Týnec 2005 - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Týnec 2005

autor: Mila_3073. 10. 2005Srazykomentářů: 0přečteno: 11651 xfoto: 47známka: -

Poslední letošní sraz je za náma. Tradičně se ukončení sezony konalo ve městě Jawy v Týnci nad Sázavou, letos byl hlavní tábor přesunut cca 1 km nad Týnec do Bukovan.

Byl to můj třetí Týnecký sraz, vlastně jediný sraz, u kterého jsem absolvoval všechny ročníky od té doby co vlastním Velorexe.

Vzhledem k tomu, že už je konec září, stmívá se velice brzy a jedeme skoro za tmy – takže samozřejmě se zapnutými světly (jelikož nám Velorexík nedobíjí, následky budou popsány níže). V Chuchli si dopřáváme první menší zastávku a zatahujeme střechu – přeci jenom ten chladný vzduch není moc dobrý jak pro nás tak pro Netopýra, kterému v koši fouká do uší. Potom již vjíždíme na výpadovku z Prahy a pod zraky všech projíždějících a mávajících „čumilů“ uháníme dál. Za spokojeného brblání a vyluzování modrošedého dýmu našeho Velorexíka jsme dojeli na místo v cca půl deváté. Uvítali nás již přítomní milovníci Velorexů v čele s Tomášem Jaroněm. Vyzvedli jsme si startovní číslo a šli vybrat místo pro rozbití našeho provizorního domova na tento víkend. Naštěstí na nás ještě zbylo jedno z několika posledních.

Nové místo na nás udělalo dobrý dojem, celý prostor byl osvětlen, takže nehrozilo přeražení se o nečí stan anebo zbloudění až do řeky jako ve vodáckém tabořišti. V umývárně tekla teplá voda a hlavně restaurace, která byla součástí areálu, měla dostatek volných míst jak venku tak i uvnitř. Jak jsme se za chvíli přesvědčili tak i pivo bylo dobře vychlazené a v kuchyni se našel i vynikající guláš. Pouze se obávám, že pokud by přijelo o 10 strojů víc tak už by bylo plno. A to není u tak vynikajícího srazu jako je Týnec nic nemožného.

Probudili jsme se do krásného slunečného rána i když s mrazivou teplotou. Z Velorexů se pářilo a sluníčko slibovalo, že nám bude jeho paprsky dopřávat celý den. Okolo desáté jsme si šli vyzvednout startovní listinu a Tomáš nám udělil několik užitečných rad a seznámil nás s tématem, který byl již předem avízován – 30 případů Majora Zemana. Pořadatelé nás pěkně vypekli, jelikož první předstartovní úkol „Mědirytina“ skrýval křížovku s názvem obce, kde se nachází start. Naše skupinka Velorex týmu Střední Čechy – tedy já, Pepa S a Honza jsme s tím neměli problém. Startovní obce byla „Pikovice“ – docela dálka z Bukovan (cca 20km). V Pikovicích jsme odevzdali vyluštěnou "Mědirytinu" a na druhou stranu papíru rovnou psali první soutěžní úkol, napsat za 2 minuty co nejvíce názvů dílů seriálu 30 Případů majora Zemana. Úkol se dal očekávat, téma bylo jasné už dopředu. Vzhledem k tomu, že téma bylo již známo a tento úkol dost přicházel v úvahu – byli jsme docela připraveni. Napsali jsme 14 dílů, což v horizontu 2 minut byl docela slušný výkon (no samozřejmě mohl být i lepší). Dalším úkolem na startu bylo sestavit si trať podle názvů obcí z nichž jenom tři byly označené správným pořadím. Platilo pravidlo jako vždy do obce, která není v seznamu se určitě nejede a pokud jste se do ní dostali jedete špatně. Na dalším listu startovní dokumentace byl jako obvykle seznam hledaček letos jich bylo 15.

Vyrazili jsme vstříc dalším úkolům. Celá trasa vedla přes Vltavu na druhý břeh, až do Mníšku pod Brdy a zpět přes Slapskou hráz.

První disciplína na trati měla jednoduchý název, při kterém mnohým běhá mráz po zádech "Studna", snad nejznámější příběh Majora Zemana, příběh dvacátý šestý z roku 1969...ano v hlavní roli starý Brůna a sekera. Úkolem bylo hodit sekeru stylem starého Brůny co nejblíže k boku svého hadráka. Ukázalo se, kdo má jaký vztah ke svému stroji a kdo má jak soutěživého ducha a je schopen pro vítezství obětovat i proseklou plachtu. Já se svým výkonem 34 cm jsem se zařadil mezi méně odvážné a byl to průměrný výkon.

Po odjezdu z tohoto stanoviště nám začal stroj vynechávat, běžel nepravidelně pouze na jeden válec, museli jsme zastavit a hledat závadu. Začali jsme logicky přehozením cívek a kabelů k cívkam mezi sebou, ale závada trvala stále na stejném válci, z toho jsme usoudili že bude špatná svíčka. Vyměnil jsem svíčku za novou a najednou motor šlapal jak hodinky, ale než jsem zabalil nářadí a zavřel kapotu a koš tak zase přestal jeden válec fungovat. Po výměně asi 3 svíček, kdy závada stále trvala, jsem začal pozorně sledovat LED diodu na elektronickém zapalování, a všiml jsem si, že po zapnutí klíčku sama po chvíli zhasne. A napadlo mě přeměřit napájení, bylo tam sotva 6 V a vše bylo jasné, elektronické zapalování totiž funguje od 5V do 33V no a než jsem vždy sbalil nářadí, napětí pokleslo a motor začal vynechávat, a při výměně svíčky se baterka na chvíli vzpamatovala a proto to vždy po výměně cca 1 min běželo normálně. Důvod vybití baterie je jednoduchý, nedobíjel mi od července dynamák a nechtělo se mi sundavat rotor a nýtovat držák kladívka v půlce sezóny, doufal jsem, že na baterku (vždy před srazem dobitou) dojezdím do zimy. Lipnici jsem dojel, Týnec už nevydržela. Takže jsme se pomalou jízdou s vynechávajícím motorem vydali přímo směr Mníšek pod Brdy k nejbližší benzínce pro novou baterii a po výměně zpět na původní trať. Další zastávka byla v Řitce, nebylo tam stanoviště, ale většina účastníků se tam zastavila na oběd v zájezdním hostinci "Na Veselce". Mělo by se to ale jmenovat spíš "U lenochoda", měli jsme objednanou hotovku a čekali jsme na ni skoro hodinu, a podle reakcí okolních stolů to byl ještě jeden z lepších časů. Takže tuto hospodu nikomu nedoporučuju. Další zastávkou v Řitce bylo hledání čísla popisného domu známé zpěvačky Heleny V. do hledačky, teda ono nebylo v hledačce napsáno v které obci její dům stojí, ale to snad všichni vědí.

Druhá disciplína na trati se jmenovala podle příběhu dvacátého devátého z roku 1972 Mimikry. Tentokrát jsme ale stáli na "straně zákona", úkolem bylo poznat co za součástku se skrývá pod mikroskopem 50 x zvetšená. Nikomu z naší skupinky nedělalo problém uhádnout, že se jedná o uhlík z dynamáku. Toto stanoviště bylo umístěné v kopci a tak každému stroji byla nabídnuta zarážka-klín pod kolo, Tomáš myslí na všechno.

Pomalu se přesouváme na třetí stanoviště na trati, kde jsme dojeli mnoho posádek jedoucích před námi a dohnali jsme tak ztrátu způsobenou nákupem a výměnou baterky. Třetí disciplína inspirovaná příběhem desátým z roku 1953 se jmenovala "Vrah(k) se skrývá v poli" a skutečně úkolem bylo najít za pomoci dalekohledu v přilehlém poli co možná největší počet dílů z velorexe. Našel jsem 13 kusů, brzdovou čelist jsem uviděl těsně po skončení času a už mi nebyla uznána. Z tohoto stanoviště vyrážíme pomalu k Slapské přehradě, přejíždíme ji po hrázi a pokračujeme dále k následujícímu stanovišti u muzea motocyklů v Netvořicích.

Čtvrtá disciplína inspirovaná příběhem prvním z roku 1945 a nevinně nazvaná "Honza Zeman se vrací z koncentráku" skrývala úkol více než záludný. Po celodenním ježdění když mají všichni vyprahlo v krku, sníst na čas 1 suchý rohlík. Podařilo se nám to za 1:42:4 není to sice rekord ale je to hodně dobrý čas, protože se zde objevují i časy hodně přes 3 minuty.

Z Netvořic jedeme zpět na základnu do Bukovan, kde nás v cíli čeká poslední soutěžní disciplína a závěrečná cílová otázka. Úkol nazván podle příběhu patnáctého z roku 1958 "Kvadratura ženy" byl zábavný a na rozdíl od všech ostatních pro celou posádku. Poskládat v co nejkratším čase puzzle s Ferdou mravencem a broukem Pytlíkem. Cílová otázka byla spíše tipovačka a kupodivu vůbec nesouvisela s projetou tratí, zněla Ve které ulici v Praze je restaurace "U majora Zemana" ? Náš tip byl správný, a 5 bodů je doma.

Večer většina účastníků zaplnila přilehlou restauraci, diskutovalo se a popíjelo dlouho do velmi chladné noci. V neděli ráno po probuzení se sušili stany, spacáky a vše na co padla ranní rosa, a že jí bylo opravdu hodně. Tomáš na pódiu začal vyhlašovat ceny, a díky Luďkovi, který nejenom že našel dům slavné zpěvačky neváhal také zazvonit a dostal několik fotografií s vlastnoručním podpisem, takže cenu ve formě fotografie Heleny dostala každá posádka od posledního 32. místa až po 9. Dále byli vyhlášeny ceny v jednotlivých disciplínách, výherce nejlepšího záseku do svého stroje obdržel zmíněnou sekeru, s kterou se házelo, a nejlepší jedlík rohlíku musel přede všemi dokázat, že si cenu zaslouží a sníst rohlík na čas. Postupně Tomáš vyhlásil všechny místa, my jsme skončili na 7 příčce, konečně alespoň v první desítce. Účastnící se pomalu začali rozjíždět domů, někteří ještě jeli na spanilou jízdu do muzea v Lešanech, my jsme se jízdy neúčastnili a letěli jsme směr Praha.

Sobotní ráno ISobotní ráno IISobotní ráno III
Před odjezdem z BukovanNa startu
Honza dotahuje kolena ve válci
První soutěžní disciplína "Studna"34 cm od hadráka
Pepa přímý zásah
Honza přímý ale naprosto čistý zásah bez poškození
Zájezdní hostinec U lenochodaDruhá soutěžní disciplína "Mimikry"
Třetí soutěžní disciplína "Vrah se skrývá v poli"
Třetí soutěžní disciplína "Vrah se skrývá v poli"
Třetí soutěžní disciplína "Vrah se skrývá v poli"
Slapská hráz foceno za jízdy přes špinavé sklo
Pepa zápasí s rohlíkem.
Pódium
Vyhlášení výsledků, neděle ráno.
Výsledková listina
Balíme a odjezd domů

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

nehodnoceno


Související články:
Pozvánka na IX. ortotraxní sraz velorexůPozvánka na IX. ortotraxní sraz velorexů

Komentáře

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře.

Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:841
Celkem fotografií:9449

TOP články

166XII. Film Fest Velor...
132Jarní Boskovice č 26...
115MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
87Převodovky ve Velore...
64Zapalování a seřizov...
61Kampaň - stop zbyteč...
58Maďarsko 2010 aneb s...
57Vrchní, prchní! Velo...
53XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...
53III. VELOREXÁŘSKÝ PL...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama