Kdysi dávno v roce 1966 vznikl jeden z velorexů v Solnici a putoval k invalidovi panu Křižíkovi do Prahy.
Můžu se jen domnívat, že pan Křižík byl invalida,jelikož podle TP byl důchodce.
Velorex putoval dál roku 1969 k panu Haškovi do Heřmaniček, kde pobyl sotva rok, jelikož ho pan Hašek prodal panu Vopičkovi do Votic roku 1970. Pan Vopička ho hýčkal do roku 1979 a toho roku když jsem ještě nebyl na světě ho můj děda zakoupil.
Děda měl řidičák jen na velkou motorku a tak se čtyř členou rodinou si nemohl moc vybírat
Můj děda nejprve vlastnil Zundappa 800 s lodičkou a tak jezdil se svou rodinou na chalupu odpočívat na víkendy a starat se o zahrádku, slepice a králíky. Prostě správnej vesničan, asi jako každej v té době.Zundapp byl prodán, což jsem po té informaci politoval, jelikož vlastnit čtyrtakt s kardanem a ještě s lodičkou by byla nádhera.
Roku 1979 byl zakoupen velorex ve Voticích. Nevím, jak se přepravovala celá rodina, ale asi zřejmě vždy zůstal někdo doma. Když jsem byl malí, jezdili jsme v něm 3, já v zadu na koši, babička spolujezdec a děda jako vždy řidič. My tři jsme tuto jízdu vždy prožívali s dobrodružstvím. Děda se strachem, že by nás stopla VB a musel by platit pokutu za pasažéra navíc,babička s hrůzou,jestli dojedeme živí a já s pocitem nepopsatelným že jedu v něčem tak jiném,než v naší škodě 100,jež vlastnil můj táta.
Po dobu co ho děda vlastnil byl velorex hodně montován a zalátán záplatami.Párkrát se v něm převrhl,asi jako každý,několikrát půlil motor a skoro pokaždé odvážel tříkoloví stroj něco z babiččiny zahrádky do města k rodinné konzumaci.
Velorex sloužil dědovi a babičce asi 18 let,v zimě neježděn a zaparkován ve stodole na chalupě.Žádnej motor nevydrží věčně a tak když začal přisávat falešný vzduch ve středu kliky,(kartery už měli značnou vůli)byl vymontován z rámu a nahrazen motorem Jawa 640 s dost velkým výkonem,který si děda pochvaloval.Lítal s tím hadrákem tak nebezpečně,až si toho začali všímat sousedi a po vesnici kolovala myšlenka,zda se v tom nechce zabít.
Děda zestárnul a přišel čas,kdy už mu babička rozmluvila sedat si za volant.Podnikl tedy poslední jízdu,aby uložil velorex na chalupu do stodoly a se slzou v oku pomýšlel co bude s velorexem dál.
Já jsem mezitím dovršil patnácti let a jako každej kluk kterej přičuchl k motorkám a už ho to nepustilo,jsem chodil dědu přemlouvat,aby mi ho nechal.Snad tenkrát děda věděl,že by to bylo moc brzo vydat holomkovi rodinej poklad neskutečné osobní hodnoty a odpověď byla skoro vždy stejná:
Co by jsi s ním dělal,to ho radši prodám.To mě docela rozčílilo a říkal jsem ne ne ,neprodáš,to by si mi přeci neudělal.Občas mi řekl,že kdosi má o něj zájem a že za ním furt choděj aby prodal.To mě vždycky nadzvedlo ze židle a stoupal mi tlak.
Vždy,když jsme jako správná městská rodinna jezdili podojit s babičkou její zahrádku na chalupu,slídil jsem jako mlsnej kocour u stodoly a okukoval jsem velorex nejdříve z venku a pak zevnitř.Když jsem uslyšel dědu,jak se blíží ke stodole,okamžitě jsem věděl,že bude následovat vyhubování slovy co tam slídíš ty jeden.
Uběhlo pár let,já jsem se vyučil,strávil jsem rok na vojně a na velorex jsem si vzpomínal jen občas.
I děda jezdíc pravidelně autobusem na chalupu nechával velorex svému osudu a snad doufaje,že k tomu získám vztah trpělivě čekal.
Jednoho dne,když mi bylo asi 20 jsem navštívil dědu a on povídá: hele ptal se mě autobusák,jestli mám ještě tu tříkolku,že by ji koupil.Odpověděl jsem mu že mám,ale že ji nechávám vnukovi.V tu chvíli jsem věděl,že děda opravdu čeká na mě,až takzvaně dozraju a může mi ji předat.Měl jsem opravdu radost jak malé děcko.Začal jsem s dědou domlouvat datum předání rodinného pokladu.
Přišlo jaro a já s dědou jel pro velorex na chalupu,stál tam dobrejch 7 let,než se opět otočila kola.
Smetákem jsme ho oprášili,dofoukli kola,nalili čerstvej benzín a po roztlačení naskočil motor jawa 640 a předl si jako kotě.Začla seznamovací jízda,děda jako řidič,který 7 let neřídil a já jako spolujezdec.Bylo vidět,jak děda má radost a prožíval jízdu po vesnici s rozzářenýma očima a já se strachem,jestli to děda v 76 letech zvládne.Když jsme projížděli nepřehlednou zatáčku se šířkou vozovky pro jedno auto a to rychlostí 45km/h ,měl jsem znatelnej strach v očích.Děda hbitě zařadil za 3 a sešlápl plyn v tom sem podotkl,že jede jako šílenec a že by měl jezdit pomaleji aby sme dojeli.
Dostal jsem odpověď: neboj se, jezdil sem tu 30 let a sešlápl plyn ještě více. To už jsme se blížili naštěstí k chalupě a děda začal úspěšně brzdit. Oddechl jsem si, že jsme zkušební jízdu oba přežili. Děda to zakončil slovy:tady ti to v pořádku předávám.
Pak jsme se oba vyfotili u velorexu a já jsem s propadlou STK odjel po ose k novému bydlišti velorexu.