Při čtení doplněné pozvánky na letošní sraz Velorexů do Boskovic jsem se na první setkání s kamarády obzvláště těšil. Šestnáctá cesta do malebného města na sever od Brna slibovala změnu a ukázalo se, že sraz situovaný se vším všudy do areálu pensionu Athéna u obce Suchý byl tím správným krokem k rozbití dlouholetých vyježděných kolejí. Konec konců vymýšlení stále extrémnějších soutěžních disciplín má jistě své limity a organizátoři rozumně udělali změnu ryze koncepční ještě před tím, nežli by došlo k překročení ochoty soutěžících posádek jít za limity jejich etických i fyzických možností. Shodou okolností jsem si ale vzpomněl na loňskou neděli, kdy objednaný dýdžej halekal na parkovišti v Boskovicích za vydatné podpory hlukové aparatury : „Vstávejte, velorexy jsou tady !“ tehdy mne napadlo, zda naopak nebyla překročena míra trpělivosti boskovických občanů a zda nejde o poslední sraz ve městě. Organizátoři mne ale ujistili, že důsledky změn tkví v něčem úplně jiném.
V posledních letech využívám boskovických srazů spíše k setkávání s kamarády po dlouhé veteránské zimě nežli k soutěžnímu zápolení a nejinak tomu bylo i letos. Za těch šestnáct let mám projetu a prochozenu většinu z památek a přírodních krás Boskovic a okolí. Občas se ale najde výjimka, která je pak zajímavou náplní sobotního dopoledne. Letos jsem dostal tip na zajímavý výlet od Ivoše Fajmana a rozhodně jsem nebyl zklamán. Mezi obcemi Bačov a Vísky, nedaleko od Boskovic, silnice prochází bytelným tunelem, který prochází mohutným náspem, který na první pohled odnikud nikam nevede. Abychom pochopili význam tohoto zdánlivě nesmyslného stavebního díla, musíme se vrátit o sedmdesát let zpět.
V rámci Mnichovské dohody ze září 1938 si na Československu Adolf Hitler vynutil nejen odstoupení pohraničních oblastí, kde německé obyvatelstvo tvořilo většinu, ale také výstavbu ex teritoriální autostrády A88 z Vídně do Breslau (Wroclavi). Tato dálnice měla spojovat německy hovořící území skrz zbytek Československé republiky a měla být výsostným územím Třetí říše. |Němci po ní měli jezdit bez cestovních dokladů a ostatní měli využívat nájezdů a výjezdů s celnicemi.
Příhodný terén nabízela zejména protáhlá sníženina Boskovické brázdy, táhnoucí se v příhodném směru sever - jih. Tři sta dvacet kilometrů dlouhá Hitlerova dálnice měla spojit Breslau ( Wroclaw , Vratislav ) a Wien . Svitavský okres by zasáhla u Moravské Třebové, odkud měla pokračovat dlouhou brázdou přes Jevíčko, Boskovice až k Brnu. Pokud by Němci dálnici dokončili, šlo by o raritu srovnatelnou s Panamským průplavem.
Přípravné práce započaly ještě před koncem roku 1938, a jejich postup je z dnešního hlediska ohromující. Plány i pozemky pro výstavbu byly připravené za pouhé tři měsíce. Po okupaci zbytku českých zemí a vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo k dalšímu urychlení, takže stavět se začalo už 11. dubna 1939. Koncem roku 1940 se počítalo se zprovozněním 65 km, které protínaly protektorát od severu k jihu. V prvním roce stavba probíhala velmi svižně. Na řadě míst začaly růst mosty, náspy a další objekty. Válečné neúspěchy a hospodářské potíže však Němce donutily koncem dubna 1942 stavbu přerušit. Až do konce války však hlídala staveniště německá armáda. Po roce 1945 byla stavba definitivně opuštěna . K jejímu obnovení už vzhledem k výsledku druhé světové války v Evropě nedošlo. Válka ojedinělé dílo zmařila. V současnosti je těleso Hitlerovy dálnice využíváno jen na krátkých úsecích, například ve 4,7 km dlouhém úseku mezi Bystrcí a Veselkou a v 1,5 km dlouhém úseku na odbočce ze svitavské silnice směrem do Boskovic. Některé dnešní dopravní koncepce však počítají s využitím téměř celé trasy této dálnice pro výstavbu nové rychlostní silnice R43.
Tolik odbočka k historii, která nás nejen díky pozůstatkům významného stavebního díla ovlivňuje dodnes.
Nedělní jízda více než stopadesáti strojů v koloně byla impozantní a jedinečná. Předcházela stylovému ukončení srazu na nádvoří zámku v Letovicích, kde se shodou okolností konala burza starožitností. Nezbývá nežli poděkovat pořadatelům za báječný víkend a těšit se na další ročník tradičního srazu a doufat, že organizátoři letos chytili do plachet nový svěží vítr, který ovlivní program i do budoucna. Doufám, že všichni nakonec dojeli v pořádku do svých domovů a garáží. Za víkend vím o jednom zničeném statoru a o třech strojích s nefunkčním zapalováním VAPE.