Ve chvíli, kdy se nejstabilnější voličská základna setkává v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Holešovicích na prvomájové demonstraci, se my pomalinku chystáme na výpravu na Moravu na sraz Velorexů do Boskovic. Je to neskutečné, ale setkání jiné stabilní voličské základny, která ovšem volí Velorex, se tu koná už po sedmnácté. Klobouk dolů před pořadateli, že mají stále chuť a invenci něco vymýšlet a snažit se neopakovat…
Naše skupinka v Praze čeká na chvíli, kdy dorazí Blesk z Ostrova a pak se přesouváme za Martinem do Skalice, kde dnes přenocujeme. Počasí se trochu kazí, dokonce i ve čtvrtek ráno prší. Cesta je ale před námi, odlétáme v pohodičce po snídani směr severovýchod. Naplánovali jsme totiž trasu tak, že pojedeme přes Českou Třebovou, kde se hodláme podívat, jak se daří velorexové expozici v tamním Městském muzeu. Před tím ale zastavujeme nedaleko Luže pod hradem Košumberk. Bohužel bylo zavřeno, prohlídka nebude. Už před obědem srážky ustaly, a tak se jede docela dobře. V podvečer jsme se konečně dostali do okresu Blansko a zakotvili na základně v Černé Hoře. Večer v Pivovaru byl moc fajn.
Je pátek a my máme spoustu času. Jindy v tento den, mnohdy až večer, teprve vyrážíváme z Prahy a teď jsme dvanáct kilometrů od Boskovic. Ráno ale bohužel vydatně prší, s odjezdem nikam nechvátáme. Když déšť malinko polevil, vyjeli jsme směr Moravský kras. Malými silničkami směřujeme pozvolna k Hané až do Křenůvek, kde jsme trošku přepadli Paldu s Marcelou. Konečně neprší. Poněkud pozdně velmi dobře obědváme na Palíškovic doporučení v prostějovské Kolibě. Odpoledne si ještě v nedalekých Vrahovicích plánovaně prohlížíme jedny „staré trubky“ a pak přes Plumlov míříme na Suchý, do areálu na Athénu. Snad poprvé jsem dojel na boskovický sraz za světla. Večer se setkáváme se starými známými, sedí se do noci v hospodě, kde to zase jednou hučí jako v úlu.
Sedmnáctý ročník inspiroval pořádající kluky od Zlaté Růže k tématu „Bylo – nebylo 17.11.1989“ … Startujeme na parkovišti u Zlaté Růže. Po poněkud nepolitické opičí dráze spojené se stříkáním hadicí na cíl musíme porovnat za sebou všechny naše prezidenty od TGM po MZ a vyřadit obličeje státníků zahraničních. Další dopolední úkoly se řeší opět na Athéně. Nostalgicky jsem zavzpomínal na zpravodajství třiadvacet let staré, které bylo třeba malinko učesat formou diktátu, ale také znát fakta nebylo na škodu. Úkoly šly vcelku rychle, nepatrně déle jsme si počkali u Bagra „na svíčkách“. Zapálit jich co nejvíc na dvě zápalky se totiž časově zvrtlo poté, co někdo vymyslel, že se dá ohořelý pahýlek od sirky namočit do vosku a byla z toho louč, která zapalovala desítky svíček… Po obědě jsme se přesunuli za Drahany na tamní střelnici, kde se pálilo na terče ze samopalů a házelo se dřevěnými kostkami na cíl do pneumatik. Ještě jsem zapomněl na to, že soutěžící byli hned na začátku rozděleni na demonstranty a „vébáky“. Na závěr na Athéně se obě party potahaly za lano, které ač se přetrhlo, tak přineslo vítězství demonstrujícím.
Neděle je ve znamení kolony do Letovic na zámek, kde jako loni proběhne vyhlášení výsledků srazu. Na zlato si letos sáhli naši – Kotačkovi, za což jsme je pochválili. A je tu opět loučení a cesta domů. Dali jsme oběd v Černé Hoře a vydali se jako obvykle v neděli po Boskovicích směr Vysočina. Kdesi před Novým Městem na Moravě jsme dojeli opravující jihlavský BRK, se kterým chvíli hovoříme. Luděk se odpojil před Havlíčkovým Brodem a my zbylí to táhneme až na Prahu. V podvečer jsme dojeli domů, zaparkovali stroje a v poklidu dorelaxovali zbytek neděle už s vidinou pondělního zápřahu v pracovním procesu. Díky patří pořadatelům, jak pěkně zase více než sto padesát vozítek Velorex během víkendu odbavili a pobavili!