Do Prdele
Srazik konající se v Prdeli jsem pojal spíše jako cestovatel v koženkou potaženém vozítku pohybující se na třech kolech.
S trochou zajížděk a ujetím bez dvou kilometrů 400km jsem dorazil přímo do Prdele.
Může někdo podotknout, že víska o třech domech s honosným názvem Prdel není od Liberce vzdálená 400km, ale jen 250. Hold rád se kochám .
Jak jsem k tolika kilometrům přišel? Nic složitého, když si udáte jen směr jih, nic víc. Cesta z Liberce přes Českou Lípu, Mladou Boleslav, Prahu, otáčejíc se pomalu ve Strakonicích, vracejíce vedlejšíma silnicema přes Příbram do Klatov, hold nějakej ten kilometr zabere. A k tomu, když máte čas, není co řešit.
V Příbrami jsem v mírném kopečku nestačil přepnout benzín na rezervu a velouch se zastavil. K mému překvapení mě předjel kolega velorexář, co shodou okolností jel z Děčína (také měl stejné cestovatelské nadání jako já). Prohodilo se pár slov a domluva, že sebou máme oba jako spolujezdce své ratolesti, uděláme malou zastávku v místním hornickém muzeu. Důl ANNA nám byl doporučen, jelikož prohlídka trvala hodinu a tu jsme si k tomu i vymezili. Příjemný průvodce, bývalej horník nám dal exkluzivní výklad donedávna v nejhlubším dole v Čechách (cca 1500metrů). Dobře se to poslouchalo, ovšem čas tlačil druhou výpravou jdoucí po nás. Z Příbrami to bylo do Klatov cca 100km. K místu určení to byl pak už kousek. Mírnej kopeček, cedule obce Prdel. Pak už jen vítání Vildys týmu. Po zaplacení startovného se rozložilo stan, sice trochu ve svahu, ale spát se tam dalo. Sešla se tam dobrá parta kolegů vlastnících velouše. Převážně ze západojižních Čech, ale i ze Severních luhů a hájů. Tudíž bylo o zábavu postaráno.
Sobotní vydatná snídaně náš organismus uvedla do provozu. Následovala společná jízda strojů přes různá stanoviště připravená pro účastníky srazíků předvojem převážně Vildysovic kamarádů a příbuzných, případně sponzory. Stanoviště měla rozumné úkoly, které se daly splnit, když člověk nebyl úplně blbej a levej. A tak by to mělo bejt. Hlavě u nich bylo veselo, jelikož tam byl vždy celej kolektiv, co přijel na ten sraz, co byl vlastně od začátku v Prdely. Také se tam poznalo, že lidé mohou držet při sobě, jak v případných opravách převážně Čarodějova stroje, který si sestavil pomocí fotek, co našel na internetu a rad kamarádů. Hold nějak se začit musí má muj obdiv. Po příjezdu zpět do Prdele na nás už čekala pečínka z prasete. Klábosilo se pomalu do brzkého rána, dokonce se i tančilo. Některé menší postavy i na stole za troubení trumpet a skřípotů houslí.
Neděle měla své kouzlo. Už to, že nás budilo sluníčko a bečení ovce, bzukot v trávě nevyjímaje mělo prostě něco do sebe. Snídaně ta opravdu přišla vhod. Složilo se stany, seřadilo se stroje, udělala společná fotka s cedulí Prdel. V doprovodu Jawy 250 pérák se sajdou řídící ji Vildys jsme pohodovou jízdou dojeli do Klatov na náměstí Míru. Po vyhlášení výsledků se kolegové velorexáři rozprchli k domovu. Pro mě to ovšem nekončilo s vidinou zalétání si padákem. Dojel jsem zpět do Prdele, pomohl naložit Vildysovu motorku na vozejk. Rozloučil jsem se s majitelem a poskytovatelem ubytování panem Koschulou , který se mimo jiné o nás staral, abychom nestrádali, jak hlady, tak žízní. Za to Panu Koschulovi z Prdele velice děkuji s tím, že přijedu zas. Tu už následovajíc Vildyse sedícího na motocyklu Jawa umístěného na vozíku do Javora, kde měl bejt tem přelet padákem nazývaný Paragliding. Po chvilce co se zaparkovalo u Vildysů před domem přišel Vildysův „letecký mechanik“ s padákem na zádech. To už jsme se moc nezdržovali a šlo se na kopec. Rozmotalo se šňurky co držej padák a kšíry. Po obdržení vysílačky jsem se rozeběhl vzhůru z kopce. Nakrmen jak trávou, bylinkami tak i nějakým hmyzem. Můj první let - nelet končil hubou zabořen v trávě (modré brouky nedoporučuju kousat, mají hnusnou chuť a tvrdé krovky co lezou mezi zuby). Dal jsem na rady, ale ať jsem dělal, co jsem mohl, padal jsem stále jen na hubu. Hold víkend trávený v Prdely mi nebyl souzen dosednout na zadnici. Po několika hodinách strávených na kopci, v kopci, ale pod kopcem, nikoliv v oblacích, jsme sbalili padák. Zničen jsem se nechal odvést k Vildysům dom. Následovala očista a spánek. Ráno bylo drsný. Nějaká ta modřina a bolest mě doprovázela celou cestu do Liberce.
Sraz se z mého pohledu vydařil. Všem moc děkuji, jak Jardoj s rodinou tak všem zúčasněným. Velorexům a dobrejm lidem zdar!!!