Od doby co jsem si pinďóra dovezl z kovošrotu dom, uběhl nejaké ten pátek. Podařilo se mi sehnat papíry, a kvůli barvě jsem musel přeházet plechařinu aspon tak barevně na modrou.
Dodnes s pinskem jezdím do práce, a do motoru jsem radši ani nehleděl.
Před 4 dnama jsem se dozvěděl, že naše hanácká kapela Stracené ráj pořádá malej, v pořadí už 3.festiválek, a jeho součástí na spestření je závod padesátek. Fotky vypadaly předešlých závodů lákavě, podmínkou byl sériový neupravený motor, tak jsem si řekl proč to nezkusit, pojedu na půl plynu, z kopce na volnoběh ať si ho šetřím.
V den D jsem dorazil na místo určení jako jeden z prvních. Závod byl rozdělen na 3 kategorie- fichtli, babety, a mopedi. Jelo se na dvě kola, nejlepší vyhrává.
Startovalo se tak, že na jedné straně hřiště stáli stroje, na druhé pak řidiči. Už tehdy, když jsem tam stál, mi vrtalo hlavou, proč u každého třetího stroje stojí helfr, a drží stroj.
Odstarotováno výstřelem zdejšího nimróra...každej běžel ke stroji, a než jsem stačil shodit pinska ze stojanu a rozjet se, 5 borců už bylo předemnou a valilo jako ďas (to byli pávě ti, co neměli stroje na stojanech). Po prvních 300 metrech, kdy se držela mašina pod plným plynem, mi došlo, že to není žádný lážo plážo. Každá chybka, každé zaváhání stálo nějakou tu pozici. Jelo se fakt rychle, pro mě až překvapivě, proto mi pořád hvízdaly gumy při brždění, a adrenalin byl fakt navrcholu. Po třetí pravoůhlé zatáčce, jsem se nevešel do šikany, a skončil v obilí. Horší bylo projíždění obcí, kdy se už člověk rychlostí i bál, následovala další pravoůhlá zatáčka v levo. Hvízdání gum při brždění už nestačilo, šlo se do driftu, ale už jsem moc ležel, a pád byl nevyhnutelný. Odnesly to jen prodřené rifle, a koleno. Pár strojů mi dalo naprdel, pár jsem jich smázl. Umístění po prvním napínavém kole cca 6 z celkem cca 40ti.
Poté byl oddech, kdy jely zbývající kategorie babeta a moped.
Druhé kolo, druhý start pomaly stejný...po hbitém rozjezdu kolem už 7. pozice. Své místo jsem si dokázal celkem držet, ale pár výměn v mezičasech bylo. Kolo to bylo méně adrenalinové, vědělo se, kam jedu, a co bude následovat. Stěžejní okamžik, co změnilo můj celkový pohled na tyto závody byla nehoda, kdy jsem jel z kopce ve vsi na plnou rychlost (kolem 65km/h), a kolem mě se přiřítil závodník, který jel asi o 5 kilometrů rychleji, a když byl už o dvě délky předemnou, stáhla ho krajnice, zavangloval, štrejchl si o barák, a takovou bouračku si ani v kobře 11 nevymyslí. Pomalu mi docházelo, že tohle není sranda. Po druhém kole byla moje pozice zase kolem 6-8. místa.
Na závěr se jela po obci malá hromadná okružní jízda, které vévodil mistni nadšenec a vyzivatel v jednom...Černé buvol. Přišlo vyhlášení výsledků, výherci odbrželi co měli dostat a jelo se domů.
Moje ponaučení:
-Takových to závodů, se dobudoucna účastním jen z recese, bez myšlenek výhry, nemá to cenu. I když mi pincek jede hodně dobře, a já jsem jel na 162%, s velkým riskem, vyhráli jiní s půlminutovým náskokem z celkových 6 minut. otázka:je to se sériovým neupraveným motorem vůbec možné?
-Pincka používat jen do práce
-lepší jsou srazy hadráků:-)
Až budou na netu vyvěšené nějaké zajímavé fotky, přidám je sem:-)