Čtvrteční ráno 4.srpna neprší, jen mraky se povalují nad horami, skrz které začínají vykukovat první sluneční paprsky. Snídáme, balíme vlhké stany a razíme. V Lienzu dobíráme pohonné hmoty a začínáme mírně stoupat údolím, ze kterého po několika kilometrech nastoupíme na vyhlídkovou silnici Grossglocknerhochalpenstrasse. Ještě než jsme u dorfu Heiligenblut zaplatili poplatek, řeší Ivan palivovou hadici u karburátoru, protože okolo plastového palivového filtru mu začal kapat benzín na výfukové koleno. Problém byl rychle odstraněn, filtr letěl do koše (odpadkového) a nová hadice propojila karburaci a trubku. V kase platíme motocyklovou sazbu 19 euro. A nezbývá než stoupat a stoupat. Počasí se mírně zhoršilo, mrholí, až slabě prší.
Po nějakých pěti kilometrech jsme se dali na křižovatce doleva a vystoupali na parkoviště k ledovci Franze Josefa. V zaplacených 19 eurech jsme měli zdejší prohlídku muzea automobilismu. K vidění byly staré motocykly i auta. Po prohlídce se vracíme zpět na křižovatku, na které pokračujeme tentokrát rovně a stoupáme až na horu na sedlo, kde je třeba projet v nadmořské výšce 2504 m.n.m. Hochtortunel. Honzova teorie, že za tunelem je lepší počasí, se nepotvrdila - je stále stejně hnusně. Poslední atrakcí, která tu je ke zdolání, je výjezd na vyhlídku Edelweisspitze (2577 m.n.m.), kam se Sedmovi a Honzovi už nechtělo. My ostatní jsme po chvíli prudkého stoupání vytvořili vrcholové foto. Co se nestalo, během chvíle se objevil Honza, nedalo mu to, prý síla kolektivu. Klesáme a chladíme brzdy, je to dolů výživné a to solidně. Projeli jsme obec Fusích, kde jsem zavzpomínal na rok 2001, kdy jsem tu půlil motor. Počasí se umoudřilo, projíždíme Zell am See, mají tu téměř šestikilometrový tunel. Přes Saalfelden to pálíme na Salzburg. Díky navigaci jsme se městem bez obtíží protáhli. K večeru jsme se utábořili v kempu u Wallersee, tam kde jsme spali první noc během D1V v roce 2006. Do noci klábosíme a hodnotíme zážitky ze dní minulých, ale také vymýšlíme jak zítra. Ujeli jsme dnes přes Velký zvon 220 km.
Slunečné je páteční ránko 5.srpna. Česká půda je cítit velmi blízko, nikdo už nechce trasu nějak prodlužovat, či komplikovat. Ve finále ale dojde k plánovanému rozdělení na tři skupiny. Společně jsme dojeli okolo Linzu krásnými cestičkami lesem, kde jsme naposled poobědvali na trase, až do Bad Leonfelden. Odtud rovnou na Vyšší Brod a na Prahu jedou Vašek, Sedma a Honza a posádky Fanouše a Otíka pokračují dále na východ Rakouskem společně přes Gmünd a Schrems až do Dobersbergu, odkud Fanouš jede na Slavonie, Dačice a Jihlavu a Ivan s Otíkem dále na východ na Znojmo a Hluk.
Do Jihlavy k Řezňovi jsme dojeli chvíli po osmnácté hodině, Fanouše jsme zaparkovali k Jirkovi do garáže, nepohrdli nabídnutou sprchou a pak společně s částí jihlavského BRKu zašli povečeřet do Dělňáku. Večer volal Sedma, že s objížďkami, ale dobře dojeli, také Ivan se nechal slyšet, že jej Otík dovezl až do Hluku v pořádku. Fanouš má dnes za sebou dalších 334 kilometrů, celkem 1882 km od odjezdu z Prahy minulý pátek. Nemohu se zbavit dojmu, že do neděle ještě něco na tachometru přibude, protože ani z Jihlavy ještě Fanouš rovnou domů určitě nepojede…