Šestnácté jarní setkání Velorexů v Boskovicích bylo před polednem na letovickém zámku ukončeno, zašli jsme ještě omrknout zdejší burzu starožitností a pak už hurá na již tradiční oběd v černohorském pivovaru. Zdejší kulinářské speciality nemají chybu, domácí černohorský knedlík, o kterém Blesk tvrdí, že je to knedlík karlovarský, všem ve svíčkové či guláši moc šmakoval… Poté, co jsme krátce navštívili moji babičku, pokračují stroje Mojmír, Jenda, Pezinkáč, Ferat a Fanouš podle plánu směrem na úrodný Jih…
V Blansku jsme něco málo nakoupili a pak již vzhůru přes Drahanskou vrchovinu dále. Počasí nám přeje, ač máme zprávy, že na západě republiky už prší. Překřížili jsme dálnici na Bratislavu nedaleko Šlapanic a nádherným členitým terénem po malých silničkách dojeli až do Hustopečí. Cestou dostáváme informaci, že v Černé Hoře, kterou jsme po obědě opustili, padají kroupy… My ale na kabrio směřujeme k vodní nádrži Nové Mlýny a přes hráz dojíždíme do cíle k našemu východnímu spojenci na Jižní Moravě, k Jurovi Klanicovi v Dolních Věstonicích. Stavíme stany a bez váhání využíváme pohostinství v jeho útulném sklípku U malované bečky. Jako malé překvapení se nakonec objevili ještě Bleskovi, plánovaně dojeli také Ivan s Lenkou. Večer se náramně vyvedl, poseděli jsme, pohovořili aj trochu toho skvělého zeleného veltlínu popili… Důvěra mezi panem domácím a námi velorexáři je na takové úrovni, že když se Jurovi chtělo spát, svěřil mi klíč od sklepa. Ví, že si budeme poctivě dělat čárky, za každý koštýřem natažený džbánek…
Nedělní ráno je krásné a teplé, pohled na vodní plochu evokuje trochu pobyt někde u moře ve Středozemí, a proto jsem neváhal a okusil vodu, abych ranní hygieně učinil za dost. A byl jsem překvapen, bylo to teplé, snad i dvacet stupňů - inu, Jižní Morava. Také Jirka s Martinem se nechali na ranní plavání zlákat. Posnídali jsme před sklepem, rozloučili se Jurou a pokračovali dál, do Mikulova. V centru je krásně, prohlédli jsme si náměstí, někteří si dali kávu nebo zmrzlinu a hurá dál na jih. Po chvíli jízdy jsme se ocitli v Rakousku. Naše skupina směřuje do kopce k hradu Falkenstein. Bohužel je pondělí, je zavřeno, ale i zvenčí je hrad krásný. Okolo řeky Thaya = Dyje po pravé ruce s výhledem do ČR, ale po rakouském takřka bezchybném asfaltu, směřujeme dále na západ. Další místo, kde jsme zastavili bylo údolí, ve kterém se impozantně tyčil další hrad - Hardegg.
Podvečer je tu a tak je na čase překročit hranice a vrátit se domů. Hned za hranicemi jsme ale museli provést drobný úkon na Jendovi - hnul se mu totiž odtrh na kladívku. Jinak je třeba říct, že tento nový Pavlův stroj jede skvěle a drží krok s ostatními prověřenými hadrolety po renovaci. Ve Slavonicích na náměstí večeříme a Martin po telefonu zjišťuje, kam vlastně přesně jedeme. Spát se bude u je jeho bratra v jakémsi dětském táboře, kde zrovna probíhají zkoušky psů. Je to nedaleko vesnice Kunějov. Večerní průjezd tzv.“Českou Kanadou“ se nám moc líbí, chybí jen medvědi. Je přeci jen trochu znát, že jsme „on the road“ už čtvrtý den, a proto se jde spát o něco dříve než obvykle.
Sváteční úterní ráno 8.května je opět teplé a slunečné, ač jinde zase prší. Výborně se pozičně pohybujeme v prostoru a vyhýbáme se stoprocentně oblačnosti, to je prostě paráda! Vlažný odjezd proběhl takřka v poledne, nikdo nikam nespěchal, prostě stále pohoda jak má být. Dalším místem, které jsme navštívili, byl zámek Červená Lhota. Cestou jsme projeli obcí Jižná a já nostalgicky zavzpomínal na Vlastíka Vávrů a na místo startů několika našich expedic v období 2001 až 2006… Obědváme v Deštné a pokračujeme dále z kopce a do kopce přes Vlkosovice na Vlašim. Zdejší cukrárnu jsme si prostě nemohli nechat ujít.
Závěr naší cesty byl poněkud akčnější. Kousek od Divišova Pavlův Jenda náhle vyplivl z levé hlavy svíčku i se zbytky závitu… Bohužel jsme shodou okolností neměli rezervní hlavy s sebou. Učinili jsme několik pokusů v rámci našich možností svíčku na dojetí zafixovat, ale nedařilo se. Ukončili jsme improvizaci, přesedl jsem k Martinovi jako spolujezdec do modrého Pezinkáče a jeli jsme do Prahy pro hlavu. Martin hodil hadráka domů, vzali jsme v dílně hlavu a rychle zpátky na pomoc. Jirka s Pavlem mezitím nemocnou hlavu demontovali, výměna byla za deset minut hotová my už za tmy jeli k domovu. Nutno říci, že jsme den využili do mrtě, jelikož před domem jsme parkovali za tři minuty půlnoc. Výlet to byl ale krásný a moc jsme si ho užili.