Období, kdy se v našich zemích zavírají brány škol jsme začali zjišťováním informací o jednom čtyřkolovém vozítku, které bylo zčásti vyráběno ve vývojovém středisku v Dolech. 2.7. 2009 jsme se proto s Vaškem vypravili za mým kamarádem, renomovaným novinářem, publicistou a sběratelem historických motocyklů, který nám poskytl materiály pocházející z archivu podniku Jawa. Také nám nabídl spolupráci při tvorbě knížky včetně prací grafických, nakladatelských a tiskových. Zde nabyté informace a fotografie nám začaly přesně zapadat do obsahu materiálů získaných z jiných archivů. Tím jsme otevřeli Pandořinu skříňku vývojového střediska Doly, kterým se budeme zabývat ještě později.
Další z variací na téma vozítko od karosáře Sodomky, pro doplnění Velorex kurýru č. 37
Další schůze kolektivu se symbolicky konala 7.7. 2009 v restauraci U Kozla. Zabývali jsme se již tvorbou textů jednak historických, jednak konstrukčních. Hodně práce dalo uhlídat, aby nám nevypadla žádná z konstrukčních změn daných typů. Další schůze proběhla následující úterý 14.7. 2009. Pokračovali jsme v konstrukčních kapitolách. Ukázalo se, že tvorba tohoto textu není vůbec snadná a tak nepostupujeme tak svižně, jak jsme si původně představovali. Statečně vaříme směs z technické odborné terminologie a spisovného českého jazyka. Důležitým úkolem pro nejbližší dny bylo dohodnout další velké víkendové focení, tentokrát na Moravě a ve Slezsku.
U Kozla v plné práci
Já jsem si vybal volno a na devět dní odjel na motorce do Bosny – viz moje garáž, kde běží cestopis.
V pátek 17.7. 2009 Petr, Kléma a Tomáš přijeli k Luďkovi a jeho vozem všichni pokračovali směr severní Morava, kde máme na sobotní dopoledne domluvené focení hned několika strojů. V pátek v noci hoši našli improvizovaný nocleh v polích před Karvinou. Počasí všem přálo a tak výprava nocovala pod širákem. Před spaním běžel film Vrchní prchni, který byl promítán z notebooku umístěného na kapotě stříbrné Octavie.
Letní kino
Náš kamarád Standa vlastní mimo jiné zrenovovaný model Velorexu 435, který nás hodně zajímá. Pokusili jsme se zjistit, jaký je rozdíl mezi Velorexem 1960 a Velorexem 435. Za pěkného slunného počasí probíhá profi focení. Podařilo se nafotit ještě další dva stroje, které nás zajímají a po velice příjemném společném obědě velitel vozu Luděk zavelel ke zrychlenému přesunu do Černé Hory. Trochu se zhoršilo počasí, a tak bylo možné jen připravit k focení detaily dalšího stroje, které nám ještě chyběly. Den byl zakončen příjemným posezením v prostorách černohorského pivovaru.
Focení stroje 435
V neděli 19.7. 2009 výprava pokračovala do Boskovic. Na parkovišti u „Růže“ čeká další stroj v původním stavu k focení.
Focení detailů stroje 16/350
K příjemně strávenému dopoledni přispělo perfektní zázemí pro naši práci. Kluci pohovořili se známými v penzionu a dozvěděli se také nějaké zajímavé informace o financování původního projektu….
Příjemná obsluha dodávala sil k zodpovědné činnosti
Po obědě v Černé Hoře a posledním dofocení, toho co bylo třeba, následovala cesta domů.
Každému stroji je potřeba podívat se také pod sukně....
Petr při focení konstrukčních zajímavostí
Poslední zastávka na této velmi produktivní cestě byla u Romana. Zde byl nafocen jeho unikátní stroj, bez kterého by kniha nebyla úplná.
Focení Romanova pečlivě zrestaurovaného stroje
V úterý 21.7. na schůzi v restauraci U Kozla jsme pokračovali na konstrukčních textech a zpracovávali jsme další nové materiály a fotografie. Kléma na schůzi přivedl také svého kamaráda, který je grafikem. Udělali jsme si tak první obecnou představu o tom, jak se připravuje knížka. Jaké práce jsou potřeba a jaká je jejich posloupnost a návaznost. Tedy když má autor hotovy texty a připraveny dostatečně kvalitní fotografie, ujme se práce grafik. Ten dle požadavků autora připraví v daném formátu texty a doplní je fotografiemi. Ke slovu přicházejí opravy a úpravy dle požadavků autora a další korektury a tak stále dokola. Když je pak vše hotovo a grafik své dílo dokončí, následují ještě jazykové korektury. Pak je teprve možné oslovit tiskárnu ale to je již jiná kapitola. Začíná nám být jasné, jaké obrovské břemeno jsme si na sebe vzali, a že pokud vytrváme, to nejhorší nás ještě čeká. Poučné setkání s grafikem pro nás bylo důležité také proto, abychom se orientovali v pojmech: Vydavatel, nakladatel, tiskárna. Není to to samé. Pokud nejsou hotovy kroky předchozí, není možné uzavírat jakékoli smlouvy s tiskárnou, leda tak s nakladatelstvím, kterému projekt přenecháte. Nestojí vás to dále ani korunu, ale již nemáte žádný vliv na výsledný produkt. A takovou cestu my volit nechceme.
Dne 28.7. 2009 jsme opět pracovali v restauraci U Kozla na textech. Také jsme třídili fotografie. Ne vše je možno otisknout a zveřejnit a tak je třeba vybrat to nejvýstižnější a nejlepší. Velorexy, to ale není jen kniha a tak jsme se všichni s radostí zúčastnili posledního srazu na hradě Lipnice.
Poslední sraz Lipnice 2009
Luděk jej se svým týmem připravil opravdu pečlivě. I zde jsme ale pracovali a setkání s kamarády posunulo naše informace o trochu dále. Zejména přínosné jsou debaty s těmi, kteří mají unikátní prototypové exempláře vozítek.
Lipnický sraz slunečními brýlemi
Poslední prázdninová schůze se konala 4.8. 2009. Zde jsme provedli rekapitulaci dosud shromážděných materiálů a fotografií. Zjistili jsme, jak moc nám toho ještě chybí a stanovili jsme si, co bude třeba v následujících měsících objet, zajistit a nafotit. Zbytek měsíce si tým potřeboval trochu odpočinout a tak se jeho větší část vypravila na Expedici Atlantique.
Ve dnech 23.8. a 25.8. 2009, jsme nasáli též atmosféru Velorex čundru. Nejprve jsme v Praze pomáhali s organizačními věcmi domnívaje se, že tak vedoucímu čundru vznikne čas na splnění slibu, který dal Luďkovi do telefonu. No žádné příjemné překvapení nás v tomto směru nečekalo.
O dva dny později jsme účastníky čundru zastihli na hradě Orlík.
Velorex čundr, Štočkův dvůr, Humpolec
Strávili jsme příjemný večer při promítání filmů mezi kamarády.
Na nádvoří hradu Orlík
Čeká nás hodně hektický podzim, ale o tom zase příště…
Na hradě Orlík se stále hledá pětistovka. Kdo se zúčastnil nemůže nikdy zapomenout.....
|