Ráno na Dobrém je trochu deštivé, avšak klidné a pohodové. Proběhla tu vlastně malá jednadvacetivelorexová generálka na velký sraz, který zde vypukne již za tři týdny a kam se všichni těšíme. Po deváté hodině jsme vytvořili kolonu, kterou místní Slávek Pfeifer odvedl do Solnice. Nemůžu si pomoct, ale když v Solnici či v Kvasinách na ulici pozoruji výraz a reakce místních lidí, je to jiné, než kdekoli jinde – vřelejší, upřímnější, cítím správný nádech nostalgie a je to krásné.
Tento odstavec už nebude tak pozitivní jako ten předchozí, protože chci napsat pár slov na adresu pořadatele setkání v ASV Solnice, jmenovitě vedoucího pana Kováře. Z jeho akce jsem bohužel cítil – a nejen já, že sraz pořádá někdo, kdo není vůbec velorexář, někdo kdo nemá k vozítkům vůbec žádný vztah a nikdy nebyl na žádném jiném srazu, aby se trochu poučil, jak to probíhá a co je a není organizačně důležité. Měl jsem z toho dojem, že se tu presentuje současné ASV, které jen těží se staré slávy Velodružstva. Když mi ale jistý Velorexář z Brťova včera řekl, že se ho skoro dotklo, že u rakve prvního vedoucího solnického závodu neviděl ani kytku natož věnec z ASV, pak je to možná trochu smutné. Pan Kovář po loňsku očekával účast okolo sedmdesáti vozítek, marně jej Ivoš Fajman brzdil, že loni tu probíhal křest jeho knihy a to byla jiná situace. Jednodenní sraz v těchto končinách prakticky bez programu, může jen stěží trhat rekordy v počtu účastníků. Za vše také hovoří výrok zklamaného pana vedoucího Kováře, který odpoledne zaznamenal můj solnický zpravodaj, kdy řekl: „Jak to, že někde na louce se jich sjede stovka a tady tak málo?“ Pokusím se panu vedoucímu odpovědět. Je to proto, že sraz „na louce“ je vždy na celý víkend, s nápaditým programem (slalom mezi kužely je již překonán), s hlavním závodem či soutěží a hlavně společným noclehem a večerním posezením, které k atmosféře dobrého srazu neodmyslitelně patří! To vše tady v Solnici pořadatelům chybělo a tak není divu, že se poněkud suchá jízda za bránu rychnovského závodu Kovex musela posunout o celé dvě hodiny, aby vůbec někdo zbyl, když stroje začaly odpoledne odjíždět. Paradoxně by měl pan Kovář dodatečně přeci jen poděkovat panu Stránskému, protože jen díky jeho pátečnímu pohřbu měl alespoň nějakou účast…
Naše skupinka opustila závod ASV asi po půlhodince, kdy jsme ještě pohovořili s kamarády a Robert se pomazlil se všemi přítomnými psy. Na benzínce jsme vzali mapu a vytyčili si trasu na Prahu. Bylo to velmi poetické, jeli jsme malými cestami, hledali všelijaké nábližky a zkratky. Nikdo neláteřil, když se cedule s názvem obce Hradec Králové objevila třikrát. Když tu a tam jsme zastavili, pohovořili a pak zas jeli dál. V Kersku v motorestu jsme poobědvali a již se střechami v mírném dešti postupovali dále na Prahu. Robert měl přepnuto na rezervu, ale měl takovou radost z jízdy, že bez zaváhání minul benzínku a ejhle, kousek před Prahou mu palivo skutečně došlo. Blesk mu dal dvě deci a k další benzínce už Robert odbočil. Rozloučili jsme se kamarády, krátce jsme akci zhodnotili, jak už napsal Láďa, bylo by lepší, kdybychom tentokrát nikam jet nemuseli.
Ani by mě nevadilo že pan Kovář nezvládl program, ani že se tam sjela cca dvacítka strojů - vždyť každý začínal a třeba příští solnice bude úplně o něčem jiném (pokud bude). Co mě ale přijde absolutně trapné je to, že pořadatelé ani neuctily památku pana Stránského. Vždyť do vístavky dobových fotografií stačilo přidat jednu - Mojmíra Stránského s černou stuhou..... Přišlo mě tp trapné a vlastně jsem rád, že jsem nesetrval a udělal si hezký výlet po okreskách dom.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: FANOUŠ)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
trapné
www.velorex-vary.com
Kozí dech