, odevzali do pokladny národního podniku Benzina rovných 85,-Kčs. Faktor strachu jednoznačně překonal Rozi, který přijel s čerstvě postavenou dvěpade v pátek o půlnoci. Neměl čas ani najet zkušební kilometry. Přiznám se, že i já jsem bojoval s faktorem strachu. Již dopředu jsem věděl, že nebudu soutěžit a strávím celou sobotu na parkovišti u restaurace Zlatá růže. Obával jsem se, že den na betonové ploše za svitu sluníčka bude pěkná nuda. Jak moc jsem se mýlil!
Na parkoviště přijížděly soutěžící posádky, které zde chroupaly vepřové uši a nořily se do roztoku se zkaženým masem pro možná správné klíčky od zámku. Kulisu k soutěžím vytvářelo spontánní dění mnoha činností a jevů, které bylo možno se zájmem či mírnou účastí pozorovat na celé vyhrazené ploše. Proháněly se zde děti v Mikrovelorexech poháněných elektromotory a na chodníku se před desátou dopoledne seskupila fronta boskovických důchodců čekajících na vysněnou chlazenou drůbež. U Laďi Kostíka a Roberta Němce bylo možno nakoupit řadu potřebných náhradních dílů i oblečení s velorexí tematikou. Řezňa nabízel šité brašny jak do Velorexu, tak i přes rameno. K dostání byla kniha Velorex- Tělesně vadní do šťastnější budoucnosti. Brťka prodával dlouho očekávané znaky Velorex v provedení 54. Na odlehlém konci parkoviště pak kamarádi z maďarského Velorex clubu 08 nabízeli motory 572-01 i s dynamospouštěči za velmi výhodné ceny. Z brněnské burzy se zastavili i polocikáni s nabízenou kostrou, pajšlem a drůbky k tomu za cenu zvyklosti poněkud přesahující. Svůj den zde měli i piagisté. Předváděli stroje, které zvukem motoru připomínaly na jeden válec jdoucí třipade. Vrchní piagista se pak předvedl v nejmenším nákladním modelu a svůj stroj proháněl těsně mezi zaparkovanými Velorexy po dvou kolech. Exhibici naštěstí nedobrovolně ukončil poražením kovového hrazení. Mezi velorexáře na chvíli zavítal i představitel Fan clubu Velorex Ivo Fajman a „muzejnická rodina Krejčích“.
Našel se i čas na okukování zaparkovaných Velorexů, mezi kterými vynikaly dva stroje v téměř původním zachovalém stavu. Protipólem jim byla maďarská „Red submarine“ a pro někoho „pekný Oskar zo Slovenska“, což byla dvěpade s přemírou chromu, bělobokými pneumatikami a led světly na denní svícení. V motorovém prostoru bylo vše chromované a kromě provrtaného žebra na válci byly desítky “pekných dier“ též v hlavě toho nebohého stroje.
Nenávratně upravený Oskar 54, který byl i na prodej pak přesně odrážel atmosféru doby, kdy jej zručný původní majitel přetvořil pro praktické celoroční každodenní užívání. Zmíním jen pečlivě utěsněný interiér,palivoměr s ukazatelem dojezdu, elektrické přeplavování, přimazávání řetězu na dálkové ovládání atd atd
Neděle byla ve znamení oslav Prvního máje – Svátku práce. Ač někteří nesli velmi nelibě zdobení Velorexů třepetalkami a vlajkami, zapomínajíc na své rodiče, kteří z přesvědčení a nadšeně spěchali do prvomájových průvodů, většina tuto recesi pojala velmi osobitě. Protože však Boskovice toho dne žily také běžeckými závody, došlo k drobnému promíchání kultur i jejich symbolů. A tak bylo možno vidět bohatě nazdobené Velorexy s vlajkami dříve spřátelených zemí jak za vydechování dvoutaktního dýmu šplhají vzhůru boskovickým náměstím vstříc nafukovací běžecké slavobráně ozdobené názvy západních firem a reklam na sportovní potřeby všeho druhu. Ať žije 1.máj ! Ať žijí Velorexy ! Ať žijí Boskovice a pořadatelé tamních srazů !
P.S. Jo a kdo si myslí, že titul prvomájový blbec získal řidič zeleného Fiatu 3B7 3504, který nechal stát svůj vůz na parkovišti vyhrazeném pro Velorexy ten se mýlí. Když jsem se doma před domem tázal přicházejícího pána, zda jeho jest vůz VW Passat 1AD 6898, odpověděl mi: „Ale pane, to skutečně vypadám jako idiot ? Já bych takto nikdy nezaparkoval !“. Vjezd do garáže mi tak nakonec musela zajistit až hlídka Městské police.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Kozí dech