Na jaře 1995 uspořádal Jirka Šára další sraz Velorexů. Tentokrát účastníky pozval do překrásné oblasti Teplicko – Adršpašských skal. Místem setkání byl Autokemp Bučnice, situovaný přesně na půl cesty mezi Teplicemi nad Metují a obcí Adršpach. Ve dnech 2.-4. června 1993 se sešlo tentokrát kolem třicítky strojů. Soutěžící čekala tradičně náročná soutěžní jízda a pak sobotní volné odpoledne v kempu. Nejprve jsme jej využili k návštěvě skalního města z teplické strany. Zážitek z krásné přírody trochu kazila akce záchranářů, kteří se ke zřícené horolezkyni nemohli dostat ani terénním Landroverem a po dvou hodinách marného úsilí museli zavolat leteckou záchranku. Nakonec však prý všechno dobře dopadlo. Po přesunu do kempu došlo opět na tradiční veselé historky a zážitky.
V areálu kempu byl také bufet, jehož specialitou byl míchaný nápoj z červeného vína, koly a rumu, podávaný v půllitrové sklenici. Když jsem dopíjel druhé kolo, všiml jsem si, že v kempu kromě nás velorexářů, je také jakási dívčí škola, odhadem II ročník tak šestnáctky to byly všechny. Když jsem viděl, jak velorexáři navazují úspěšnou komunikaci s těmi dívkami, tak jsem jen tak z legrace utrousil u stolu poznámku, že holky čeká asi hodně náročná noc. Vůbec mi ale nedošlo, že kluk sedící naproti se dvěma jen o málo staršími slečnami, patří k učitelskému sboru, který je odpovědný za to, že vše proběhne pořádku a bez následků na psychickém i fyzickém vývoji žaček. No trochu se zarazili, ale nakonec s nimi bylo docela příjemné povídání, které přešlo do velmi kvalitní pitky. ( Učitel kolem desáté večer odpadl…..)
V neděli po vyhlášení výsledků jsme se vypravili ještě do Soutěsky – tedy do skal ze strany od obce Adršpach a poté jsme místo k domovu zamířili do Pece pod Sněžkou. Dojeli jsme až téměř k lanovce na naši nejvyšší horu. Zde si Milan David s Milanem Kváčou vyměnili přední kola – tedy Davidovo píchlé za Kváčovu rezervu, zapletenou do trubek u nádrže. Až odtud jsme se rozjeli domů okouzleni opravdu nádhernými přírodními sceneriemi.
Z fotografií je patrno, že se zúčastnil Milan Wünsche, Vláďa Mńuk se Suchánkem, Robert Němec, Milan Kváča, Milan David ještě s igelitovým Velorexem, Richard Němec, Vláďa Mangl, já a mnozí další.
Byl to poslední sraz, kdy jsem vozil hliníkovou lornu na maso včetně rezervního kola za sebou na upraveném podvozku z Pava. V zimě jsem ji přesunul nad zadní blatník, kde je dodnes.