Dne 23.12. jme jeli Velorexem pro vánoční stromek. Nebylo to ovšem letos, ale v roce 1985. Tehdy nebyly ohrádky s vánočními stromky na každém rohu, jako je tomu dnes. Bylo jen pár míst v Praze, kde se stromky prodávaly. Kamarád Jirka Průšek tvrdil, že nejlepší stromky v Praze mají na Senovážném náměstí. Sníh jako tradičně nebyl, ale výjmečně bylo sucho a jen slabě pod nulou. Společně jsme tedy usedli do mého Velorexu a vyrazili do centra Prahy. Nadýcháni plynů z neutěsněných výfuků jsme měli přímo euforickou vánoční náladu. Na Senovážném náměstí skutečně prodávali stromky, ale s ohledem na pokročilý vánoční čas byly ty nejlepší kousky docela vyprodány. Jirka si nakonec vybral asi metrapůl vysoký, později dlouhý smrček. Omotali jsme ho lýkovým špagátem z domova ( ty síťové skafandry co si v nich stromky dnes hoví pochopitelně nebyly v socialistickém Československu ještě vynalezeny) a poodepnutou střechou pod zadním okénkem jej vsunuli do Velorexu. Velký kus vyčuhoval ven. Ke smrčku jsme se posléze nasoukali dovnitř a zahájili jsme cestu k domovu. Třistapadesátka ukrytá mezi trubkami však měla svou hlavu a již v Revoluční ulici foukla nespálenou směs do obou výfuků což se projevilo ohlušující ránou. To se několikrát opakovalo. Velorex pochopitelně ztrácel výkon a přestával jet. Na volnoběh či mírné přidání plynu reagoval normálně, ale jak se přidalo víc byl konec. Pomalu jsme se posunovali přes tehdejší most Jana Švermy a před námi byl letenský tunel. Jirka tvrdil, ať zajedeme do tunelu že v Praze je jenom jeden a snadněji nás tam někdo najde. Já jsem ale nakonec odbočil doleva na nábřeží. Ještě jsme stihli zahnout do ulice U Bruských kasáren a tady Velorex definitivně zdechnul. Začalo se stmívat, ale nevzdávali jsme boj o dojezd. Velorex šel s obtížemi nastartovat. Při přidání plynu však vždycky za ohlušující rány vyplivl plamen z obou výfuků. No nevěděli jsme si rady. Tyto naše pokusy upoutaly pozornost příslušníků SNB, kteří hlídkovali u Úřadu vlády. Přišli se podívat kdo že to směrem k úřadu střílí. Naštěstí se vše vysvětlilo. Začalo však přituhovat. Střídavě jsme hledali závadu a chodili jsme se ohřívat do vestibulu stanice metra Malostranská. Odtud jsem nakonec z telefonního automatu zavolal domů s prosbou o odtah. Jirka odjel i se smrkem metrem, no a já jsem Velorex přivázal za rodinného Wartburga a vyrazili jsme také. Táta ale zapoměl, že za sebou táhne Velorex a taky chtěl být brzo zpátky u televize... První zatáčku v Chotkových sadech jsem díky výkonu tříválce z NDR vybral po dvou, no v té další u Bílkovi vily se souprava rozpojila a já jsem zůstal stát na kolejích s kusem wartburdího nárazníku. Táta na to přišel ale až na Dlabačově tak chvíli trvalo než se pro mne vrátil a opatrně jsme pak dojeli vpořádku domů. No jaká závada způsobila celé toto vánoční dobrodružství ? Pertinax u obou kladívek se odlomil. Buď nedostatečnou údržbou , které jsem v té době coby devatenáctiletý fakt moc nedal, nebo výrobní vadou. Tak s přáním hezky prožitých vánoc ahoj !
Láďo, i tobě a tvé celé rodině po 23 letech krásné požehnané vánoce a můžeš vyrazit je sucho bez sněhu a nemrzne klasika posledních 23 let )) Jsem rád, že tě tu konečně máme. Trochu jsem doufal, že ty 3 fotky budou dobové.
Ahoj Me2de, tak už jsem se naučil odpovídat na komentáře, trochu to trvalo... doufám žes dostal přání ode mne alespoň na klasický email. Bohužel jsou akce, ze kterých fotky nejsou, ale stejně je sem dám, protože jsou to jinak luxusní zážitky a asi bych je jinak už brzy zapomněl. Dobové fotky už jsou na světě viz jarní srazy. Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlal garáž vytvořit, ale už se nedá couvnout tak sem dodám všechno co si pamatuji čauky Láďa