| Zatímco se v Carském rusku před dvaadevadesáti lety pomalu schylovalo k výstřelu z křižníku Aurora, který předznamenal novou epochu v dějinách lidstva, my jsme využili rozdílu mezi juliánským a gregoriánským kalendářem, neb v tehdejším Rakousku Uhersku výstřel z té loďky vyšel až 7. listopadu, a zbývajících dvanáct říjnových dní jsme zasvětili práci pro dobro publikace.
Hned 20.10. 2009 jsme se sešli v restauraci U Kozla. Tentokrát jsme doslova potili krev. Pustili jsme se do odlehčení historických textů pojednáním o období, kdy se ve výrobním družstvu Velorex již dopravní prostředky nevyráběly. I tak bylo kolem vozítek rušno a to nejen v podhůří Orlických hor, ale i v naší „spisovatelské“ restauraci. Ukázalo se, že tato kapitola patří k nejtěžším. Protože šlo o období, které většina z nás pamatuje a aktivně se ho účastnila i za volantem Velorexu, měla kapitola zpočátku podobu dortu, který vytvořil Karel Čapek prostřednictvím Pejska a Kočičky. Ale nemusíte se bát, to my jme se báli, aby čtenáři nedopadli jako ten pohádkový pes, který dort té milé antagonistické dvojici snědl a dělali jme až se z nás kouřilo. Také jsme naplánovali itinerář dalšího výjezdu po stopách vývojového střediska a zapracovávali jsme do již ucelených textů nové informace.
Při práci U Kozla
21.10. 2009 vyrazil Jindra s Klémou na druhou návštěvu archivu Národního muzea. Kluci mákli ve dvou za osm a nakonec podchytili a zdokumentovali prakticky vše, co od roku 1948 vyšlo o vozítkách v dobovém tisku. Samotné nás překvapilo, že notoricky známé články ze Světa Motorů a jiných velkých periodik tvoří jen nepatrný zlomek toho, co bylo celkem o vozítkách napsáno a zveřejněno
Ochutnávka z časopisu
22.10. 2009 jsme se sešli v jedné hospůdce v Praze na Vinohradech s Klémovým kamarádem grafikem, kterého jsme požádali, aby nám jen tak pro ilustraci ukázal, jak by naše texty a fotografie vypadaly po zpracování profi programem, používaným grafiky při tvorbě knížek. Grafik nám ukázal ve svém počítači nástin naší první kapitoly. Konečně vidíme, jak to může vypadat a nemáme z toho vůbec špatný pocit.
S grafikem
S ohledem na plánovaný listopadový program, kdy chystáme téměř „knihovou maratónskou smršť“ ( zaměstnavatelé a naše drahé polovičky to ovšem ještě netuší ) chceme mít co nejdříve všechny texty hotovy. Sešli jsme se mimořádně v sobotu 24.10. 2009 u mě. Intenzivně pracujeme na kapitole novodobější historie až do ranních hodin. Práci nám zpříjemnila milá obsluha, polévka, klobásky…..
Opět jedna probdělá noc, tentokráte u mě
S myšlenkami práva veta se dokážeme rozhodně vypořádat....
Ve dnech kdy nepracujeme společně se podařilo oslovit ty, o nichž jsme věděli, že s Velorexem někde byli a považovali jsme za důležité se o tom v knize zmínit.
Schůze v zasedací místnosti firmy Perkins
27.10. 2009 je sice úterý, ale v restauraci U Kozla zavírají po půlnoci a my tentokrát chceme pracovat až do kohoutího zakokrhání. Scházíme se proto v zasedací místnosti firmy Perkins. Dokončujeme rozpracované kapitoly. Zvláště veselo je při tvorbě popisu fotografií… Připravujeme se na zítřejší výjezd, ve který schůze v Perkinsu plynule přechází…..
V plné práci. Je půl třetí ráno....
28.10. 2009 jedeme do Orlických hor. Náš program je velmi bohatý. Ráno jsme začali v Olešnici, kde žije pamětník, který ve vývojovém středisku Doly pracoval od roku 1970.
Pamětník výroby vzpomíná
Poskytl nám mnoho informací a také fotografií vozítek, které se v Dolech připravovaly ve spolupráci s konstrukčním oddělením v Hradci Králové. Některé prototypy později sériově vyráběné šedé čtyřkolky pro nás byly úplnou novinkou. Také jsme získali jména a adresy dalších pracovníků Velodružstva, spjatých s vývojovým střediskem.
Eltax v.d. bývalá provozovna družstva v Olešnici
Tuto zatáčku jezdily prototypy z Dolů takřka poslepu.
Při pátrání jsme úspěšní. Pohovořili jsme s dalším zaměstnancem vývojového střediska a pak jsme našli syna vedoucího, který vývoj vedl po ing. Hanouskovi. Dostaly se nám tak do rukou fotografie, které nikdo dosud neznal. Se zatajeným dechem posloucháme příběh o dobrodružné jízdě novohradeckých mladíků do Prahy k budově Československého rozhlasu prototypovou čtyřkolkou 435. A kdy že to bylo ? V srpnu, jednadvacátého srpna 1968 !
S pamětníky
Abychom dodrželi naplánovaný program, přesouváme oběd do kategorie „vzdálený sen“ a sebe přesunujeme rychle do Rychnova, kde máme smluvenu schůzku jednak s bývalým hlavním technologem hradeckého družstva a také s bývalým šéfkonstruktérem panem Zbyškem Středou. Informace obou pánů jsou pro nás zlatem, stejně jako fotografie od pana Středy. Sedíme a několik hodin si povídáme v příjemném prostředí rychnovského hotelu Panorama. Pan Středa, který se narodil rok po vzniku Československé Republiky je mimořádně vitální a všechno si přesně pamatuje. Dodnes nechápe, proč byl v rámci původního projektu dotázán jen na osobu Mojmíra Stránského, kterého osobně nezná. Jeho prvním úkolem v družstvu totiž bylo vytvořit výkresy, které do té doby vůbec neexistovaly a posléze stál u vývoje valníčku Velorex 435 D.
I takto mohly vypadat dopravní prostředky z hradeckého Výrobního družstva
Abychom toho neměli málo, vyrazili jsme navečer ještě za synovcem konstruktéra Jaromíra Kábrta panem Ludvíkem Kopáčkem do Vysokova, který mimo jiné vlastní jeden z Velorexů, který jeho strýc v Dolech vybavil startérem a kapalinovými brzdami. Plni dojmů a informací se vracíme hladoví domů.
Úprava stroje 16/250 z vývojového střediska Doly
31.10. 2009 je sobota. Petr s Tomášem místo odpočinku věnují víkend psaní textu. Na základě informací od pamětníků a listinných materiálů z archívů sestavují kapitolu o počátku vývoje čtyřkolových vozítek v rámci Velodružstva. Velkým přínosem pro tvorbu textu byly mimo jiné zápisy z Valných hromad družstva Velo a rovněž materiály ze Závodů 9.května. Termín pro dokončení kapitoly je 5.11. a tak se plánují další setkání mimo úterý, aby se zapracovaly další prototypy.
Stroj dochovaný bez rušivých zásahů kutilů
Ale o tom až příště…
| 
Zaregistrovat
26. 1. 2010
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
