Opravdu na last minute se zrodila tato akce. Počasí přímo nabádalo k výletu, navíc jsme dostali chuť na burčák. A tak jsme nahonem ve složení já, Erda a Michal v tuto poslední zářijovou sobotu nakopli naše stroje a vyrazili směr Jižní Morava. Michalovi jsem kvůli jeho nepojízdnosti zapůjčil Patiňáka Standu, Erda jel klasicky Ludvíkem a já Fanoušem. To byla naše základní sestava. Různě jsem žhavil telefony a vyzýval k účasti. Jeli jsme na Kolín a Čáslav a na Havlíčkův Brod, za kterým jsme museli v rychlosti okouknout, proč jde patiňák na jeden válec. Zahýbalo se s kontakty a jeli jsme dál. Pozdravili jsme cestou doma Luďka, ale nepodařilo se nám ho přemluvit, aby vyrazil. Měl moc práce. Dále jsme v Jihlavě naložili kamarádku Sojku, vydatně poobědvali v Dělňáku a pokračovali na Třebíč, Oslavany, Ivančice a Pohořelice. Standa opět zlobí, na levých kladívkách se jiskří, měníme kondík. Za Pohořelicemi se připojil pan Ježek. Už za šera frčíme do Mikulova koupit do sklepa něco na zub. V Dolních Věstonicích to žije. Před sklepy jsou stoly a lavičky, burčák teče proudem, kola jsou opřená všude. Inu cykloturistika po vinařských stezkách je v rozkvětu. Zaparkovali jsme na letní „haciendě“ a jdeme konečně ochutnat. Sedíme ve sklepě chvíli přes půlnoc, je na nás znát únava z celého dne. Nakonec ještě dojel Míra Staník a Marek Filipi z Hankou. Jiřík Klanica má opravdu luxusní pití ve svém sklepě, moc nám všem chutná.
Do růžova jsme se vyspali a hned zrána se seznámili s typickým jihomoravským stromem jeřáb oškeruše, jehož plody mě v noci napadaly na hadráka. Tyto malé hruštičky jsou mimořádně nechutné. Snídáme před sklípkem, vesnička ožívá, cyklisté přitlačili svá kola zpět ke sklepům a zasedli ke džbánkům a pokračují… Taky máme chuť zůstat, ale jedeme. Skvělé počasí, naložili jsme petky s burčákem do hadráků a jedeme zpět. Michalovi patiňák ještě jednou zazlobil před benzinkou u Pasohlávek, revidujeme to, je to kontakt u pertinaxu od kondenzátoru, který se necvakává na pružný jazýček kladívka. Prostě z výroby to udělali špatně, pak se spolehněte na nové součástky! Kombinačkami jsme udělali kontakt a bylo vyřešeno to, co nás od včera zlobilo. Frčíme zpět do Jihlavy, kde opět pozdě obědváme. Sojku jsme popovezli ještě kousek za Jihlavu, kde ji čekala další akce, málem jsme tam zůstali taky, když Erdu Sojčiny kamarádky lákaly na cukroví. První petku s burčákem jsme předali v Úsobí kolegovi Brožovi, kterému tento mok velmi chutnal. Pokračujeme dál. Z Kolína míříme na Jelen, kde jsme předali další petku Romanovi Olexovi a Erda dotáhl výfukové koleno Ludvíkovi. Pak jsme předali kanistřík burčáku našemu šéfovi vodáckého oddílu v Sadské, kde jsme dostali večeři. Za tmy jsme po desáté večer dojeli na Parník. Hadrolety jeli jako čerti, během dvoudenního výletu jsme nakroutili 594 km. Jsem zvědavý, jestli je už doopravdy konec sezóny nebo se ještě někam pojede…
škoda škoda a ještě jednou škoda že jsi mi nedal vědět že se budete pohybovat po mém rodnbém kraji a tak blizoučko... určitě bych zajel za vámi... no co se dá dělat snad příště... radek
No co dodat, jen mohu litovat, že jsem to nezvládl přijet. Ale to bych se musel naklonovat. Nakonec jsem zůstal téměř celou sobotu doma a až po páté jsem jel popít něco pěnivého moku na pivní pouť do Černé Hory. Zrovna tu pocucávám kapku burčáku z Kobylí. Švagr mi dovezl 5l a tak to musím sám zpracovat. Jde to pomalu .
Jsem zvědav, co budeš říkat na pšeničný speciál Velen, až se k tobě dostane .
Hadrák mi z Bukovan dojel řekl bych silou vůle nadoraz, byť bez problémů, ale včera už zase cestou z Blanska škytal a prskal, takže já jsem asi již letos skončil. Nicméně si myslím, že přející počasí vašim strojům nedá ještě spát ).