V třicátém osmém čísle časopisu Velorex kurýr se čtenáři mohou na straně 4 seznámit s Velorexem Milana Davida. Podle seřazení fotografií a udaných letopočtů může tak každý nabýt dojmu, že Milan svůj původně igelitem potažený stroj z roku 1969 přestavěl postupně do podoby, jak jej známe ze současnosti, tedy s novou zadní vidlicí a hnaným zadním kolem z formulového vozu. Pravda je ale poněkud odlišná a tak se s vámi v krátkosti podělím o informace, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.
Když jsem obdržel od Milana poštou ofocenou stránku z francouzského časopisu, pojednávající o cestě nadšeného čechoslováka napříč Evropou s nepřehlédnutelným a exoticky vyhlížejícím strojem, obdivoval jsem především Milanovu odvahu vydat se krátce po převratu Velorexem na západ. Když jsem si prohlížel zveřejněnou fotografii měl jsem pořád divný pocit, že něco je jinak, než by dle mých tehdejších zkušeností mělo být. Až jsem na to nakonec přišel! Osoba stojící za otevřenými dveřmi Velorexu byla vidět celá! Tehdy teprve mi došlo, že stroj je celý potažený průhledným igelitem a jak jsem později zjistil, Milan disponoval i technickým průkazem, kde v kolonce barva byl uveden průhledný igelit! Naživo bylo možno stroj spatřit krátce poté na srazu Velorexů v Hrádku v rekreačním zařízení Koliba, patřícímu JZD Zálší, kde tou dobou jako agronom působil později známý politik Josef Lux. Milan se s průhledným strojem zúčastnil ještě podzimního srazu Velorexů v Rumburku v roce 1994. Zde mohli všichni naposledy obdivovat zadní spoiler z patníku a blatník z hliníkové lopaty. Vtipným kouskem bylo umístění oranžového majáku v čumáku uvnitř stroje. Nemusel tak mít toto zařízení zapsáno v technickém průkazu a díky igelitu přesto maják pěkně blikal do dálky. Díky bezohlednému řidiči Fordu Sierra však záhy kariéra tohoto stroje pohasla. Nehodu naštěstí Milan přežil, ale nepojízdný stroj pohltila tma garáže. V roce 2005 jej koupil Vašek Radimský a po náročné renovaci v roce 2008 opět uvedl v život ve světlé kožence s vínovým rámem a blatníky. Stroj byl vyhlášen renovací roku na srazu Velorexů v Lipnici nad Sázavou a v roce 2009 si za jeho volantem na staré časy zavzpomínal i pamětník Antonín Hartman.
Milan David však neměl jen jeden stroj a po zmíněné nehodě se středem jeho pozornosti a precizních úprav stal druhý Velorex 16/350. Protože Milan objížděl i motorkářské srazy, objevily se na jeho stroji oblečeném do zelené koženky pěkné kožené brašny, „promítací kabina z biografu“ - tedy náporové ssání nad motorem a řada dalších vychytávek. V tomto stavu jsme měli možnost stroj poprvé vidět na podzimním srazu Velorexů v roce 1995. Stroj s původním velorexím motorem a koly z Jawy „Panelky“ pouze se širšími pneumatikami se zúčastnil také jarního srazu Velorexů v Horním Jelení v roce 1996. Do Boskovic v roce 1999 již Milan přijel se zadním kolem z automobilu, ale stále s původním motorem. V roce 2004 byl stroj oblečen stále v původní zelené kožence, měl stále přední kola z Jawy. Zachována zůstala větší část chassis včetně původních dveří. Až o čtyři roky později byl stroj oblečen do nového textilního kabátu, byla přepracována celá přední náprava, včetně kol a brzd a hlavně došlo ke změně pohonné jednotky z Hondy Blackbird. Zkrátka Milanův "Igeliťák" není tím strojem, který je možno vidět dnes a současný upravený stroj v roce 1995 ještě neměl zadní kolo z formule.
Přeji Milanovi hodně šťastně ujetých kilometrů a byť jsem spíše zastáncem originality, klobouk dolů před rozsahem, profesionalitou a precizností provedených úprav.
Díky Láďovi za doplnění a upřesnění článku ve VelorexKurýru, já uveřejnil v tomto časopisku přesně to, co mi poslal Milan David - pokud on mi to dodal špatně (jak zde píše Láďa), za to bohužel nemohu a tímto se čtenářům omlouvám. A prosím ty, kteří mi dodávají podklady do VelorexKurýru, aby je dodávali pravdivé. Ještě jednou za opravu - pokud je tedy pravdivá - díky !!