Zamyšlení nad jednou fotografií

Autor: rex68 (aksustr@centrum.cz)
Datum: 8. 3. 2011
Rubrika: Zajímavosti
Celý článek: https://www.velorexy.cz/?loc1=48&article_id=823

Když jsme při sbírání podkladů k tvorbě knihy Velorex – Tělesně vadní do šťastnější budoucnosti naslouchali vyprávění bývalého zaměstnance solnického závodu pana Miroslava Slezáka, zaujalo nás dobrodružství posádek šesti tříkolek OS-KAR, účastnících se XV. celostátní zimní motocyklové soutěže v Praze. Když jsme pak slyšeli: „Fotila je tehdy ČTK a někde pak vyšel článek s titulem: Kozel, který nedojel,“ podnítilo to naši snahu nalézt vzpomínanou fotografii. Pátrali jsme proto v archivech a naše úsilí nebylo zbytečné.

Padesátá léta dvacátého století byla v poválečné Československé republice ve znamení masových sportů, které měly přispívat ke zvyšování obranyschopnosti státu. Mezi nejdůležitější a nejpopulárnější masové sporty tehdy patřily automobilové a motocyklové závody a soutěže. Jak se tehdy vyjádřil škpt. Miroslav Bakala, tehdejší místopředseda ÚV Svazarmu, byl motorový sport důležitý pro zvyšování obranyschopnosti a proto Svazarm měl nadále usilovat, aby se stal záležitostí nejširších mas našich pracujících. „Řidič motorového vozidla, ať automobilu či motocyklu, musí se naučit jezdit v jakémkoliv terénu, v zimě či v létě. Musí se také dobře seznámit s technikou stroje aby uměl odstranit na motorovém vozidle všechny závady a poruchy.“ Za vzor tehdy byly dávány zkušenosti sovětských frontových řidičů z dob II. sv. války.

Solničtí se těchto soutěží v hojném počtu účastnili. Ne snad, že by František a Mojmír Stránští chtěli ze zaměstnanců Velodružstva vychovat nové frontové řidiče, či že by snad chtěli propagovat a podporovat nové poválečné společenské poměry v Československu. Šlo jim především o propagaci tříkolek jako takových. Hlavně si ale byli vědomi toho, že závady či konstrukční nedostatky, které by v běžném provozu bylo obtížné odhalit, se v náročných podmínkách automobilových soutěží projeví dostatečně včas, aby mohly být provedeny patřičné konstrukční úpravy. Účast na soutěžích tak byla součástí vývoje a zlepšování sériových výrobků. Stránští proto nechali zaměstnance Velodružstva házet granátem , střílet z pušky či určovat světové strany a dokonce se těchto činností sami aktivně účastnili. Důležité totiž bylo, jak obstojí tříkolky zejména v náročných zimních podmínkách.

Čtenáři si mohli o XV. zimní motocyklové soutěži přečíst v sedmém ročníku časopisu Svět motorů ve čtvrtém čísle, které vyšlo 26. února 1953. Redaktoru Adolfu Tůmovi byl ponechán poměrně velký prostor, včetně titulní strany a rubu obálky. V samotném článku v rozsahu necelých pěti stran popisuje autor samotnou soutěž i útrapy 444 účastníků, potýkajících se s hlubokým sněhem a mrazem. Jmenovitě zmiňuje mezi těmi, kdož se zvláště vyznamenali a absolvovali soutěž bez jediného trestného bodu J. Drašnara ze Solnice na invalidní tříkolce s motorem Jawa 250 ccm. ( startovní číslo 241 Josef Drašnar Alena Slezáková z týmu Veloružstvo I. pozn. autora), dále zmiňuje statečné počínání spolujezdkyň v sidecarech i tříkolkách. „V zavátých místech musely častokrát s napětím všech sil pomáhat tlačením“. Na straně 101 je Miroslavem Slezákem zmiňovaná fotografie tříkolky OS-KAR startovní číslo 244 s textem „… F.Kozel, který nedojel“.

Autor článku má pravdu v tom, že František Kozel s Vlastou Komárkovou skutečně soutěž nedokončili, ovšem na fotografii je posádka Bohumil Šrytr s Květou Šulcovou z týmu Velodružstvo II. František Kozel totiž startoval s číslem 245. Více si o podrobnostech účasti tříkolek ze Solnice na této zimní soutěži můžete přečíst v knize Velorex- Tělesně vadní do šťastnější budoucnosti, kde je uveřejněna správná fotografie posádky František Kozel – Vlasta Komárková a také diplom I. třídy Mojmíra Stránského.