Jak viděl Velorex čundr jeho organizátor - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Jak viděl Velorex čundr jeho organizátor

autor: Eiffel3. 9. 2004Expedicekomentářů: 3přečteno: 10575 xfoto: 0známka: -

V pátek 20.8. odpoledne jsem ještě balil a posílal pozvánky na oslavy do Č.Třebové a už mě telefonáty zvaly na místo srazu - do Jedovnic (někdy ten mobil nemusí být výhodou...). Když jsem tam kolem šesté hodiny dorazil, už tam čekal Kamil se Slávkem a posléze dorazil ještě Martin s Davidem ve svém sice originálním, nicméně pro neznalce strojů ne příliš přitažlivém stroji. Kecalo se o všem možném, hlavně asi o tom, kam se pojede a co nás vlastně čeká. Jenže to dopředu nikdo neví...
/ stav mého tachometru: 82 007

Sobotní ráno nám jeden stroj přineslo (přijel Petr s Bohunkou) a současně se odpojili Martin s Davidem. Asi nemá cenu zmiňovat, že se k nám od Kolína přes Brťov u Černé Hory blížili tři stroje, protože trvalo ještě hodnou chvíli než se k nám připojili. Zato ještě v Jedovnicích se k nám připojil Honza s Honzíkem, takže teď můžeme zkonstatovat - bylo nás pět. Petr se Slávkem a Honzou už měli zkušenosti s jízdou v koloně z minulých Velorex čundrů a Kamil se svou dvěstěpadesátkou se to velmi rychle naučil taky.

První zastávka byla těsně před obcí Ruprechtov u větrného mlýnu holandského typu - měli jsme štěstí, že tento víkend byli na mlýně přímo jeho majitelé, protože jinak se celý objekt za nemalé peníze pronajímá zájemcům vesměs z ciziny. U mlýna se k nám připojil Ota se svým upraveným strojem (má tam motor z Hondy, takže zatímco my využíváme 4stupňovou převodovku, on má rychlostí 6 - jenže zase nemá zpátečku, takže se to vyrovnává... che, che) a tak nás jelo dál už šest.

Po krátkém zastavení v Drnovicích u fotbalového stadionu jsme vyjeli až do Olšan na farmu Bolka Polívky. Omrkli jsme ji a protože do času oběda byla ještě chvilka, vyrazili jsme na olšanské náměstíčko, kde se natáčel film "Dědictví aneb...". V hospůdce U pštrosa jsme si dali kofolu (spolujezdci možná i pivo) a vrátili se zpátky na Bolkovu farmu na oběd. Zatímco si někteří dávali Jáju a další Páju (to jsou názvy jídel, ne těch metr vysokých romských spoluobčanek), přijely další Velorexy - Roman s Tomášem, Luboš, Zdeněk, Otův syn Marek s klasickou 350-tkou a "sourozenci" Nakládalovi. A protože u jednoho stolu po celou dobu seděl pan domácí (Bolek), po krátkém rozhovoru jsem ho vytáhl ven k 11 Velorexům - no co budu povídat, hleděl jak blázen a i když jeho oči prozrazovali jistou hladinu alkoholu, se všemi se u našich koženkových strojů vyfotil. A neodpustil si krátkou filmovou větu:
"Můj hadraplán ?!?!?!"...

Vyškovem už projela docela velká kolona a po menším hledání jsme našli pár kilometrů za ním vojenské muzeum - velká přehlídka letadel i další vojenské techniky myslím překvapila všechny, kdo tam ještě nebyli. Navíc jsme měli privilegium - mohli jsme všechny naše "stíhačky" postavit až ke stíhačkám skutečným! A protože prohlídka s výkladem je lepší než bez něj, složili jsme se po pětikoruně každý na jednoho bývalého paragána, který nám pověděl nejen o vystavených strojích, ale také o tom, že se zabývají vykopáváním za války sestřelených letadel. V průběhu výkladu se k nám připojil na pár hodin modrý Velorex Zdenka a jeho ženy, takže nás jelo dál už dvanáct!

Cesta nás ještě čekala dlouhá a tak jsme pak už dost mazali. V Prostějově se připojil třináctý stroj (Pepa se ženou) a zároveň odpojil Marek a Zdeněk se ženou, takže po docela briskním průjezdu Přerovem nás dorazilo pod hrad Helfštýn rovných jedenáct (obec v podhradí se na okamžik proměnila v neuzavřenou plynovou komoru). Prohlídku hradu jsme stihli na poslední chvíli (doporučuji - obrovský hrad a levné vstupné!) a po návratu na parkoviště pod hradem jsme zjistili že je nás dvanáct - dorazil Me2d se svým spolujezdcem - fenkou Hestinou.

Těsně před Hranicemi na Moravě jsem se chtěl podívat zblízka na jeden z největších železničních kamenných mostů a odbočil jsem z hlavní "dálnice" k tomuto mostu. Po jeho podjetí jsem se chtěl druhou cestou vrátit zpět, ale značka Slepá ulice a paní na kole mě naznačili, že tudy prostě neprojedeme. Nedalo mi to a přesto jsem celou kolonu zavedl až na konec této silnice (není to moc dobrej pocit, když člověk jede do absolutního neznáma a vede tam i další). Po pár fotkách jeli Nakládalovi prozkoumat malý tunýlek pro cyklisty, vedoucí pod již zmiňovanou dálnicí - a projeli!!! Takže jsme se dostali všichni "na druhý břeh", projeli tak slepou ulicí, napojili se na hlavní silnici do Hranic a po menším kufrování přes náměstí našli i cíl naší cesty - autokemp. Když jsme se chystali utábořit (někdo stavěl stan, někdo natahoval celtu mezi Velorexy a Me2d vůbec nic - spal u chatky), zjistili jsme, že kolem kempu jezdí vlak. Asi to není třeba víc komentovat...
/ stav mého tachometru: 82 176

V neděli 22.8. ráno se sice počasí netvářilo úplně nejlépe, ale itinerář jsme se rozhodli dodržet. Pro poruchu spojky nás sice pro tento den opustil Pepa se ženou a vrátná v kempu prozradila, že Aragonitová jeskyně je zavřená, ale to nám elánu neubralo a vyrazili jsme nejkratší cestou do obce Štramberk. Možná spousta lidí zná to malebné náměstíčko a nad ním se tyčící hradní rozhledna Trůba, ale jaký je to kopec než se tam člověk dostane, na to málokterý velorexman zapomene. Naštěstí Petr domluvil zaparkování na parkovišti u pensionu a tam jsme se také všichni sešli - a když jsme byli na Trůbě, dorazili ještě dva stroje z ostravska (Miloš ještě s jedním kamarádem).

Srovnali jsme se do kolony, troubením se rozloučili se Štramberkem (a jeho ušima) a za nedalekým kopcem zaparkovali - v Kopřivnici u muzea vozů Tatra. Tam byla i taková polední pausa - prohlídli jsme museum a někdo šel do restaurace na oběd a kdo chtěl nakoupil v obchodě (u De) Billa. Před odjezdem se na "naše" parkoviště přiřítila ještě smečka trabantů, jedoucích z nějakého srazu! Asi polovina byla čtyřtakty, takže vzbudily pozornost nejen u nás, ale i u lidí co šli okolo (pokud si toho všimli)...

Cestou do Frenštátu p/R jsme se stavili u benzinky - což nebylo nic tak mimořádného, kdyby tam nebyla šance vyfotit si ta naše vozítka ze střechy benziny. Pak už čekal menší kopeček a byli jsme v Rožnově pod Radhoštěm. Krátká domluva a vyrážíme na další kopec - na Pustevny. Klapání v motoru mě sice donutilo zastavit, ale přesto jsem pokračoval - ukecali mě, že výměna řetězu ještě počká. Nahoře na Pustevnách nás čekala mlha a vlhko - tak jsme to tam jen omrkli a pádili zpátky do nížin, kde bylo opravdu tepleji a slunečněji.

V Rožnově se zrovna konaly jakési slavnosti, takže nebylo místo k zaparkování - tož jsme zastavili v zákazu stání s pocitem, že zdejší policie určitě nemá tolik botiček. Někdo šel na prohlídku historického městečka, někdo šel na večeři do restaurace a někdo jen odpočíval. Kluci Nakládalovi museli jet domů a Ota se jel projet Velorexem po okolí - a málem na to doplatil. Zastavili ho totiž policisté. "Víte čeho jste se dopustil?!!" zněl jejich dotaz. Odpovědí bylo pokrčení ramen a něco jako že rychlost přece s Velorexem nepřekročil. "Vy jste nám nezastavil Váš stroj ukázat!"...
Cestou do kempu jsme ještě projeli centrem Rožnova a už téměř po rovince dorazili až do kempu, kde jsme spali i včera - do Hranic na Moravě. Protože sluníčko ještě svítilo, mohli obyvatelé kempu pozorovat, jak na malé asvaltečce stojí za sebou tři Velorexy na heveru a jejich majitelům se pomalu mění světlá kůže na rukou na černou barvou - odstín šmírová...

Večer jsme se všichni sešli u místního bufetu a až do noci si povídali zážitky a vtipy a asi každému zůstane v hlavě povídání Me2da o tom, jak získal svůj Velorex a co s tím všechno souviselo...
/ stav mého tachometru: 82 340

Pondělní první cíl byl opět kopec - tentokrát Hostýn u Bystřice pod Hostýnem. Po menším kličkování obcí jsme nabrali správný kurz a zákazem vjezdu vyrazili nahoru. Stoupání sice nebylo příkré, ale docela dlouhé - nicméně nahoře jsme se všichni sešli. Dokonce se k nám opět přidal Pepa se ženou, takže se nás nahoře sešlo 11. Po prohlídce rozhledny, větrné elektrárny (teda jen vrtule), křížové cesty a chrámu jsme se sešli u Velorexů a vyrazili na další cestu - směr Slušovice.

Uhlídat kolonu jedenácti Velorexů nebývá vždy jednoduché - přesto se to po menších zastávkách podařilo. Cestou k cíli jsme jeli kolem zastrčeného větrného mlýna nazvaného Větřák a dokonce nás v něm provedla dcera mlynáře, který v něm ještě za války mlel. Začal jsem mít pocit, že letošní čundr je krajem větrných mlýnů...

I v samotných Slušovicích jsme trošku zakufrovali,ale nakonec se povedlo přijet až k samotné dostihové dráze, která za totality toto město proslavila. Všude je znát zpustlost a zanedbanost - už to nejsou Slušovice jak bývali. Pár velorexmanů už nevydrželo hlady a dali si oběd; zbytek vyrazil do Zlína k Samohýlovi za vidinou návštěvy soukromého muzea pana Samohýla.

Cestu jsme našli docela v pohodě, i když jsme jeli přes Zlín každý na vlastní pěst - v koloně to přes křižovatky řízené semaforem opravdu nejde.
Po zaparkování mezi moderními vozy jsme šli zjistit možnost prohlídky muzea - a pravděpodobně to, že jsme tam byli s tříkolkami, nám umožnilo tuto prohlídku. Sám osobně pan Samohýl sice čas neměl (měl jednání), ale jeden jeho zaměstnanec nás provedl opravdu zajímavým muzeem - a prý to zdaleka není všechno co jsme viděli...

Na oběd jsme si ve frekventovaném Zlíně netroufli a tak jsme vyrazili na oběd do nedalekých Vizovic. Doporučená restaurace měla (kdoví proč) zavřeno a tak jsme se museli najít náhradní. Našli a dokonce i s malým dvorem, kam jsme naskládali i naše koženková letadla. Obsluha nebyla sice příliš briskní, ale zřejmě nejsou na takový návaly zařízený... protože tam byl jen jeden vrchní...

Cesta k památníku Ploština nás trošku zaskočila nečekaným kopcem, který jsme museli překonat. Byl to takový kopec, že dokonce Lubošovi netekl benzín v poloprázdné nádrži, když byla naklopená. Naštěstí jsme nástrahy překonali a díky průzkumu Otova Velorexu jsme na památník trefili - a opět přes zákaz přijeli až k němu (a Petr ho dokonce ve Velorexu dokola objel!). Pěticípý betonový památník je zvláštní vzpomínkou na vypálenou osadu němci na konci války - a to by nebyli ani velorexáři aby je nenapadlo dát soše partyzána v popředí americké brýle, které jsme tam našli na zemi. Naštěstí se pro velkou výšku sochy tento nápad nezrealizoval...

Expozici letecké bitvy ve Slavičíně jsme už pro sklánějící se slunce nad obzor vynechali a mazali rovnou najít kemp nedaleko Luhačovic u přehrady.
Povedlo se to celkem v pohodě a tak jsme si našli volnější kout a ubytovali se - pro tuto noc jsem zvolil spaní pod širákem, což se ráno projevilo lehce vlhkým spacákem...
/ stav mého tachometru 82 497

Po probuzení v úterý 24.8. ráno jsme zjistili, že se musíme přesunou kousek na sluníčko kvůli osušení - a navíc se na nás naprosto fascinovaně díval jeden Holanďan s karavanem, takže jsem mu ukázal ať jde k nám a vysvětlil mu (rukama samozřejmě) jaké že to má štěstí vidět naše okouzlující stroje. Svezli jsme ho, vyfotil se v něm a byl zcela konsternován - pokud ho manželka nenaložila, stojí tam určitě ještě dneska...
Z kopečku jsme sjeli do Luhačovic, natankovali a vyrazili směr Velehrad.

Zdenka cestou píchla asi vosa do nosu, takže jsme mu museli poskytnout ošetření - dopadlo to dobře, ale rozhodně to nebyla příjemná zkušenost. Na parkoviště u chrámu ve Velehradu jsme dorazili komplet a zcela zmátli člověka, co vybíral parkovné. "Pane, my všude platíme, nemohl by jste nám to tady odpustit?" "Ne, to nejde chlapci, za auto tady vybíráme 20,- korun" zněla odpověď. A tak jsem se zeptal: "A kolik se tady platí za motorku?" "Za motorku nic" Tak jsem mu ukázal technický průkaz, kde je opravdu napsáno MOTOCYKL. Mávl rukou a pochopil, že na chudých velorexářích nezbohatne.

Prohlédli jsme si nejen tu posvátnou stavbu, ale i její podzemí, a po konzumaci chladných potravin (zmrzliny atd.) se kousek vrátil k obci Modrá, kde jsme zahlédli šipku k Archeoskanzenu. Na pohled velmi zajímavé prehistorické stavby nás sice přitahovali, ale většinu odradila výška vstupného - takže jsme se dohodli, že si zde dáme alespoň oběd v ("prehistorické") udírně. Její majitel nás sice lákal na nedalekou rozhlednu, ale když pak nakonec prohodil, že po dvou kilometrech chůze dojdeme k nedostavěné stavbě, vzdali jsme to a vyrazili směr Strážnice.

Tam jsme dlouho neohřáli - prošli jsme se městem, povozili pár přítomných zvědavců a vyrazili směr Břeclav. Za Hodonínem jsme ovšem uhnuli doprava a vydali se hledat do Nového Poddvojova poslední větrný mlýn tohoto čundru. Povedlo se, akorát že jsme nechtěli čekat na to až nám ho někdo otevře (obloha se nějak zatahovala), a tak jsme vyrazili do Břeclavi, kde nás čekal kemp "Pod zámkem". Cestou se k nám přidal Tomáš se 4kolkou a Pavel z Blanska, takže - po menším zakufrování - se nás sjelo v kempu třináct...
/ stav mého tachometru: 82 650

Středeční probuzení přineslo celkem obstojné počasí a tak se stanovil další cíl cesty - Rajzna u Valtic. Už v kempu jsme se domluvili na rozdělení - Rakouskem pojede do Valtic Roman, Ota, Luboš, Honza, Kamil, Slávek, Petr, Pavel a já a českem Tomáš, Me2d, Zdeněk a Pepa. Akce se povedla - na hranicích jsme hladce projeli tam i zpět (někteří ani nezastavili). Na památku jsme si jen udělali fotku v rakouském Kocourkově (nebo jak že se vlastně přeloží Katzedorf?) a uháněli dál (jednak jsme stáli na zákazu zastavení a jednak jsme se báli, že dostaneme pokutu za ne příliš kvalitní stav některých strojů). U Rajzny nás čekala hlídka policie a paní, která už před chvíli vyháněla náš český předvoj. Když uviděla to kvantum Velorexů tak rezignovala a pustila nás na docela zajímavou vyhlídku (Rajznu - vřele doporučuji).

Přečetli jsme si o historii tohoto místa, díky Slávkovému dalekohledu podívali po okolí a vyrazili k Lednici do zámeckého parku, kde stojí ne příliš známá umělá zřícenina Janova hradu. Díky nepřítomnosti paní kastelánky nás holky (průvodkyně) pustili až před Janohrad, takže se povedly docela pěkné záběry Velorexů v zámeckém parku. Potom byl trošku volnější program - někdo šel na prohlídku (trvala cca 25 minut) a někdo si uvařil kávu a odpočíval. Při cestě zpět jsme našli zkratku k zámecké rozhledně zvané minaret, ale i ta zkratka byla natolik dlouhá, že jsme chytli zpoždění - čekali nás totiž v Mikulově.

Mikulovem jsme projeli skoro celým a až po pár zatáčkách jsme narazili na restauraci Zámeček, kde jsme měli domluveno menu a nějaké tekutiny zdarma. Personál si myslím tolik Velorexů pohromadě neviděl a tak se u strojů vyfotili - a dali nám zdarma minerálku. Mě osobně překvapilo jen to, že když čekali velorexáře, neměli na toaletě nic na umytí rukou. Kdo jel ve Velorexu ví, že mít v něm čisté ruce jsou jen pohádky ovčí babičky...
A když už jsme byli v Mikulově, nechtěl jsem si nechat ujít prohlídku nedávno otevřené jeskyně Na Turoldu. Vedla k ní sice opět zakázaná cesta, ale už jsme byli tak otrkaní, že nás ani nezaskočilo, že na konci této zakázané cesty je kromě pokladny jeskyní také policejní stanice. Vše ale dobře dopadlo, prohlídku jsme absolvovali bez ztráty posádky a není vyloučeno, že se sem ještě někdy podíváme (až klesne hladina podzemní vody).
Abych nezapomněl - v Mikulově se odpojil Tomáš se 4kolkou. Abychom se příliš nehonili, rozhodli jsme se vynechat vojenskou pevnost u Novosedel a vodní mlýn ve Slupu a jeli rovnou ke Znojmu do motomuzea.

Cestou mi shořelo zapojení zapalovače (na dobíjení mobilu) a kdo měl zájem si koupil víno ve všudypřítomných sklípcích. Když jsme docela utahaní dorazili až do Lesné u Znojma a zaparkovali před motomuzeem, byl už nejvyšší čas - majitel mi slíbil prohlídku maximálně do 19 hodin. Neochotný vrchní nám řekl ať zaparkujem zezadu na plochu a že se domluví s majitelem. Když jsme přeparkovali, řekl nám že máme slevu na vstupném z 45,- na 30,- Kč. Bez průvodce. A když jsme šli z prohlídky, všimli jsme si nápisu "Hosté restaurace mají prohlídku zdarma". Na stanové ploše vzadu potom začali padal názory že jsou tady arogantní a drazí - a do toho přijel majitel. Řekl něco jako že snad nejsme sociálky a tak - tudíž jsme na nic nečekali, sbalili se a odjeli do kempu v Olbramkostelu. Bylo to jen pár kilometrů a noc nás přišla o dvě třetiny levněji - tam nás našel i Tomáš s Martinem z Kolína, kteří se k nám tento večer přidali.
/ stav mého tachometru: 82 817

Ve čtvrtek 26.8.04 ráno jsme se domluvili, že vynecháme Vranovskou přehradu i zámek a místo toho navštívíme v Dalešicích pivovar, ve kterém se natáčel film Postřižiny. Byl to kus cesty, projeli jsme i kolem zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou a pak už nás čekal ten zmiňovaný pivovar (jak většina zkonstatovala - ve filmu je všechno větší). Tam byla zrovna přehlídka výtvarníků (sochy ze dřeva vytvořené motorovou pilou) a tak jsme se vydali k dalešické přehradě. Petr nám vysvětlil princip činnosti (podobný jako u elektrárny na loňském čundru) a domluvili jsme se, že odveze kolonu k rozhledně Babylon, zatímco já od ní seženu klíče a přijedu na kolonou. Jenže... Při rozjezdu mi prasklo spojkové lanko a tak jsem je musel vyměnit. To by ale nebyl žádný problém, horší to bylo s tím klíčem. Dřív bylo možno si klíč půjčit proti občance v jedom domě. Dnes byla situace jiná - klíče prý mají jinde. Tak jsem zazvonil jinde a povídám: "Mohli by jste nám půjčit klíče od rozhledny?" Odpověď mě zarazila: "V žádném případě!" Tak jsem - trošku zaražen - řekl: "A jak se dá na rozhlednu dostat?" "Tam se nedá dostat!" To už mě trošku naštval a tak povídám: "Já tam mám vyjetých 13 aut - co jim mám říct?" To trošku změkl a povídá, že zrovna obědvá, že si dá kávu a potom že tam dojde. Takže se to nakonec povedlo, jen já místo výstupu na rozhlednu šteloval raději tu spojku, aby mi nedělala neplechu... Po sestupu zpět dolů se s náma rozloučil Slávek (končila mu dovolená a tak musel domů) a po pár kilometrech i Petr s Bohunkou.

Slíbil jsem ostatní zastávku na oběd, ale jak jsem byl nažnaven na jízdu, tak jsme dojeli až k hradu Veveří u Brněnské přehrady. Jen tak letmo jsme ho prošli (já tam ještě v životě nebyl) a honem spěchali do Veverské Bítýšky na oběd. V restauraci vařili docela dobře, ale vyzrál na tom Zdeněk, kterého pozvala na oběd zcela neznámá rodina (asi si mysleli, že nemá na jídlo). Inu - s Velorexem zažijete věci opravdu nečekané... V této obci se od nás odpojil Pepa a o pár kilometrů později i Zdeněk...

Na další krátké zastávce za Kuřimí u naší kolony zastavil človíček s rodinou a hned že má nějakého příbuzného, který prodává Velorex u Jablonce atd. atd.. atd. - takže nám za chvíli možná Me2d napíše, jaký že to koupil poklad (protože právě on si psal adresu). A čekala nás jízda krajem Brna - v koloně s naší ne příliš velkou rychlostí jsem to bral jako zkoušku ukázněnosti a sehranosti. Povedlo se! Projeli jsme úplně v pohodě i tunelem a dorazili kompletně do Bílovic nad Svitavou, kde už na nás čekal Miloš Schütz. Ukázal nám všem své doma vyrobené čtyřkolové vozítko a po skupinách i jednu z největších sbírek angličáků a jím vytvořených modelů (to bylo to překvapení na závěr čundru). V Bílovicích se od nás odpojil už i Ota, takže do Blanska nás podél vody (opět zákazem - ještě že nás nikdo nechytil!) dorazilo osm.
/ stav mého tachometru: 82 997

A to byl konec čundru. V malé hospůdce jsme celou akci zhodnotili a už se v duchu všichni chystali na nadcházející oslavy v České Třebové...

Eiffel

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

nehodnoceno


Související články:
Velorexčundr 2004, aneb "křížem krážem" Moravou 1/2Velorexčundr 2004, aneb "křížem krážem" Moravou 1/2

Komentáře (3)

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

babylonbabylon
hp
Čest,

"Veloreksaci". To jste teda uďáli peknou chybu, že jste nestaveli v Jaromericich na zamku (expo historickych hudebnich na-stroju)! Krom toho, ze tam probihal uz ponekolikate Letni festival Petera Dvorskyho (a posledni vecer probehla super audiovizualni podivana, jaka nejni k videni krz celou Evropu) , tak je tam par peknych mist v parku, i nedalekem okoli...jsem odtud. No, informace o pristupu na Babylon, to Vam dekuji, my se tam tez chystame Dalesice, to je asi jeden z osvedcenych typu prehrady Československa se sypanou hrazi, kdy ve špici pousti vodu dolu, do precerpavaci mohelenske, a v noci, kdy je levnejsi prd, pardon, proud, to honi zpatky.
A k tem Dalesicim: tocily se tu pouze exteriery. Interiery asi v tom Nymburce. V ty dobe, tedy za Komaru, uz byl pry vnitrek Dalesickeho pivovaru vykradeny. Bronzova potrubi a kotle, to urcite nenechalo dlouho spat sikovnejsi cast obyvatel ČSSR...

Cili, abych tohleto kecani uzavrel, Vas obcasny pravidelnik o velorexicich je dobry. Rad si prectu neco o Vasich akcich, zel, nedovoluje mi cas se vypravit osobne a videt nejakou "kozenku v akci".

Vsak, vseho docasu, i muj velorex (sidecar), se tez prikodrca do Boskovic.

Ahoj,

HP, jawa 250 1958

Posláno 3.09.2004 v 10:11

Závěr v BlanskuZávěr v Blansku
HonzaBK
A ještě tam chybí ta protivná ožralá hospodská v restauraci v Blansku U Štěpánků. BRRRRRRR.

Posláno 3.09.2004 v 09:16

pěkně napsánopěkně napsáno
AUTOR ČLÁNKŮBrťka343725581Osobní WWW stránkavelorexrudolf.webnode.cz/velorex-blog/pruziny-do-sedacek/
ahoj,

myslím že nikdo jiný by to nenapsal lépe. , tady si někdo říká o nominaci na cenu za literaturu

PS: akorat v te Veverske Bytysce jsme jedli v hadracich (nakoupeno v potravinach) a pozvani jsme byli na kavicku , jidlo nam nabidli az se melo odjizdet

Posláno 3.09.2004 v 09:10


Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:842
Celkem fotografií:9451

TOP články

137Jarní Boskovice č 26...
135XII. Film Fest Velor...
101MUZEJNÍ SRAZ ČESKÁ T...
77Převodovky ve Velore...
67Zapalování a seřizov...
66Maďarsko 2010 aneb s...
59Vrchní, prchní! Velo...
57III. VELOREXÁŘSKÝ PL...
56Kampaň - stop zbyteč...
55XXIV. PODZIMNÍ SRAZ ...

Diskuse u článků

Bylo fajn
Všechny kostýmy vítá...
Re: Čím přijet na 25...
Uzavírka pro příjezd...
Re: Výstava
Výstava
Výstava
flux capacitor
Vrchni Prchni Velore...
Čím přijet na 25. Bo...

Reklama