Rok se s rokem sešel a zase se blíží Mikuláš. To už několik let znamená, že pojedeme na velice příjemné zimní setkání velorexářů do Plumlova. Letos bych skoro napsal, že přímo do Švestkova. Došel jsem totiž k názoru, že v minulosti nejspíš radní města zbytečně anglikanizovali název své obce, jejíž základ je nepochybně v anglickém výrazu pro švestku - the plum…
Oproti loňským mrazům a sněhu zažíváme letos opravdovou idylu - je nad nulou, sucho a po sněhu ani památky. Vyrazili jsme po poledni z Prahy s Líbou Fanoušem spolu s posádkou Ferata Jirkou a Pavlem a dále s Honzou. Postupovali jsme bez prodlev na východ. V Přibyslavi v cukrárně se připojili Luděk a Řezňa, tož nás jelo pět. Teplota na Vysočině už byla nižší, začalo mírně mrznout. Za Žďárem jsme museli bojovat s nepříjemnou mlhou, která naštěstí nenamrzala na asfaltu, ale jen na čelních sklech našich strojů. Zastavovali jsme a otírali je co možná nejlépe. Autem nás dojel Láďa, který až do cíle obětavě kryl koloně tříkolek záda. V Boskovicích jsme pohovořili s Kostíky u teplé polévky a v sedm hodin už jsme byli na místě na zámku. Večer proběhl tradičně vesele a družně, ostatně jako každý večer v pátek po šťastném dojezdu na sraz. Mates měl smůlu, jeho motor se neslučoval s jízdou, ale v noci se to vyřešilo výměnou za jiný, za což patří velký dík Matesův Jardovi.
Ráno trochu prší, stroje jsou pokryty ledem, ale nálada je stále skvělá. Ranní brífink ukázal nové netradiční pojetí dne. Jsme rozděleni na dva týmy - švestky a čuníci a soutěžit budeme proti sobě. Tématem letošního srazu je „hanácká příprava na zimu“. Společně vyrážíme ze zámku na první okruh. Dojeli jsme do jakéhosi řeznictví na první soutěž. Každý z členů týmu dal 50 Kč a za tuto sumu jsme měli nakoupit co nejvíce položek ze zabíjačky. Vykoupili jsme téměř celý obchod. Pokračovali jsme dále do Žešovské pálenice, kde jsme zvládli hned dva úkoly - napsat z jakých produktů si myslíme, že tu kdy bylo páleno a za druhé jsme zazpívali píseň o slivovici, kterou známe z pozvánky na sraz a kterou jsem neváhal označit jako hymnu VT Plumlov.
První okruh končí, vracíme se v poledne na zámek. Je tu další nepříjemný úkol - jíst na čas cibuli. Někteří plakali, někteří vrhli, jiní srdnatě kousali do posledního sousta. Po obědě z nakoupené zabíjačky jsme se vydali na druhý okruh. Následovala disciplína se sběrem brambor do košíku, ale za jízdy z Velorexu, který musel mít zařazenou dvojku. Další cesta po hanáckém venkově nás zavedla až k chatě jednoho z pořadatelů, kde jsme pro změnu zdobili stromečky dovezenými ozdobami. Velmi pěkné to bylo, dokonce náš tým čuníků spustil zpěv koled, v čemž se tým švestek jen lacině opičil. :-) :-) :-)
Na velké finále jsme museli ovšem počkat až na zámek. Zapomeňte na celý den, zapomeňte na průběžné skóre, je tu finiš na „náhlou smrt“ - kdo teď zvítězí, je vítězem! Jak hezky shrnul Palda, už jsme si na zimu pořešili jídlo, máme co pít, „zemské“ sú nasbírány, co nám chybí je teplo… Týmy mají za úkol z připravených pomůcek a materiálu postavit pece zapálit oheň a komu nahoře na pícce prvnímu přehoří dřívko, vyhrál. Pro dřevo jsme si museli dojet hadrákem a stromek dotáhnout za ním na laně, během disciplíny musel každý tým společně povinně zdolat půl litru slivovice. Byl to napínavý boj až do konce. Štěstí se nakonec přiklonilo k našemu týmu čuníků a stali jsme se vítězi letošního srazu. Sláva vítězům, čest poraženým, večer u Pácla bylo po soupeření a my jsme opět splynuli v jeden družný celek lidí, kteří spolu strávili nádherný den a dobře se bavili. Slivovica šmakovala, prostě večer na Hané neměl chybu…
V neděli jsme společně posnídali, mimochodem obě rána nám pořadatelé dodali snídani, a nezbylo než se rozloučit a vyrazit k domovu. Velmi milá byla také starost pořadatelů o to, abychom dobře dojeli domů a dokonce duchovní otec akce Palda ukončil celou akci až večer po webu, když měl informaci, že všech 21 posádek velorexů je v pořádku doma. Velký dík pořadatelům za vše, co pro nás přichystali a těšíme se na další ročník, až zase pojedeme do „Švestkova“ na sraz.