Do místa konání Historického srazu jsme vyrazili už ve čtvrtek. Byli jsme pořádně napnutí, jestli vše klaplo a areál bude připraven, zda bude dost jídla a pití, zda přijede dost Velorexů, zda se nám podaří vše zvládnout, zda vyjde počasí a jestli se v prostředí Orlických hor bude všem líbit tak, jako nám.
Slíbil jsem v neděli v Houdkovicích vystavit Hobu a tak jsem týden před odjezdem stihl stroj pojistit, protáhnout technickou kontrolou a po šesti letech vytáhnout značky a OTP z depozita. Po běžné údržbě Hoba bez problémů naskočila a tak jsme se mohli ve čtvrtek potkat na Černém mostě s Tomášem, který pro změnu vytáhl Anglána. Trochu jsem se bál předpovědi počasí. Ne že by mě nevyhovovalo jasné nebe bez mráčku, ale pro správný chod motoru, který byl původně zkonstruován pro chlazení náporovým vzduchem v motocyklu nebyly předpovídané vysoké maximální teploty tím pravým ořechovým. Po průjezdu Prahou těsně po ranní dopravní špičce bylo jasné, že chlazení elektrickým ventilátorem vysoké teploty může zvládnout.
Zvolili jsme trasu po staré hradecké silnici. Po negativních zkušenostech z cesty na jeden soukromý sraz do Orlických hor před více než dvanácti lety, kdy jsme jeli do Deštného v Orlických horách z Prahy 20, (slovy dvacet hodin), jsem míjel kritická místa ve Starém Vestci a Obědovicích s velkým respektem. Cesta rychle ubíhala a Tomáš se seriovým strojem zůstal pozadu. I přes malé zdržení zapříčiněné mírným zadřením Hoby v klesání za Vlkovem pod Oškobrhem, kde se ručička tachometru pohybovala mírně nad hranicí 60 mil/h, jsme se setkali až na benzinové pumpě v Chlumci nad Cidlinou. Odtud se již naše cesta dá považovat za společnou. Projeli jsme Hradcem Králové a napojili se na silnici č. 11. V Česticích v motorestu jsme lehce poobědvali a vyrazili směrem na Lično do Voděrad k Červinkovým pozdravit a domluvit nějaké potahování. Tomáš se ještě chvíli zdržel v Hrošce a tak prvním strojem, který do areálu koupaliště v obci Dobré dorazil byla Hoba 2. Tomáš přijel s mírným zpožděním. Po ujasnění priorit následovala koupel v bazénu, pivo a stavění stanů. Později dorazil také Luděk a Řezňa. Podívat se přijeli tři místní posádky mezi kterými nechyběl Slávek z Dobrušky. Občas areálem proběhl majitel Pavel, který nepatrně vítězil nad hrou nešťastných náhod. Podařilo se vyčistit a napustit velký bazén, slečny brigádnice poklidili celý objekt a povlékly část postelí. Sudy s pivem byly také na místě. Prase na sobotu se podařilo zajistit, avšak jinde, než bylo původně domluveno a vážilo 140 kg. Řezníci na jatkách přestali porážet ve středu a tak Pavlovi nezbylo, nežli prase vlastnoručně zabít a přemístit do chladírny. Pak odjel do hradeckého Makra pro potraviny na snídaně a nakonec přivezl dřevo na topení pod prasečí gril a pod kotel na vepřová kolena. My jsme mu hodně drželi palce, ale zároveň jsme jeho počínání pozorovali s mírnými obavami. Připravovali jsme zítřejší registrace posádek a skepsi jsme zaháněli plzeňskou dvanáctkou.