Máme tu třetí zářijový pátek a to už po třinácté znamená, že se do malebného českého Posázaví začínají sjíždět příznivci nesmrtelné východočeské značky Velorex. Náš tým se tentokráte rozhodl zakončit tématicky laděný srazový triptych autorů Smoljaka & Svěráka další klasikou. A tak po Jáchymovi a Kulovém blesku tu máme letošní podtitul: Marečku, podejte mi pero.
V pátek jsme s Líbou jako první pořadatelský stroj dojeli na místo něco málo po poledni, ale kupodivu nebyli jsme na místě první. O takové tři minuty nás předstihl úderný jihlavský BRK. Pro ty, kdo ještě nevědí, kdo to je, tak se jedná o pány Brychtu, Rosenkranze a Kitlera. Zabydlujeme se v prostorách sokolské restaurace Stodola a postupně registrujeme další účastníky. Večer v Bukovanech je tradičně veselý, až živý…
Po dlouhých letech slunečných sobot nás ráno přivítal nepříjemný déšť. Ale velorexáři nejsou z cukru a počasí berou takové, jaké je. Po snídani se naštěstí začíná vyjasňovat a srážky ustávají. Po nezbytných úvodních instrukcích soutěžní stroje vyrážejí do terénu. Opět se jede dle osvědčeného SHS (Sedmihradského hvězdicového systému), abychom eliminovali čekání na stanovištích. Celá trasa byla letos situována k řece Sázavě, ale o kousek dále za dálnici, kde jsme rozmístili celkem pět stanovišť.
V malebné vísce Xaverov, v prostoru velmi hezky nazvaném Šakal plac, prováděli Erbani svoji disciplínu Kroupa je vůl. Tento slogan museli soutěžící sestavit z písmeny označených pingpongových míčků s háčky, které lovili udičkou a sestavovali za sebe do věty. Pro ty co čekali na řadu, byl připraven Znalostní test třídního Jandy, který prověřil znalost filmu.
S výhledem na hrad psali závodníci v Českém Šternberku Průzkumný diktát profesora Hrbolka, který zadával Václav. Hodnotil se krom gramatiky také krasopis. O pár kilometrů dále v Podvekách u hřbitova na velorexáře krom Sedmy s Líbou čekal především Hrdobec. Válet kuličku z trusu couvajícím stylem hovnivála bylo mimořádně vypečené. Jsem rád, že jsem měl možnost vidět, kolik legrace při tom zúčastnění zažili.
V nedalekých Ratajích u zámku Pepa - inspirován velkou mapou nacházející se v filmové třídě za Hujerem - zadával zeměpis. Na slepou mapu bylo třeba co nejpřesněji umístit kontinenty a některé ostrovy. Byla to opravdu těžká písemná práce…O kus dále v talmberkském lomu už čekal Erda s Martinou, aby dali možnost soutěžícím přesvědčit se, zda je přítomen hliník. Naslepo za pomocí hmatu, znalostí dílů z Velorexu a citu je třeba roztřídit obsah šuplíku na věci z hliníku a na věci ostatní.
Všechno dobře dopadlo, všichni dojeli zpět do Bukovan, i přes občasné přeháňky někteří jezdili na kabrio. Po dokončení soutěže jsme museli ještě vyhodnotit průběžnou vloženou pěstitelskou soutěž o nejlepšího Hujera, která spočívala v tom, že závodníci vozili na stanoviště nebo do cíle „švestičky ze zahrádky“ a to ve všech podobách. Tekuté, opravdové ovoce, koláče, povidla apod. Zítra s tím určitě nějak naložíme, až budeme hodnotit výsledky. Večer jako ostatně vždy hodnotím kladně. Indiáni by teď řekli howgh, já říkám hafanana…
Neděle je již slunečná. Snídáme a vše směřujeme na vyhlášení výsledků. Cen je dost, na každého se dostane. Bednu opanovala Haná a Vysočina. Bronz a stříbro vybojovali novomanželé Vinklerovi a výhledoví manželé Řezníkovi. Pomyslné zlaté medaile získali již „staří“ manželé Palíškovi :-) … je konec srazu, popřáli jsme si šťastnou cestu domů. Musíme si trochu odpočinout, protože už zase v pátek nás čeká veliká sláva v České Třebové, ale o tom zase příště…