14. Německý sraz tříkolek - výprava Me2dů - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

14. Německý sraz tříkolek - výprava Me2dů

autor: Me2dice31. 8. 2005Srazykomentářů: 1přečteno: 10630 xfoto: 0známka: 3

Vyrazili jsme ve čtvrtek 18.8.05 ve 12:30 z Čelákovic. Stejně jako na cestě do Maďarska v loňském roce, jsme byli „zastaveni“ již pár kilometrů od domova. Tentokrát měnil Meďoch svíčky na pumpě v Nehvizdech. Pozastavil tam u nás jeden „kamarád“ velorexák a zkoušel nás zdemoralizovat vtipy o opravách – jakože když už to začíná za rohem od domova, nemá smysl pokračovat:o))) Ten byl ale bláhový, vrrrrr!!!

Zbytek plánovaného úseku cesty pro tento den proběhl víceméně bez problémů – jen jsme záhy pochopili, že veloušek bude mít s naší zátěží = 2 dospěláci ne zrovna nižší váhové kategorie, pes a narvaný Motex – docela dost práce, zvláště v těch úžasných kopcích, které se na silnici č. 6 směr Karlovy Vary vyskytují ve značném množství – ani jsem netušila, jak moc jich tam je:o) Za volantem auta se ty kopce překonávají tak nějak snáz:o)

Večer jsme strávili v příjemné společnosti u kamarádů v Chebu.

Vtip večera: známí si koupili čičavu. Po nějaké době se rozhodli, že odmrazí ledničku a nenapadlo je, ohlídat si svého „hlídače“. Ten v nestřežený okamžik vlezl do mrazáku a tam byl usmrcen právě se rozmrazující husou:o) Smutek za „miláčkem“ byl veliký, proto padlo rozhodnutí, pořídit si nové štěně – samozřejmě také čivavu. Dojeli si pro něj až na Moravu – cesta byla dlouhá, tak zastavili a nechali štěňátko pobíhat na volno po vedlejším poli. Bohužel si čičavu spletl dravý pták s myší – ulovil štěně a odletěl hodovat s právě ukořistěnou večeři – jistě mu za tu pořizovací cenu 8.000,-Kč chutnala. Poučení pro budoucnost – pořídíte-li si čičavu, je nutné být stále ve střehu:o)

V pátek 19.8. jsme jen dokoupili čerstvé pečivo – za naši dobrou českou měnu v sámošce v Chebu – dotankovali naposledy také za dobrou českou měnu na benzínce ve Svatém Kříži – a vyrazili směr státní hranice. Přiznám se, že jsem měla docela dost obavy z toho, jak se budou celníci tvářit na naši Hesuli – nevím, zda všichni vědí o tom, že figuruje na seznamu tzv. bojových psů a právě Bavorsko má pravidla ohledně těchto psů nejpřísnější ze všech spolkových zemí Německa. Dopadlo to naprosto nečekaně – celníci se jen rozřehtali při pohledu na velouše a Hesinčina vystrčená hlava je rozesmála ještě víc – jen si ji spletli s pitbulem:o) Po hladkém průjezdu hranice jsme dostali hlad a na prvním parkovišti ve Waldsassenu jsme se nasnídali. A jelo se dál. Meďoch vypsal itinerář cesty opravdu velice podrobně, takže jsem ani moc nemusela sledovat mapu. První zádrhel nastal v Bayreuthu, kde jsme se díky „úžasnému“ značení motali do kolečka – naštěstí nám v obchodu s motorkami poradili a pokračovali jsme přesně dle Fahrplanu. I když díky několika objížďkám jsme najeli o trošku více kilometrů než bylo plánováno.

Ve 12:00 jsme zastavili na oběd – no, opětovný následek toho, že jsme oba nekuřáci – Meďoch vyndal konzervu, vyndal vařič a chystal se začít vařit – chyba – nebylo čím zapálit vařič:o)) Ještě že nás zachránili kolem funící cyklisti na dvojkole – měli u sebe zapalovač, páč byli kuřáci:o) Z toho vyplývá poučení pro nekuřáky – díky svým životním zásadám můžete také zůstat bez oběda:o)

Sirky jsme koupili v první Edece, kterou jsme míjeli – samozřejmě jsem hned musela doplnit zásoby o kalorickou bombu v podobě úžasných sušenek Koala – co kdyby naše cesta trvala déle, než jsme plánovali a hladina cukru v krvi by nám klesla na životohrožující hranici:o)

V Ebrachu před Würzburgem jsme byli nuceni krátce zastavit – motor se rozhodl zadřít se – takže nám jinou možnost ani nedal. Opět jsme „trošku“ zmatkovali při nájezdu na dálnici u Würzburgu – a opět nám přispěchal na pomoc dobrý německý človíček a nasměroval nás námi požadovaným směrem.

Jízda po dálnici byla dooost zábavná – jeli jsme v pravém jízdním pruhu a vzhledem k páteční zácpě jsem se s některými vozy potkali aj 5x:o) Důležitý poznatek – počasí do této chvíle spolupracovalo až na 1000% - bohužel po sjezdu z dálnice u Wertheimu tato idylka skončila a my se jen tak tak stačili schovat před průtrží mračen a bouřkou na benzínce. Skoro hodinové čekání nás přestalo bavit, tak jsme vyrazili dál i za deště – i když ne už tak zdrcujícího. Úsek cesty kolem Mohanu byl kouzelný – rovina, krásné přírodní scenérie, historická městečka. Pohodové chvíle kochání se skončily, když jsme se od mohanského údolí museli odklonit – tam začala cesta přes hory a doly a občas jsme přemýšleli o tom, proč není součástí povinné výbavy velorexe i výbava horolezecká. A to nemluvím o tom množství vody, které se na nás hrnulo zhůry a bohužel i do velouše. Nebo o těch hasičích, kteří nás z neznámého důvodu odklonili z plánované trasy – kdesi v horách a naprosto neznámým směrem.

Na místo určení jsme dorazili o 10min později než Kamil s Palizou. Pořadatel se nám vrhnul kolem krku, rozdával hubany na všechny strany a bylo vidět, že nás opravdu rád vidí.

Ubytovali nás ve stodole – došli logicky k závěru, že v tom deštivém počasí by nám ve stanech bylo dost krušno - a my jsme si skočili na pivko a vínko – no, zbytek osazenstva si nás jen okukoval a přesně splňoval představy o „studených čumácích“:o)

Naše večerka se bohužel dost posunula – řítil se k nám Blesk a my jsme s ním ztratili spojení díky nulovému signálu na mobily. Dojel někdy až v půl druhý ráno – a objel přitom určitě půlku Německa:o) Takže jsme nebyli jediní, kdo doplatil na úžasné německé dopravní značení:o)))

Sobotu 20.8. jsme zahájili přímo královskou snídaní – sice stála 7,5 EUR na osobu – ale byla opravdu, opravdu mooooc chutná (i hutná:o) Do 10h – než se vyjíždělo na trasu dlouhou asi 200km – se kolem velorexů motalo hafo lidiček a dá se říci, že domnělé ledy opravdu tály přímo bleskovou rychlostí:o) Ze začátku jsem klukům tlumočila v Deutsch i Englisch, ale postupně se základní terminologii naučili sami, takže mě potom už ani nepotřebovali:o) Vyjížděli jsme mezi posledními, protože jsme se rozhodli jet jen část trasy – a musím prásknout Meďocha, že málem připravil o život naše zlatíčko Hesuli!!! Řezal zatáčky tak příšerným způsobem, že Hesuli přivázanou na vodítko na kostru prostě jen tak vyklopil z koše – a ona nějakou chvíli musela „šlapat“ vedle velouše, než její drahý páníček pochopil, že můj jekot „péééééés“ neznamená, aby nějakého nepřejel, ale aby zastavil a sebral z cesty toho svého:o) Naštěstí to přežila bez úhony – ani se neuškrtila na vodítku a ani si nepodpálila tlapky v té rychlosti:o) Po odklonu z trasy jsme se zastavili v městečku Michelstadt – prošli jsme historické centrum, nakoupili dárky domů, aby nás nepomluvili, že jsme na ně v daleké cizině zapomněli:o), dali si pivo, dokoupili tekutiny a pečivo a vyrazili na sraz k Foresthaus Englischen Garten na odpolední „kávu“:o) Zde bohužel došlo k menšímu „incidentu“ s obsluhou – bylo nám vysvětleno, že není pravidlem, aby ten kdo přijde do restaurace první, byl také první obsloužen…stačili jsme si dát kafe (1,6 EUR), tvarohový dortík (2,1 EUR) – ale po té, co jsme půl hodiny čekali na zbytek objednávky, jsme to vzdali a odešli předčasně…samozřejmě se zaplacením. Na parkovišti si kluci čekání na ostatní krátili pózováním a focením veloušů s ostatníma tříkolkama.

Následovala společná prohlídka historické vodárny – určitě bylo úmyslem pořadatele, abychom si protáhli naše ztuhlé údy z trojkolek – já měla jako „tahouna“ Hesuli, ale ostatní to museli zvládnout vlastními silami:o) Po návratu jsme si udělali večeři ála švédský stůl – vybalili jsme „domácí“ zásoby, kafe dodal majitel penzionu, Blesk borůvkový koláč od maminky – no, nemělo to chybu:o)

V té chvíli k nám na chvíli dorazili tříkolky na elekrický pohon – upřímně – měla jsem pocit, jako kdyby právě přistáli z měsíce:o) Byly velice potiché (ve srovnání s veloušem až neslyšné:o) – a dozvěděli jsme se, že na jedno „nabití“ dojedou pouhých 50km – s tím by nám ta cesta 600km tam a 600km zpět trvala do skonání světa.

Dobrou večeři je potřeba dobře „spláchnout“. Přemístili jsme se do hospůdky, kde jsme to doslova „rozsvítili“ – rozšoupli jsme se u vínka (láhev 14,6 EUR), piva (1,8 – 2,1 EUR), pálenky z vína (cenu dodá Blesk) a jakési Mayersovi bylinné, která nám byla nabídnuta z osobních zásob v placatce a klukům moc nejela – ale já dorazila zbylá 2 štamprlata, mňam – miluji takovouto péči o své zdraví:o) A bylinky jsou přeci zdravé:o)))

Dominantním zážitkem ze sobotní noci je to, že mě Hesule odstěhovala z mé nafukovačky na holou zem!!! Snažila jsem se jí sice vystrnadit a přemístit alespoň o kus dál – ale jak znáte všicí Hesuli – není to nijak snadné – takže jsem se vyspala opravdu „dorůžova“! Zabalili jsme, zopakovali si chutnou/hutnou snídani, vyměnili si adresy a v 9:30 jsme vyrazili směr česká státní hranice. Blesk jel sólo, páč tam byl s vlekem – a my s Kamilem a Palizou po vlastní ose. Hned za Reichelsheimem jsme všichni dotankovali – důležitá info pro další story. V 10:20 se totiž Kamil v Michelstadtu málem převrátil s hadrákem při průjezdu křižovatkou – vyklepal si šroubky z karburátoru, benzín stříkal na všechny strany a Kamil udělal „jen“ dvojité hodiny- naštěstí tam nebyl obrubník.

Ne přímo plánovaně jsme změnili za jízdy trasu a rozhodli se jet přes silnice č. 47, 22, 290 až na dálnici č. 6, která vedla přes Norimberk až k našim hranicím. Ve 13:30 jsme si kdesi na německých vrchovinách před nájezdem na dálnici č. 6 dali oběd a pak jsme ji projeli téměř na jeden zátah – ale cca 40km před Amberkem si opět náš velouš svým zadřením motoru vyžádal „Rauchpauzu“ – chladili jsme a zároveň zjistili, že zadní tlumič netlumí. Dolili jsme poslední zásoby benzínu v kanystrech a huráááá směr Čechy. Bohužel jsme tak trošku zazmatkovali před státní hranicí – ale Rozvadov jsme nakonec našli:o)

Zastavili jsme, abychom si trošku oddychli a protáhli se – ale nakonec jsme tam byli „zastaveni“ bouřkou a průtrží mračen – celkem na 3 hodiny. Po značné chvíli jsme se alespoň z hranice přemístili k nejbližší benzínce, kde jsme už za dobrou českou měnu „nakrmili“ velouše i sami sebe. Kamil s Palizou se rozhodli přespat na protějším parkovišti u benzínky –ale já a Me2d jsme pokračovali v cestě domů. Veloušek jel zbývajících 200km jako ďas po dálnici přes Plzeň a Prahu až do Čelákovic. Zaparkovali jsme ho přesně ve 2:30 v pondělí 22.8.05 :o)

Střípky:

Německé dopravní značení mě dohánělo k šílenství a ani po 800km jsem se v něm nezorientovala:o(
Množství větrných elektráren po cestě jen dokazuje, že jsou v tomto ohledu Němci opravdu napřed před námi.
Me2d umí své okolí „šokovat“ téměř neustále – v hospůdce nešla kolegovi otevřít placatka s mojí favoritkou Mayers-bylinnou:o) – po chvíli oběhla celý stůl a všichni přítomní mužové vyzkoušeli – marně – svoji sílu. Placatka odolávala – padl tam návrh – hodily by se kleště. Ve chvíli, kdy Meďoch vytáhnul své „příruční“ kleštičky z opasku – v rámci skautského hesla „Vždy připraven“ – vyvolal u spolusedících nejen němý úžas, ale určitě i víru, že my Češi si umíme poradit opravdu se vším:o) Potvrdilo se, že nadšenci „stejné krve“ si rozumějí i bez ohledu na národnosti a jazykové bariéry – Němci nás překvapili co do vztahu k velorexům i k psům jako je Hesule.

Kamkoliv jsme přijeli, vzbuzovali jsme nadšení kolemjdoucích a kluci museli dokolečka vysvětlovat, že se opravdu jedná o motorky, s motorem Jawa, dvouválec, jedno- a dvoucilindrové, jakou to má rychlost, jestli si to vyráběli sami atd.

Navázali jsme kontakty s lidičkama z různých koutů Německa – a doufáme, že se nám podaří je udržet. Jako „šedá eminence“ se srazu zúčastnil i pan Bělina z Čelákovic = majitel velorexe – fungoval jako video-dokumentátor:o) Pro naše kolegy-trojkolkáře jsme úžasnými hrdiny silnic – z vyprávění Kamila a Palizy pochopili, že s Velorexem lze zdolat opravdu jakoukoliv vzdálenost, s téměř jakýmkoliv problémem – jejich „pouhých“ 3000km s provazem svázaným alternátorem na trase durch celou Evropu je povyšuje na supermany silnic:o)))

Velké množství fotografií najdete v Me2dově garáži.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 2, Známka: 3


Komentáře (1)

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

NěmeckoNěmecko
AUTOR ČLÁNKŮHonza
Pěkné čtení, možná trochu lituju, že jsem se nepřemohl a nejel s vámi...

Posláno 2.09.2005 v 15:46


Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

137Jarní Boskovice č 26...
135XII. Film Fest Velor...
101MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
77Převodovky ve Velore...
67Zapalování a seřizov...
66Maďarsko 2010 aneb s...
59Vrchní, prchní! Velo...
57III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...
55XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama