Den první
Jedu pro mne osobně na první velorex sraz s vlastním strojem. Je to stroj s typovým označením Velorex 16/250 a městem startu jsou Pardubice. Po několika málo zkušebních kilometrech (bylo jich něco kolem 600) se vydávám na zatím nejdelší cestu. Nejedu sám, ale s velorexáři z Pardubic.
Cesta probíhá bez problémů, až do místa kde pomáhám roztláčet kolegu a než se rozjedu sám, mizí z dohledu a já ve Svitavách místo na Brno jedu na Poličku. Jak si to šinu do ukrutných kopců najednou na mne mává v jednou takovém krpálu chlápek. Jsem pěkně rozjetý, tak se mi nechce zastavit. Přesto zastavuji a dělám dobře. Říká mi, že jestli mířím do Boskovic, tak jedu špatným směrem. Poděkuji, otočím Velouška a zpět na Svitavy. Jen tak pro sebe si říkám, on tam snad stál jen k vůli mě, aby mě zarazil a pak si odjel nějakou polní cestou do pryč. S ostatními se mám sjet na benzínce za městem.
Těsně před čerpací stanicí slyším jak mi zvoní telefon a najednou utichá. Jen co dojedu, zjišťuji, že už mě shánějí, což představoval ten telefon. Pak už jedeme v pohodě až do Boskovic. Projíždíme městem, což mě trochu překvapuje a pak zdoláváme neskutečný stoupák, ve kterém mi jako vždy v nejnemožnějším místě zvoní telefon. Ze sluchátka odtuším, že je to člověk co mu vezu nějaké věci. Přes rámus motoru mu moc nerozumím, tak zastavuji, snad v nejprudším místě kopce a začínám se s ním dohadovat kdy a kde se sejdeme. Po telefonátu se s obtížemi rozjíždím. Na kopci už čeká Zdeněk a ptá se jestli nemám nějaké problémy. Já na to že ne a zjišťuji kam vlastně jedeme, že mám ubytování dohodnuté u známého na chatě. Odpovídá, že registraci nechají na sobotu a jedou rovnou do kempu. Tak to otáčím a užívám si sjezd z kopce.
Sleduji tachometr a hlavně ručičku rychloměru jak se pomalu přibližuje pro 250 neskutečných 80 km/hod. Nedá mi to a radši začínám brzdit, abych se v té rychle se blížící zatáčce nerozmázl o nějaký strom. Opět projíždím městem až na smluvenou benzínku. Než dorazí, tak se ještě objevují dvě postavy na stadionech S11 a jako majitel několika těchto strojů se zajímám odkud jsou.Odpovídají, že ze Zruče nad Sázavou a že to sem mají něco kolem 150 km. Vzpomínám, jak jsem jel já s tím svým jen asi 50 km a jak mne z toho bolela zadnice. Uznávám výkon a výdrž strojů, ale hlavně jejich šoférů. Konečně doráží i chlapík pro věci a nic nebrání dojet se zaprezentovat. Vjíždím na parkoviště a pro zápis vystojím krátkou frontu, kde se dozvídám, že potřebuji lahváče, bez něj mne nezapíší. Nezbývá mi nic jiného, než jet koupit nějaký zlatavý mok a taky trochu jídla. Projíždím Boskovice, až narážím na Alberta.
Hledám přepravky s pivem a jako člověk co tomuto pití neholduje, zdlouha vybírám nějakého toho půlitra, až vyberu a koupím. Rozjíždím se k druhému pokusu o zápis a doufám v úspěch. Dávám lahváče a slyším, že jsem sehnal kousek, který je v jejich dosti rozsáhlých sbírkách jediný svého druhu. Chvilku zkoumají etiketu, až najdou příčinu. Místo žádané desítky jsem jim totiž přivezl osmičku. Naštěstí se slitují a aspoň za snahu si ji berou. Po této příhodě se konečně trochu dostávám do povědomí velorexářů i od jinud než z Pardubic. Posledním úkolem je zařídit si nocleh. Vyjíždím polní cestou k chatě a zdá se mi, že mi sem tam proklouzne spojka. Povede se sice dojet, ale hned se ji snažím seštelovat.
Den druhý
V sobotu ráno vyjíždím tak, abych dorazil ke Zlaté Růži kolem deváté hodiny. Po rozjezdu cítím, že spojka sice zabírá, ale nemá skoro žádnou vůli, proto ji na parkovišti trochu povoluji. Tato úprava se ještě ukáže jako ne příliš dobrý nápad, ale o tom až později. Po prezenci obdržím harmonogram s údaji kam jet nejprve. Ještě než vyrazím, prohlížím stroje ostatních a narážím na kolegu z Pardubic. Dozvídám se, že dvojka je i jeho začáteční stanoviště jako moje. Nabíráme směr Letovice a už zase cítím, že spojka někdy proklouzne a to hlavně ve vyšších otáčkách. Nechci, aby mi ujeli, tak i přes mírná proklouznutí jedu abych jim stačil. Je to bohužel čím dál horší a začínám se bát, abych spojčičku nespálil. Proto se rozhoduji zastavit. Vidím jak mi ujíždějí a jakmile mám seřízeno. Snažím se je dojet, mají už ale velký náskok. Sám dorážím na kontrolu a s údivem zjišťuji, že tu ještě nejsou.
Na tomto stanovišti soutěžní úkol spočívá v „jízdě“ s lyžemi drženými v ruce a se zavázanýma očima a to ještě v poloze jako na trakař. Jelikož mi chybí parťák, čekám na opozdilce a jak přijedou, dohodneme se, že já půjdu s lyžemi a to hned 2x. Musím říci, že to není moc na moji fyzičku. Hlavně když jsem si přišlápnul jednu lyži druhou, nebo když mi na ni šlápne nosič. Obě kola se daří dokončit až po úděsných, nejprve 41 a pak 38 vteřinách a hurá na letiště. Nasedáme do strojů a sjíždíme k přehradě. Za křižovatkou zastavuji, opět spojka. Trochu utahuji,a zase se rozjíždím, ale je to ještě horší. Popojedu ještě kousek a šroubuji různými směry až do chvíle kdy to začne v motoru při volnoběhu divně chrastit a nejede to ani na jednu rychlost. V tomto okamžiku ve mě dozrává zvědavost, podívat se pod víko spojky.
Zároveň mám trochu strach z toho, že jsem spojku spálil zběsilou jízdou do kopců, aby mi neujeli. Kolega pokračuje a budu-li něco potřeboval, mám zavolat, pokusí se to sehnat a přivést. Tak jsem osiřel a pustil se do demontáže deklu a rozebírání spojky. Jaká byla moje radost po sejmutí unašeč lamel, že se povolila jen matička a lamely nejsou na vyhození. Utáhnu, smontuji a konečně pokračuji na letiště. Tam poznávám 3 součástky z 20 (většinou díly z 350 velorexe). Po tomto úspěchu mapuji cestu na stanoviště s názvem Plaváček, ale někde zapomínám odbočit a dojíždím zpět do Boskovic. Když už jsem ve městě, stavuji se na oběd a kolem 14. hoďky se vracím K Plaváčkovi a tentokrát dojíždí. Zase je potřeba parťák a tak jen sleduji jak jiným jde hod pytlíků plných vody do kýblu. Po této disciplíně je chytač většinou dost mokrý tak mu ještě nabízejí koupel v bazénu. Tady nesoutěžím a pokračuji na golf. Cesta vede lesem a po dosti rozbité silnici. Na greenu poprvé zkouším jak se drží golfová hůl a tak tři jamky jsou moje po 10 úderech.
Při cestě zpět už to taková sranda není, rozsvěcí se kontrolka dobíjení. A když se škrábu do kopce, zaprská to a přestane jet. Prohlížím stator a zjišťuji, že jeden kablík je uklepaný. Přidělávám ho, vše smontuji a doufám že to bude fungovat. Startuji motor a kontrolka dobíjení zhasíná, takže můžu pokračovat. Po této závadě končím se soutěží, bojím se, že se Veloušek znova porouchá. Do Boskovic přijíždím chvíli před Betonem a jeho velobusem. Neváhám a okukuji co to vlastně je, nezapomenu ho vyfotit a mizím na večeři. Moje první soutěž nedopadla zdárně, ale příště určitě bude líp.
Den třetí
Na devátou sjíždím k Zlaté Růži a řadím se do kolony. Ještě než se rozjedeme prohlížím stroje kolem sebe a potkávám Hloha, nemá s kým jet tak nabízím volné místo vedle sebe a už vyrážíme. Při průjezdu náměstím potkáváme pána s respirátorem (asi se mu nechtěl dýchat prach vzedmutý ze silnice průjezdem velorexů). Následuje vyhlášení výsledů s proslovem pana Stránského.Tím sraz končí a začínáme se rozjíždět do domovů.
Hloh se chystá na vlak a tak mu nabízím svezení. Nabídku přijímá a pomalinku míříme domů. Jenže asi po 200 metrech se Velouškovi nechce táhnout. Nevím co se stalo, napadlo mě, že to je předstihem, ale není, pak ještě ucpaná tryska, ale nezdá se být. Vše montuji zpět a zkouším jestli to pojede. Zaderu za startovací páku a naskočí. Přidám plyn, ale bohužel je to stejné jako před tím, bez výkonu. Poprosím o roztlačení a jedeme. Spíše se vlečeme, ale držím nohu na plynu abych přejel křižovatku. Cítím jak se pomalinku rozjíždíme (teď už vím, že to byly první náznaky odchodu svíčky do věčných lovišť). Pro benzín a vyrážíme na Čáslav.
Jede to krásně i do prďáků za Krunštátem. Jen s několiko přestávkami, aby si Veloušek oddych, dorážíme k Hlohovým a pak i domů. Cesta byla dlouhá něco přes 200 km a nic se pří ní nerozbilo ani neporouchalo takže vcelku spokojenost.
Byl to pěkný sraz s parádním počasím a i když jsem neobjel všechny stanoviště tak se mi líbil. Už se těším napřesrok a to hlavně na soutěž, to už ji určitě dokončím.
|
Zaregistrovat
23. 5. 2006
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Boskovice 2006 očima nováčka
podobně jsem na to byl ...
www.hydrant-rock.com
