V sobotu patnáctého ledna se v Blansku uskutečnil první festival amatérských filmů, jejichž hlavními hrdiny byly Velorexy. Organizátoři z opatrnosti neobjednali žádný sál, či kino ale vsadili na jistotu skautské klubovny. Na jedné straně bylo potřeba co největšího počtu účastníků, aby mohla být vytvořena co nejdelší kolona modelů Velorexů, na druhé straně však organizátoři bojovali s omezenou kapacitou klubovny coby noclehárny a promítacího sálu zároveň. Naštěstí vše dopadlo dobře a prokázala se pravdivost teorie Marxismu-leninismu o jednotě a boji protikladů. Účastníků přijelo právě tolik, aby zcela zaplnili místnost, kde bylo na bílou zeď promítnuto deset soutěžních snímků a modely v ten den dovezené dosáhly v koloně obou protilehlých zdí promítací světnice. Jen radiem řízené velké modely se vešly až do druhé řady.
Kdo o tomto víkendu přijel do Blanska nebyl zklamán. Páteční pokec s kamarády v restauraci doplnila „kulturní sobota“ provázená příjemnou atmosférou a pocitem všech zúčastněných, že díky pěknému nápadu byla možná založena tradice, která bude v následujících letech pokračovat. A abych nezapomněl, nejen že byl ustaven neoficiální rekord v délce a počtu modelů Velorexů, kdy kolona dosáhla téměř devíti metrů. Byly také překonány dva další rekordy v blanenské restauraci Astoria. Ivošovi přinesli polévku po šedesáti minutách, mě hlavní jídlo po neuvěřitelných dvou hodinách deseti minutách.