A zase je tu léto a s ním i čas na spáchání nějaké té větší cesty. Už v zimě jsme nadhodili, že vyrazíme do teplých krajin mezi vinice a staré památky – do francouzské Provence. Plán se ujal a tak jedeme! Na tuto akci vyjelo celkem deset strojů: Grýn s Lučavkou, Petr se Svižníkem, Ivan s Otíkem, Pavel s Jendou, Martin s Pezinkáčem, Jiřin s Feratem, Jindra se svým strojem, Kléma s Amerikánem, Kudroš s Mojmírem a já s Libi jak jinak než s Fanoušem. Letos je to všechno nějak hektické, nějaké ty součástky s sebou jsme v poměrně krátké době před startem ale dohromady dali, tak vzhůru na cestu!
PÁTEK 12.6. – To to pěkně začíná…
Startujeme z Vinoře krátce po devatenácté hodině. Místo setkání účastníků výpravy je u Jindry na chalupě nedaleko Písku. Na Průmyslové bohužel Fanouš jako blesk z čistého nebe začal bíle dýmat z levého laufu a vzduchem se linul intenzivní odér přepáleného převodového oleje… Namísto ven z Prahy jedu do dílny a měním gufero na klice. Po půlnoci máme hotovo a čtyři stroje tak k Jindrovi dorážejí za svítání o půl čtvrté ráno. Ivan vyjel už po poledni z Hluku, cestou bojoval s karburací, Otíkovi se moc nechtělo jet, ale dobojoval to nakonec za tmy na místo srazu také. Ráno se bude zkoušet další karburátor. Všichni jsou tedy na místě, ráno vpřed!
Ujeto: 156 km
SOBOTA 13.6. – Do Deutschlandu
Po pár hodinách spánku nás budí slunce, po desáté jsme vyrazili. Ve Strakonicích srovnáváme hladiny benzínu v nádržích, je velmi horko, něco ještě nakupujeme v Tescu v Klatovech. Ve Kdyni dáváme oběd a s plnými žaludky překračujeme ve Všerubech odpoledne hranice. Směr na západ je jasný, udržujeme kurz. Je opravdu horko, Petr hryznul Svižníka. Při výjezdu z Regensburgu Kudroš přestal spojkovat. Na vině je vypadnutý čep na pacičce, co je v ní uchyceno spojkové lanko. Na výměnu celého trojúhelníku spojky tu nebylo moc dobré místo, vrazili jsme tam šroub a zajistili jej proti vypadnutí klackem zapřeným a zafixovaným ke kostře. Jedeme dál, naháníme transitní kilometry. Po osmé večer jsme našli pěkný plácek na spaní na louce u lesa nedaleko Neuburgu.
Ujeto: 295 km
NEDĚLE 14.6. – Deštíček nebo apokalypsa?
V devět ráno vyrážíme vpřed směr Schwarzwald,. Cestu nám komplikuje velké množství objížděk, mnohdy podivně značených, ale jedeme směr Ulm. Petr má poprvé klasickou dvěstěpadesátkovou závadu – střihnutý tzv. „vencakolík“ (kolíček nebo šroub na ovládání řadící páky vpravo na motoru). Během výměny zjistil Jindra, že si prorazil pod sedačkou nádobu s olejem a ten mu mastí podlahu a vytéká ven. Ekologickou katastrofu jsme na komunikaci tak nějak zvládli. Za Ulmem obědváme a koupeme se v řece. Po jídle ještě nějakou dobu frčíme na kabrio, ovšem z nebe začíná být cítit voda. Je to zde, prší a dost. Nedá se nic dělat, musíme i tak jet dál. U Rohrdorfu ale musíme zastavit v koloně aut. Nyní si vypůjčím pár vět, které si do svého e-notýsku poznamenal o další situaci Grýn:
„Za pár minut vjíždíme do lijáku, který se chvílemi mění ve vichřici a průtrž mračen. Lije mi ze strany do hadráka. Naštěstí hustý liják lehce polevuje, avšak zastavujeme v koloně. Překvapuje mne, že na okrajích kolem silnice leží sníh, nechce se mi tomu věřit, protože nejsme daleko od Dunaje....V místě kudy jsme chtěli projet došlo ke kalamitě, kolem silnice ležely závěje krup, ze souběžné cesty a příkopu se stala prudká hnědá řeka, která v některých místech hrnula přes silnici, takže jsme více než dvě hodiny čekali až to nejhorší odteče a my se odvážíme projet. Jak se o pár set metrů dál ukázalo, tak tekoucí voda v kritickém bodě tvořila jezero hluboké tak akorát, aby při pokusu projet začínala voda hrnout skrz podlahy hadráků dovnitř. I přes poměrně velký odpor bahna se nám povedlo všem projet, ale myslím, že jsme oplachem a broděním strojům zrovna neprospěli. Nejvíc jsme si průjezd užili já a Jirka, jeli jsme až jako poslední dva a proti nám se i přes Ivanovu snahu udržet průjezd pro všechny bez protijedoucích aut, vrhnul do hnědého jezera nějaký Němec, takže vytvořil vlnu která mě i Jirkovi z boku chrstla do hadráků tak, že nám je v podstatě zatopila, koupali jsme nohy ve vodě, vše co bylo na podlaze plavalo. Germán hlubokou vodou projel, ale na protějším břehu mu to chcíplo a už tam zůstal. Aspoň si vyslechl hlasité nadávky zbytku výpravy, který stejně jako my nevěřil vlastním očím. Další odvážlivec s passatem, který se protlačil mezi naší stojící kolonou a váhajícími auty asi nejezdil na vodu, špatně zvolil trasu, vjel do hlubší vody uvíznul uprostřed louže. Po chvíli kochání se pohledem na vytrestané Němce a vysoušení louží co zbyly v hadrákách pokračujeme do houstnoucího deště a padajícího soumraku. Po několika hodinách postávání v sandálech a kraťasech v dešti a v údolí společně s tunami ledových krup se do mě možná i dík dost promoklé fleesce začíná pěkně pouštět zima.“ Tolik Mr.Grýn k průběhu situace. Po několika minutách jízdy zakládáme mokré ležení na louce kdesi u Worndorfu. Fuj tajbl...
Ujeto: 259 km
PONDĚLÍ 15.6. – Jsme ve Francii, tak sláva!
Celou noc pršelo, ráno taky prší. Balíme, všechno je mokré, okna se mlží, ale jedeme. Po pár kilometrech stavíme na pěkné Shellce, Petr mění vyfouklé těsnění pod hlavou. Naše další cesta již směřuje do Francie. Projíždíme Freiburg a Mulhouse a jsme ve Francii. Konečně neprší, navíce se otepluje. Jedeme na jihozápad, kocháme se francouzským venkovem. Při obědě se ukázalo, že Jindra ztratil lžíci, což ho bude při stravování s Klémou značně znevýhodňovat. Krásnou rovnou a prázdnou silnicí to mastíme vpřed, je to dobré, maličko stahujeme ztrátu oproti plánu. Za Belfortem nás zastavil pán v autě s tím, že kousek odtud bydlí, že má hadráka a další microcars, abychom se jeli podívat. Nemusel nás nijak pobízet, jeli jsme. Na zahradě opravdu stála mechanička v nálezovém stavu, jinak všude po garážích měl další vozítka, známá i méně známá. Rozloučili jsme se a svižně jedeme dál. Tak svižně, až Svižník potřeboval další těsnění pod hlavu… Hladce jsme našli další pěkné spaní na louce. Maličko oslavujeme, jelikož Libi a Pavel mají dnes narozeniny a shodou okolností dostáváme také zprávu, že právě dnes se našemu kamarádovi Kmentíkovi narodila již druhá dcera.
Ujeto: 356 km
ÚTERÝ 16.6. – Dál a dál…
Jako každé ráno, vstáváme, balíme a jedeme. Kilometry ubíhají, motory burácejí. V Chalon sur Saone jsme zajeli souhrou nešťastných okolností, kdy někteří zatoužili po slušnější toaletě, do centra města s několika objížďkami. Podařilo se nám se roztrhat na několik skupin. Vše dobře dopadlo, našli jsme se, dokonce wc u mekáče bylo… Dále jedeme přes Riom a Volvic, za kterým jsme vyjeli vzhůru ke hradu Tournoel, kde se fotíme a Petr a Ivan si dotahují výfukové koleno. Spíme na fajn louce za St. Ours, kterou našel Grýn, za což má nevýznamné malé plus. Máme bagety a francouzský sýr, k tomu trochu zdravotní slivovičky.
Ujeto: 343 km
STŘEDA 17.6. – Limoges
Vstáváme v 8 hod, je krásně slunečno, ale taky hic. Jedeme směr Pontaumur. Před městečkem Aubussan také Grýn musí měnit vencakolík, když přestal řadit. Nedaleko Bourganeuf na krásném odpočívadle jsme pojedli. Při tankování se Kudrošovi ulomil jazýček na aretaci ruční brzdy. Vyřešili jsme to elegantně díky listu do pilky na železo. V Limoges v areálu studentských kolejí se Grýn setkává se svojí kamarádkou, která tu působí. Dostáváme kávu a cukroví. Došlo k zajímavé události. Při manévrech na parkovišti rybina od Lučavky natrhla Otíkovi předek. Ale jen Ivan může říct, že do něj na universitní půdě v Limoges nacouvala do kopce dvěapůla…. Pokračujeme dále na jihovýchod. Zítra ráno chceme navštívit starobylé město Perigueux, před ním budeme hledat spaní. Nacházíme se již v regionu Dordogne. Zkoušíme hledat spaní u hradu Caussade, ale nedaří se. Dnes nemáme vůbec štěstí, hledá se dlouho do tmy, nakonec bereme jednu louku u jakési pastviny. Většina volí na spaní širák, je teplo a fajn vzduch.
Ujeto: 281 km
ČTVRTEK 18.6. – Servisní večer
Po sedmé ráno nás budí slunce. Snídáme, Jindra opravuje stržené startovací lanko. Kudroš při kontrole předstihu zjistil, že má utrženou destičku od kladívek, a tak mění stator. Na louku naběhly ovce a objevil se i majitel louky. Čekali jsme výtku, co děláme na jeho louce, ale jen mile oznámil, že je do ohradníku puštěn proud, ať si dáme pozor. Následovala prohlídka města Perigueux, bylo i kafíčko a zmrzlina. Za městem tankujeme a jedeme si prohlédnout prastaré skalní město La Roque Saint Christophe. Je to úžasná podívaná, co je všechno možné zřídit ve skále. Poté nezbývá než se přesunout do kempu nedaleko Aillac. Je to tu levné a útulné, je naplánováno odvšivení a odmaštění a také trochu servis a kontrola techniky. Kontroluje se vesměs řetěz, olej a předstih. U Fanouše jsem zaregistroval trochu vlhko pod levou hlavou, tak jsem provedl přetěsnění. Kudroš zjistil, že má ulomený držák doutníku, a tak přišel na řadu vázací drát. Grýn má ale největší problém, v levém předním kole mu do náboje vyběhla redukční miska ložiska a to bylo najednou volné. Rozborka náboje, misku jsme otočili rantlíkem ven a ještě tomu pomohli lepidlem, snad to vydrží. Jediná Líba stihla večerní bazén před zavřením, my ostatní jsme servisovali. Večer sedíme jako vždy mezi hadráky, Klémovi je celý den trochu blbě, snad to bude ráno dobré.
Ujeto: 104 km
PÁTEK 19.6. – Vzhůru do sedla
V noci pršelo, Jindra s Klémou ještě stavěli v 5:30 stan. Za mírného deště jsme vyrazili cca 5km vpřed, kde si chceme prohlédnout hrad, který patřil Jeanu Gabinovi, který v něm spolu s Louis de Funesem přebýval ve filmu Tetovaný. Hrad je soukromý, prohlédnout si jej lze jen z dálky zvenčí. Počasí se znatelně lepší, svítí slunce, sundáváme střechy. Přes Martel jedeme na Aurillac, kde tankujeme. Před městem ještě Grýn mění vencakolík. V Mandailles jsme pod kopcem zastavili na oblíbenou kávičku a zmrzlinku a pak už vzhůru do sedla Pass de Peyrol (1589 m.n.m.). Není to nic divokého, lze jet i na trojku. Nahoře nás okukují turisté, jako vždy se vyptávají, co to je. Klesáme dolů z kopce. Další bod programu je prohlídka stavby Viadukt de Garabit – velký most, celý snýtovaný. Nyní je v plánu jízda a nahnání nějakých km, abychom se trochu posunuli. Jedeme do setmění. Spíme na krásném místě s výhledem na osvětlenou hradní pevnost nad městem Severac le Chateau.
Ujeto: 329 km
SOBOTA 20.6. – Jean-Pierre přichází
Vstáváme a vyrážíme do města, silnice krásně stoupá až k hradu, na který jsme se večer dívali. Je otevřeno na nádvoří, nikde ani noha, ale toalety, jsou otevřené. Pokračujeme vpřed a prohlížíme si nejvyšší dálniční most v Evropě v Millau. Poté přejíždíme do starobylého městečka La Couvertoirade. Je malé a malebné, zašli jsme tu do speciálního podniku s palačinkami lehce poobědvat. Jedeme dále, horami a zatáčkami postupujeme vpřed v čím dál tím větším vedru. V jednom momentě už je vidět v dáli pod námi moře. Dnes padl černý Petr na Petra – výměna vencakolíku a také mu praskla pásovina co vzadu drží zadní blatník – inu vibrace… Nakupujeme v Clermontu a směřujeme plánovaně do vinařství s kempem Montrose na degustaci. Jaké je ale naše zklamání – kemp je plný a vinařství má zavřeno. To by se nám ve Věstonicích stát nemohlo! O kousek dále v Montblanc v kempu už to dopadlo lépe. Paní recepční je Polka a měla na skladě slušné množství regionálního místního vína, jak bílé, tak červené, tak i roséčko. Utábořili jsme se a jdeme koštovat. Ivan se ujal role jakéhosi místního sklepníka Jean-Pierra a všem ochotně naléval a s každou další sklénkou vypouštěl nová a nová moudra. Byl to veselý večer, od kterého s námi v cestě pokračoval ještě Jean-Pierre.
Ujeto: 172 km
NEDĚLE 21.6. – U moře
Ráno je pro některé jedince těžší. Jiřin si bere růžovou tabletku. Při odjezdu z kempu zjistil Jindra, že má taky ulomený držák doutníku jako Kudroš. Opět přišel na řadu drátěný program. Popojeli jsme kousek dále prohlédnout si starou trosku římského mostu v St. Hibéry. A to už je tady moře. Našli docela šikovné parkování s pláží. Dokonce za námi přišel důchodce z Moravského Berouna, který je tu s karavanem a hadráky nám pohlídal. Moře je spíše studenější, ale dá se to. Popojeli jsme kousek dále, chceme v klidu obědvat. Petrovi se v tempu a horku na lehkou čtyřku podařilo hryznout Svižníka. U Le Grande Motte je takové odpočívadlo se stromy jako stvořené k obědu. Vaříme. V tom na nás naběhlo hejno místních důchodců, kteří nám chtěli udělat radost a podělit se o svůj piknik. Zahrnuli nás kuřecím masem, omeletou, meruňkami a vínem. Bylo to velmi milé, všechno jsme jim snědli. Po jídle jsme navštívili městečko Aigues Mortes s impozantními hradbami. Je horko, expedičníci usínají, budeme končit o kousek dále v kempu u vody v Saintes Maries della Mér. Kemp bohužel nic moc, bez teplé vody, s hmyzem, jen bazén je pěkný. Grýn si ladil brzdy, než se setmělo.
Ujeto: 133 km
PONDĚLÍ 22.6. – Ve znamení oprav
Ráno chceme jet dříve. Nejde to, nikdo není v recepci a mají Grýnovu občanku. Horkým dnem postupujeme vpřed, stroje vychládají chvíli v podzemních garážích v centru Arles, kam se jdeme kouknout na římskou arénu. Z města pokračujeme dál ke skalnímu hradu v Les Baux de Provence, ale je tu tolik lidí, že jedeme rychle dále. V lese mezi stromy obědváme, leží tu pěkné sluneční brýle, které si Jindra rychle osvojil. Přes St.Rémy směřujeme do Salon de Provence – místa, kde se vyrábí pověstné levandulové mýdlo. Sedm kilometrů před městem, říká Jiřin do vysílačky Grýnovi, že se mu abnormálně vlní kolo. Zastavujeme a Grýn s bezelstným překvapením zjišťuje, že má ve výpletu prasklých osm drátů. Vedoucím opravy bude Jindra – má z nás nejvíce zkušeností s výplety. Ostatních osm strojů jede rychle do města, protože např. Ivan prostě musí zakoupit levandulové suvenýry domů… Stavujeme se v supermarketu, před kterým Ivanovi praskla pružinka od plynového pedálu. Suvenýry se podařilo nakoupit a také Jindra s Grýnem jsou hotovi a již dojeli do města. Sešli jsme se u Totalu. Bereme rovnou benzín. Líba si všimla, že z Kudroše teče olej víc, než je zdrávo. Revize problému, u řetězového kolečka v náboji se uvolnilo těsnění tyčky spojky uprostřed a za chodu motoru točící hřídel převodovky tlačila olej ven. Opravujeme to a zároveň se dává nový spojkový trojúhelník a demontuje se německý fixační klacík z provizorní opravy. Je osm večer, plán je jet do 21:30 a někde zalehnout. Zastavujeme bohužel ještě jednou neplánovaně, když Svižníkovi upadla rybina. Ulomila se kousek za dírou pro montáž ke kostře. Petr to zadrátoval, zítra se vymění. Místo na spaní se našlo dobré, je to na širák, zdaleka ne všichni si všimli, že tu byla cedulka o zákazu vstupu na soukromý pozemek.
Ujeto: 175 km
ÚTERÝ 23.6. - Velké setkání dvoutaktů
Po sedmé hodině ranní vstáváme, balíme a jedeme na šikovný plácek na silnici provést ranní servis. Vezeme rezervní rybinu, Petr ji mění. Další pouť směřuje ke kaňonu Gorges du Verdon. Jedeme nejprve kus podél něj vzhůru pak se otáčíme pojedeme zpět a budeme zastavovat na kukačku. Při otáčení je hotel s vyhlídkou, je tam pěkně, vaříme tu na parkovišti oběd a došlo i na kávičku na vyhlídce. Ivan si plynně francouzsky objednal preso, nicméně k jeho údivu mu přinesli malé točené pivo. Výhledy do kaňonu jsou moc pěkné, teče tu řeka, nemá to chybu. Při drobné chybce navigátora jsme zabloudili do malé vesničky, kde se na nás smál malý obchůdek s vínem. Nejen srdce Jean-Pierra zaplesalo! Něco jsme pokoupili na večer. Dole za kaňonem jsme jeli kolem jezera, kam z něj ústí voda a zastavili jsme na osvěžení. Kam se hrabalo celé moře! Tohle byla krásná a teplá voda, luxus, luxusů. O kus dále víme, že jsou typická levandulová pole, tak se tam přesouváme a fotíme se v nich. Jiřin našel i místo, kde by šla fotka i s Velorexy. Když jsme je natlačili do pole a vyfotili, přišlo překvapení. Objevilo se pět posádek z Opavy na kejvačkách Jawa 250 a 350. Jedna mašina jela ve dvou, protože stroj spolujezdce zůstal někde u St.Tropez s poruchou převodovky. Na levandulovém poli se rázem fotí patnáct strojů s motory Jawa. Při další pauze trasujeme postup směr Švýcarsko. Nakupujeme v obchodě a projíždíme Sisteron, za kterým jsme našli výtečné odpočívadlo ideální na přenocování. Lučavka zaznamenala pecičku na svíčce, což byla drobnost. Večer opět úřaduje náš Jean-Pierre. Všichni mu totiž dali víno na večer do Otíka, ať ho podává on. Zase se vše opakuje, degustujeme, je veselo, dokonce voláme s přímým vstupem Lence do Hluku…
Ujeto: 211 km
STŘEDA 24.6. – Dnes ještě Francie
Vstáváme v poklidu a snídáme. Volám si s kamarádem ze Švýcarska, u kterého máme zítra být na noc a vše si potvrzujeme. Naše kolona projela Gap a směřuje do Grenoblu. Trochu do něj vjíždíme, Petr musí vyřešit něco do práce a potřebuje wifi u Mekáče. Ten jsme našli ve velkém obchodním centru. Nakonec oba Pflugové zůstali u wifi a my ostatní jsme vyjeli z města na oběd až do Crolles, kde počkáme na ty dva. Petrovi se cestou k nám přetrhlo lanko spojky, tak ho ještě měnil. Když jsme se potkali, směřujeme na Chambery. Projeli jsme i toto další město a jedeme dále francouzským venkovem. Zakotvili jsme v parádním a neskutečně levném kempu - Camping International de Seyssel, kde jsme strávili fajn večer. Grýn mění ještě dva prasklé dráty v kole, při čemž se sosá roséčko z kanystru. Počkali jsme do půlnoci a popřáli Jindrovi k narozeninám.
Ujeto: 270 km
ČTVRTEK 25.6. – Mejdan podle plánu
Ukázalo se že Seyssel je vinařská oblast a pán v kempu dobře poradil, kde okoštovat a koupit tento místní regionální produkt. Otevírají v 9 hod ráno, jsme tam přesně. Milá paní nám předvedla sklep, vzorečky a my nakoupili už i domů. To, co jsme marně hledali v Provence, jsme nečekaně našli až tu, skoro ve Švýcarsku. Jean-Pierre skoro nechtěl jet dál, ale Ivan ho nakonec přemluvil… Ženevu jsme objeli vrchem, jsme ve Švýcarsku, kde pozdně obědváme. Vše směřujeme do Büren an der Aare, kde bydlí místní kolega velorexář Thomas Schlub a který spolu s bratrem Stefanem dnes vyřeší náš nocleh. Na místě jsme vřele přivítáni. Chlapi mají takový domeček, je tu zahrada na stany, lednička plná piva, griluje se, dnes večeříme steaky a klobásky. Jindra má narozeniny a Ivan svátek, Stefan přináší whisky a absinth…Nemá to chybu, družba proběhla dobře, mezi několik švýcarských přátel šikovně pronikl i Kudroš, svět Švýcarů je hned ještě veselejší. Ivan dostal kytaru a my museli předvést trochu naší kultury, také Švýcaři nám zazpívali. Po půlnoci jdeme na kutě, Ivan marně prchá před chrapotem nocležníků. Dnešek je ještě výjimečný tím, že se neopravovalo.
Ujeto: 259 km
PÁTEK 26.6. – Má to náboj!
Vstáváme po půl osmé. Ukázalo se, že si Jindra spletl dny a narozeniny má až dnes, asi chce slavit déle. Náš švýcarský hostitel Stefan ještě spí. Nakládáme stroje a chystáme se ke startu. Stefan těžce vstává a rozespalý nám mává. Vzhůru směr Německo, do kterého před polednem vjíždíme. Tankujeme, Kudrošovi chroupe v zadním kole, že by ložisko u rozety? Budeme na šikovném místě obědvat a řešit to. Vaříme, Kudroš to zvednul na hever. Ložisko vypadá OK, ale ejhle, jsou tu jiné, horší problémy. Kdybychom teď nestavěli, asi bychom záhy stavět museli, protože by Kudroš stejně dojel. Má ustřižený všechny nýty na unašeči rozety, nějakou silou vůle ještě nevypadly. Horší ale je, že má ulomené pravé oko na kyvné vidlici a prasklina je už i vlevo. Zahajujeme první operaci dneška – demontáž kyvky ze stroje. Martin s Grýnem vyjeli předjednat do nedaleké vsi svařování. Vše se podařilo, vyvařeno, zapilováno, sestaveno a okolo čtvrté vyrážíme dál. Je potřeba ujet co nejvíce, abychom se nějak rozumně blížili k domovu. Jedeme i kolem místa, kde jsme spali cestou tam v tom dešti po brodění. Zastavujeme tu, protože /Petrovi se ze Svižníka ozývá nepříjemný ostrý kovový zvuk. Revidujeme to, na válci a ojnici na pohled nic, jdeme tedy pod víko ke spojce. Spojka oka, ale je vidět, jak ložisko na klice je vyběhlé po špačku ven směrem k primárnímu kolu a celá klika se pohybuje do stran a klepe. Operace číslo dvě tedy začíná, Petr namontuje druhý motor, co si veze vedle sebe na zemi. Operace proběhla, zapojeno, vyměněno, nakombinováno a protože máme dnes najeto málo, tak ve 23 hod ještě pokračujeme dál. Ale je to boj. Po několika kilometrech Svižník plivnul těsnění pod hlavou. Měníme, pokračujeme. Po chvíli Petr opět hlásí, že nejede. To už bylo tentokrát k zasmání, protože si nevědomky přepnul páčku dvojvačky na palubní desce. Vjíždíme do nočního Ulmu. Provoz není velký, ale i tak se podařilo na soustavě semaforů ztratit Jiřina na konci. Chvíli se naháníme vysílačkami, dobře to dopadlo, našel nás. Už to vypadá, že město opustíme, ale ouha, zase těsnění pod hlavou. Je tu krásně osvícený Aral, radost na něm opravovat. Než jsme k němu odbočili, hlásí Kléma, že neřadí. To mě už zamrazilo. Naštěstí se mu pouze sesmekla páčka na motoru z tisícihranu, uf… Jedeme za město hledat ležení. Našli jsme ho a ve 3:40 uléháme se chvíli vyspat. Dnešní etapa měla opravdu náboj.
Ujeto: 312 km
SOBOTA 27.6. – Na točené na Šumavu
Těžce vstáváme po osmé hodině. Snídáme, Martin kontroluje Grýnovo dobíjení, něco se u něj děje. Ivan přemýšlí, že to natáhne domů, protože má v neděli nutnou práci, ale zatím se mu nějak nechce odpojit, přemlouváme ho, ať zůstane. Vyrazili jsme vpřed, hltáme další kilometry. Pro změnu ještě jednou Petrův Svižník vyplivl těsnění pod hlavou. Zkoušíme hlavu číslo tři, je od Jindry srovnaná, tentokrát už Petr zkouší napřed dotáhnout na hlavě ty přední šrouby a pak zadní. Musíme bojovat a valit vpřed. U Ingolstadtu když zastavujeme, protože se Petrovi zdálo, že by mohl zadřít, se Ivan rozhodnul že pojede na Hluk. Loučíme se a přejeme si šťastnou cestu. Vedení převzal s navigací Martin, za ním jede Pavel, který hlídá jeho kroky. Valíme, kilometry po Německu podezřele rychle naskakují. Začínáme přemýšlet o pozdním obědě. Ten se vyřešil tím, že zastavujeme na fajn plácku poté, co Grýnovi upadla rybina. To zjistil jen Jiřin za ním, sebral ji ze silnice a naložil. Grýn, který měl v uších sluchátka s muzikou nepoznal nic a divil se, že je bez výfuku. Opět přišel na řadu vázací drát a rybina je zpět na místě. Po obědě s plným žaludky pokračujeme v jízdě na východ. Projíždíme Plattling a následně Deggendorf. Objevují se první cedule na ČR. Osm kilometrů od hranic ve Zwetttelu ještě musíme zastavit. Došlo i na Pavlova Jendu. Odporoučelo se kladívko a mění se i kondík. Při tomto zásahu ale ještě zjistil Kudroš další problém na zafixování drátem – praskla mu v předu podélně pásovina, na které drží napříč menší pásovina se zarážkami brzdových bowdenů. Grýn má pořád problém s dobíjením. Za šera pokračujeme vpřed. Projíždíme Bayerische Eisenstein a Železnou Rudu. Za ní stavíme na velké benzínce. Mají tu sekanou, polévku, klobásy, a tak není divu, že jsme se zdrželi. Mezi tím přišla dost intensivní bouřka, my jsme ale krásně pod střechou. Martin se rozhodl, že prozkoumá Grýnovo dynamo. Sundal stator a byl jasný problém Grýn měl jeden nový replikový uhlík, který fungoval jako nůž soustruhu. Oproti originálnímu starému uhlíku byl tento hodně tvrdý a doslova vydřel drážku v komutátoru rotoru, který je už na vyhození. Dal se originál uhlík a nový rotor a je po problému. Přestává pršet, ale blíží se půlnoc. Měníme plán, místo kempu u Otavy, se vracíme do kempu 1km na kraj Rudy. Není drahý a navíc je i v tuto chvíli otevřený výčep. Strany stojí a my sedíme u točeného a diskutujeme o tom, jak to mělo náboj. V půl třetí volal Ivan, že je doma a my šli v půl čtvrté na kutě, když se hospoda zavírala.
Ujeto: 331 km (Ivan 634 km)
NEDĚLE 28.6. – Sláva nazdar výletu…
V půl deváté jsme na nohou, v deset jedeme. Petr vyrazil sám už v 7 hod svým směrem domů. Zbylých osm strojů klesá z hor na Klatovy, kde jsme zastavili u pomníčku Jardy Vilda a pak pokračujeme do Nepomuku, kde U Švejka obědváme. Klémovi cestou ještě jednou vypadla páčka řazení na motoru, dává tam jiný šroub. V Příbrami se zase trochu dělíme. Jindra s Klémou pojedou doleva na Zdice, Martin s Grýnem rovně na Sedlčany a na Skalici a my zbylí pojedeme na Dobříš a přes Štěchovice do Prahy. Je konec, ve Vinoři jsme před osmnáctou hodinou.
Ujeto: 200 km
EPILOG:
Deset tříkolek Velorex zdolalo za sedmnáct expedičních dní bezmála 4 200 km, řešilo se celkem 23 všelijakých závad, z valné většiny je ale prodělaly stroje jednoválcové a mnohdy opakovaně. Každopádně klobouk dolů před oběma dvěstěpadesátkami, jak se vypořádaly s extrémní zátěží, kdy musely stíhat třistapadesátkám! Ukázalo se náročným testem, že dvěapůlím vydrželo chlazení, u Grýna že vydržely půlbubnové brzdy s kladkami a v neposlední řadě obstálo na výbornou staré dynamo-bateriové zapalování na 6 voltů a oba stroje soběstačně dobíjely. Díky všem expedičníkům za příjemně strávené dny a zase někdy, někde na viděnou na cestách!
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: FANOUŠ)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Provence
zachováni SPZ