Krušné hory jsou oblastí, kde to obyvatelé neměli nikdy příliš jednoduché. Boj s drsnou přírodou byl pro zpestření střídán bojem mezi lidmi navzájem. Ránu z milosti dalo Krušným horám nejvíce dvacáté století. Nejprve museli jedni pryč a druzí sem. Po těch na povrchu pak přišli nedobrovolně další pod zem rvát z lůna země cenné bohatství. Stopy těch zápasů beznadějí a zklamání jsou v Krušných horách patrné téměř na každém kroku. Po Orličkách jsou proto Krušky mými nejoblíbenějšími horami. Mám ten kraj rád a není proto náhodou, že na srazy Velorexů, pořádané Velorex klubem Karlovy Vary – Ostrov v AČR na Blatenském vrchu se těším od chvíle, kdy kolem garáže sleze poslední sníh.
Pro letošní rok jsem důsledně odmítl možnost, že by se kterákoli pneumatika mých třech kol dotkla karlovarské silnice. Nechal jsem se zlákat trasou doporučenou Tomášem Jaroněm vylepšenou o mé poznatky z trasy z Kladna po vedlejších silnicích. Docela jsem se těšil na pohodovou jízdu přes Blšany a Kadaň. Nepočítal jsem ovšem s tím, že pokrok dorazil i do takových míst jako jsou Podbořany. Lid zde bude odměněn dvěma novými kruhovými objezdy, aby si připadal jako na západě. Jako ve Francii si ovšem motoristé mohou připadat již nyní, neb v Podbořanech nejsou objížďky vůbec značeny. Všichni přespolní pak jezdí zmateně sem a tam marně hledajíc tu svou správnou cestu. Pokud by ovšem na začátku města byla informace také o tom, že silnice č. 244 na Kadaň je též zhruba na třech dalších místech uzavřena, mnozí by si podbořanské bludiště mohli odpustit. Také řidiči Velorexů by jistě zvolili jiný rozpočet na tankování, pokud by tušili, že z Podbořan do Kadaně ujedou jednou tolik kilometrů ale koho z odpovědných by to zajímalo a proč vlastně že…
V Kadani jsme potkali Kudroše a ve dvou jsme zvesela začali šlapat důrazněji na plyn v závislosti se zvyšující se nadmořskou výškou. Na Blatenský vrch jsme dorazili krátce po sedmé hodině večer. Jako obvykle byla zima a zataženo. Při pohledu přes hranici na německý Oberwiesenthal bylo jasné, že jasno a slunečno bylo zase jen u sousedů…. Naštěstí ale pro tentokrát déšť účastníky srazu minul a tak se nejprve u ohniště, později pak ve stanu, postaveném potůčskými hasiči, rozproudila veselá zábava trvající do brzkých ranních hodin sobotního soutěžního dne. Nakonec jsme všichni usnuli znaveni ochutnáváním nabízených vzorků. Jedni přivezli koláčky, druzí medovinu, další zelenou, rum či litoměřické kedlubny aby vše bylo nakonec spláchnuto Tulamorkou s kolou na vydatné řezání nočního dříví….