Název té vesnice u Labe jsem si zpočátku nepamatoval a tak jsem původně hledal Preschen. Daleko bych ovšem nedojel, neboť obec Preschen ( Břešťany) u Bíliny ustoupila těžbě uhlí již v roce 1972. Stejnojmenné bývalé vojenské letiště u Cottbusu u polských hranic mělo více štěstí, ovšem ani zde se nekonala akce, díky níž jsme s Robertem vstávali dvě hodiny předtím, nežli Jeřábkovi brigádníci otevřeli brány chotusické burzy.
Obec Pretzsch v bývalé NDR leží na silnici spojující Wittenberg a Torgau. Železniční stanice v Pretzschi může mnohým připadat jako povědomá, zahrála si totiž na ruské nádraží Astapovo, kde zemřel spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj ovšem zde jen ve filmu „Poslední stanice“ z roku 2009. Mnohem zajímavější je ovšem historie renesančního zámku ze šestnáctého století. Do roku 1941 zde sídlila Policejní akademie, kde byli školeni příslušníci pohraničních a strážních jednotek SS před svým nasazením na území bývalého Sovětského svazu. ( Einsatzgruppen). Pozdně gotický kostel s barokní dostavbou by též neměl milovníkům památek uniknout.
Mezi akce, které se v obci konají patří nejen Pohár hasičských sborů okolních obcí, pořádaný na Dny Německé jednoty, ale především pravidelně na přelomu července a srpna celou obec zahaluje dvoutaktní dým, který nepatří zdejším MZetám a Simsonům. Na „Velorex Trefen Deutschland“ se sjíždějí majitelé solnických tříkolek. Letošní již čtvrtý ročník tohoto setkání byl pořádán jako čtyřdenní akce. Velorexáři se mohli ubytovat v Parkhotelu Pretzsch nebo využít vlastní kapacity, což pro ty, kdož svůj stroj na sraz dopravují na vleku, taženém například obytným lidovým vozem Transporter, nebyl problém.
Pro toho, kdo by se chtěl takového setkání zúčastnit je třeba připomenout, že program se povětšinou nemění- čtyřicetikilometrová okružní vyjížďka do blízkého vojenského muzea zpestřená dopravou přívozem přes Labe, večerní posezení u grilu a piva a věk z 99% nad pětapadesát let. Tříkolky Velorex mají povětšinou seskládané z dílů více typů, doplněné vším co dům dá ke zkrášlení i zachování prosté funkčnosti. Nelze se proto divit, že každá pomoc ze země zrodu Němci opečovávaných strojů je přijímána s povděkem. Na náhradní díly, technické konzultace i drobné seřizovací práce se těší měsíce dopředu. Setkání o tomto víkendu se přes výraznou nepřízeň počasí zúčastnilo kolem čtvrt stovky strojů různého stáří i vzhledu. Mezi německými stroji byl i jeden ze Švýcarska a jeden z ČR. Tak za rok zase nashledanou vždyť je to sem jen o málo dále než třeba z Prahy do Boskovic.