 autor:  17. 9. 2003přečteno: 9224 xfoto: 5známka: - |
I letos se nám rychle blížil termín srazu v Boskovicích a Vlasta byl celej natěšenej,
protože konečně dokončil renovaci dvěstěpadesátky a už dlouho dopředu plánoval,
jak se svým drobečkem Oskarem vyrazí do Boskovic a jaká to bude pěkná (pomalá)
cesta. Až do poslední chvíle však nebylo jasné, kdo bude druhým členem posádky.
A bylo to tady… V pátek odpoledne jsme vyrazili na cestu. Je pravda, že
toho do té doby Oskárek moc nenajezdil, takže jsem ani příliš nevěřila,
že vůbec dojedeme do cíle. Ze začátku jsme toho víc nastáli než najeli a
dlouho jsme nemohli přijít na to, čím by to mohlo být. Příčinou všech problémů
bylo víčko od nádrže, které nechtělo pustit do nádrže ani štipec vzduchu,
tím pádem vznikal podtlak a benzín nechtěl téct. Nakonec jsme si víčko vyměnili
s Vítkem, který jel na sraz, stejně jako v minulých letech, ve svém čtyřkolovém
Veloušovi. Od té chvíle Oskar šlapal jako hodinky. Bez jediné závady jsme
večer dorazili do Boskovic, vyzvedli si startovní číslo a odjeli se ubytovat
do penzionu Athéna. Cestou jsem sice ztratila mikinu, ale záhy mi ji přivezl
džentlmen s bílou šálou. Tímto mu posílám ještě jednou velké díky.
Celý sraz se nesl v maškarním duchu. Pořadatelé ani letos nezklamali a připravili
na sobotu soutěž. Musím říci, že hledání nápisů bylo zajímavé, ale třeba
takový památníček sv. Barbory nám dal docela zabrat. Pokaždé jsme ho minuli,
i když jsme se několikrát ptali na přesnou polohu a vesničané nám ochotně
pomáhali. Často ale nechápali, co se to v okolí děje, že tu jezdí mraky
Velorexů sem a tam a něco hledají. Obzvlášť paní bydlící v domě se psem
na balkóně byla zděšená, když Vítek vystoupil z Velorexu a šel se podívat,
jaké číslo popisné je napsáno na dveřích. Zapotili jsem se i při hledání
velkého pomníku. Skvělá byla jízda naslepo, i když jsme v ní nebyli nejúspěšnější.
Neměli jsem sice žádný trestný bod, jenže Vlasta ze začátku ignoroval moji
výbornou navigaci a točil volantem, jak se mu zrovna zachtělo. (Možná se
zavázanýma očima i blbě slyší.) Ani v závodě na čas jsme nebyli moc rychlí,
ani jsme to od Oskárka nevyžadovali. Cestou se nám žvejkla duše, museli
jsme na náměstí sundat kolo, kterému se teda dolu zrovna moc nechtělo.
Neděle moc slunečná nebyla, ale i tak bylo o zábavu postaráno - každoroční
jízda výsostných Velorexů městem, vyhlašování výsledků soutěží. Nutno konstatovat,
že letos byly ceny více než lákavé a Velorexů dorazilo do Boskovic požehnané
množství. Jestli to tak půjde dál, bude se asi muset prodloužit jízda městem,
protože jinak se budou na parkoviště vracet první Velorexy, aniž by odjely
ty poslední. |
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
Boskovice 2003
